Politolog Stanislav Balík FOTO: Stanislav Balík / se souhlasem
FOTO: Stanislav Balík / se souhlasem
Český statistický úřad v srpnu zveřejnil informace o kandidátech do komunálních voleb. Podle nich v letošních volbách kandiduje o 21 tisíc lidí méně než v roce 2018. „Leckomu došla neužitečnost drobení řady kandidatur a raději dávají síly dohromady. Pak se k tomu ovšem může přidat to, že komunální politici jsou často kriminalizováni za svá rozhodnutí,“ popsal v rozhovoru pro deník FORUM 24 možné důvody poklesu kandidátů profesor Stanislav Balík, politolog a děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Letos kandiduje v komunálních volbách o 21 tisíc lidí méně než v roce 2018. Čím to je? Může to být tím, že staří lidé odcházejí a noví nepřicházejí?
Mezivolební pokles přišel už v roce 2018, kdy poprvé kandidovalo méně kandidátů než v předchozích volbách. To znamená, že tu vidíme pokračování něčeho, co už začalo před čtyřmi lety. To je první věc. Samozřejmě to můžeme vnímat tak, že staří odcházejí a mladší tolik nepřicházejí, pro to ale zatím nemáme úplně jasná data. Průměrný věk kandidátů je 47,5 let a v roce 2018 to bylo 46,8. To znamená, že kdyby kandidovali stejní kandidáti, tak by to bylo o 4 roky víc a ono je to více o 0,7 roku. Takže ano, trošku více pravděpodobně odchází těch starých, než přichází nových, ale ne nijak dramaticky.
Jedno z vysvětlení, které zatím nemám zcela potvrzené a budu se na něj chtít později zaměřit, je to, že se na tom mohla částečně podílet společná kandidatura tří politických stran ODS, KDU-ČSL a TOP 09 dohromady v řadě obcí a měst, protože ten úbytek není o nějaké desetitisíce, je to o pár set. Když se podívám pouze na obce, městyse a statutární města a vynechám tedy městské části, tak v roce 2018 kandidovalo zhruba 195 tisíc lidí a roku 2022 zhruba 178 tisíc lidí. Takže to máme o 17 tisíc méně. Nejde pouze o koaliční kandidaturu SPOLU, jak jsem říkal, ale na řadě míst vznikly i společné kandidátky KSČM a ČSSD. Obecně to také můžeme zasadit do trendu, který vidíme i na jiných úrovních, například v senátních volbách. Leckomu došla neužitečnost drobení řady kandidatur a raději dávají síly dohromady.
Pak se k tomu ovšem může přidat to, nad čím se spekulovalo, že stojí za úbytkem už roku 2018, a sice, že komunální politici jsou často kriminalizováni za svá rozhodnutí, za to, že nějak hlasují. Potom se často táhnou několikaleté soudy, jestli tak měli nebo neměli rozhodnout. Přidejme k tomu to, že členové rad musí podávat majetková přiznání, a tak dále. Takže bych to neviděl jako jednofaktorovou věc, kterou způsobí jeden důvod, ale zkrátka se jich tam potkává více.
Dalo by se tedy říci, že kandidatura lidem za takové oběti nestojí?
Ano, může to tak být.
Co to vypovídá o společnosti? Bude tento trend bude pokračovat?
Toto samo o sobě o společnosti vypovídat nemusí. Pořád tu máme skoro 200 tisíc lidí, kteří se nechají přímo napsat na nějakou kandidátní listinu, a to vůbec není málo. Jsou to velká čísla, a to jsem opět použil pouze čísla ze zastupitelstev obcí, městysů a statutárních měst. Když se podívám na městské části, tak tu máme dalších 16 800 kandidátů. Za mě to není problém.
Musíme si ale uvědomit, že tam je ten ne úplně standardně fungující volební systém. Ten, který nutí kandidáty, kteří chtějí být úspěšní, aby si stavěli kandidátní listiny i s lidmi, kteří reálně vůbec neuvažují o tom, že by byli opravdu zvoleni, a chtějí svou kandidaturou pouze podpořit někoho jiného.
Kdybychom měli blokový systém hlasování, to znamená, že mandát získává ten, kdo má nejvíce hlasů, tak bych odhadem řekl, že počet kandidátů spadne možná na třetinu, možná ještě míň. Tohle v tom hraje samozřejmě také velkou roli.
Mohla by hrát roli například i možnost, že jsou lidé s fungováním obcí, ve kterých žijí, spokojeni, takže nemají potřebu se zapojit?
Toto nikdy nevíme. Je to podobná otázka jako o úrovni volební účasti, kolik lidí přijde k volbám. Jeden pohled je takový, že ten, kdo nepřijde, je buď spokojen s tím, jak to funguje, nebo je tak rezignovaný, že si říká, že to prostě vůbec nemá cenu. Neumíme vyčíst, čeho to je známka.
Neměli by být potenciální kandidáti po posledních volbách do sněmovny, kdy se podařilo zvítězit koalicím, optimističtí a motivovaní?
To by platilo ve chvíli, kdyby komunální úroveň byla z velké části ovládána politickými stranami. Ale tak to není. V posledních volbách bylo zvoleno 90 % zastupitelů, pokud se nepletu, na kandidátkách nezávislých uskupení a neparlamentních stran. To znamená, že pouze každý desátý, zhruba, byl zvolen jako kandidát ODS, KDU-ČSL, ANO a tak dál. S tou participací v komunální politice kromě velkých měst v zásadě nemají parlamentní strany nic společného.
Ve více než 1700 obcích budou voliči vybírat kandidáty pouze z jedné volební strany. Čím je taková homogenita podle vás způsobena?
To je věc, která je poměrně častá. Bylo to tak ve všech předchozích volbách. Takto shora a souhrnně nemůžeme říct, čeho je to známkou, protože leckde probíhají jakési předvolby. Lidé se neformálním způsobem domlouvají, kdo bude tentokrát kandidovat. Někde to je výrazem nechuti ostatních se angažovat, jinde to je výrazem spokojenosti, někde to dokonce koluje, například z každého domu nebo rodiny kandiduje někdo v jedněch volbách a ve druhých se vystřídají.
Může mít nízký počet kandidátů a jejich případná příslušnost ke stejné straně dopad na volební účast?
Samozřejmě. V případě, kdy kandiduje jediná kandidátka, tak je úplně absurdní, aby se volby konaly. Za první republiky jsme to měli tak, že pokud bylo právě tolik kandidátů, kolik se mělo obsazovat mandátů, tak je volební komise prohlásila za zvolené a v takových obcích se vůbec nemusela konat taková zbytečná šaráda, tak jak ji konáme dnes. Já se v zásadě vlastně obdivuji lidem v obcích, kde kandiduje právě tolik kandidátů, kolik má být zvoleno, že k volbám vůbec přijdou.
Co říkáte na to, že relativní zastoupení žen mezi kandidáty vzrostlo o tak malou část? Z celkového počtu kandidujících představují ženy 33,86 %, roku 2018 to bylo 33,34 %.
Mírně roste, je to o drobky, ale roste to. Ano, skutečně se to volby od voleb navyšuje, a když bychom se podívali pro jednoduchost na první data z roku 1994, tak tam to bylo 22,39 %. To znamená, že by to mohlo růst rychleji, než to je teď, ale pořád to roste. Přestože se počet kandidátů v absolutních číslech snižuje, tak žen kandiduje stále větší poměr.
Kdybychom se podívali na městské části, což je specifická aréna týkající se jen několika měst, tak tam je zastoupení žen skoro 40 %. To znamená, že je to, ne úplně, ale skoro fifty-fifty.
Vzrůstající trend by mohl být z pohledu těch, kdo chtějí, aby to bylo vyrovnané, samozřejmě rychlejší. Zda se ženy častěji objevují na volitelných místech, nebo jsou spíše někde vzadu jako jakási výplň, nepoznáme, to by chtělo detailnější pohled do statistiky, ale zatím jejich počet narůstá. Podle výzkumů, které jsem dělal, do roku 2018 narůstal i počet volených žen i počet starostek. Není to tedy moc velká rychlost, ale zatím k tomu narovnávání postupně dochází.
