Objevuje se to pravidelně. Je to něco jako vánoční výzdoba v obchodních domech už v říjnu, dubnová alergie na pyl nebo kolona na D1. Prostě věc, která vždycky přijde, ať chceme, nebo ne. Řeč je o zmrazení, případně rovnou snižování platů politiků. Téma vytahují obvykle politici samotní, zejména ti, kteří nemají žádný program a zajímají je výhradně průzkumy veřejného mínění. Není překvapivé, že mezi ně patří Andrej Babiš. Škoda je, že s tím přišel i prezident Petr Pavel.

O zmrazení platů se aktuál­ně začalo znovu (přibližně po sto padesáté) mluvit poté, co byla schválena nižší valorizace (čti o něco menší zvýšení) penzí. Lidumil Babiš a jeho kolegové z ANO a SPD okamžitě zavětřili příležitost a hned se dali do hřímání o vysokých platech poslanců a senátorů, protože vědí, že přesně to si v Parlamentních listech chtějí jejich voliči přečíst. Ale řekněme si tedy, jak to je. Platy poslanců, tedy lidí, kteří mají zodpovědnost za chod této země, nejsou nijak přehnaně vysoké. Když někdo šíří dojem, že má kdokoli dělat poslance za třicet tisíc hrubého, vede ho k tomu buď závist, což je velice rozšířená česká vlastnost, nebo nevědomost, kvůli které se chytil známého nesmyslu o tom, že politika není práce…