Politici by si měli trochu dávat pozor na výroky o tom, kdo by se jim líbil jako americký prezident. K tomu se samozřejmě může vyslovit každý občan, protože máme svobodu slova. Vysoce postavený politik by ale měl zvážit, jaký dopad takové vyjádření bude mít. Zvláště by si měl dávat pozor někdo, kdo je hlava státu. Je totiž dost pravděpodobné, že se prezidentem USA stane protikandidát a z lidského hlediska se tím nezískává dobrá vyjednávací pozice. Je to něco jiného, než kritizovat člověka ve funkci, protože tam může jít o konkrétní kritiku nějakých kroků.
„Kdybych byl americkým občanem, ano, volil bych Donalda Trumpa,“ řekl v rozhovoru pro iDnes.cz.
Od Miloše Zemana těžko čekat, že bude dbát na nějaké diplomatické jemnosti. Proč si vykládá rozumy, které k ničemu nejsou, se dá vysvětlit mnoha způsoby. Nejpravděpodobnější je, že jen tak něco plácl a na důsledky nemyslí. Jako ostatně často.
Pokud se tak chová, je to celkem v souladu s míněním Moskvy, která se na Trumpa dívá shovívavě a zřejmě by si ho přála ve funkci spíše než Hillary Clintonovou. Zemanovi je také už dávno jedno, co si o něm ve Washingtonu myslí, protože od Washingtonu jsme se podle něj konečně osvobodili, stejně jako od Bruselu a nyní můžeme dávat najevo své sympatie vůči Kremlu, Pekingu a dalším podivným mocnostem. Jeho neurvalé chování vůči momentálnímu americkému velvyslanci je celkem zákonité. Na ruskou ambasádu se chodí utužovat bratrské vztahy, americký velvyslanec má na Hrad vstup zapovězen. Že má momentální prezident ČR přátelské vztahy s agentem KGB a nechá se od něj zvát na konferenci na Rhodos, jenom dokresluje celý obrázek. Obraz republiky v zahraničí už dávno pustil k vodě.
Půvabné je, když Zeman ještě řekne, že Ronaldu Reaganovi se jeho protivníci také smáli. Reagan ale nebyl rozhodně kandidátem, kterého chtěl vidět ve funkci Leonid Brežněv. V tom je ten jemný rozdíl. Zeman ho buď nevidí, takže pozbyl základní schopnosti rozlišování, nebo vidí a vykládá nesmysly. Může samozřejmě platit obojí najednou.
