NÁZOR / Ve jménu politické korektnosti si pomalu zvykáme nenazývat věci pravými jmény. Jedním z takových nových tabu se stala obezita – možná i proto, jak je tato nemoc u nás rozšířená a oblíbená. Jakákoliv zmínka, že obezita je neestetická a nezdravá, vyvolává hromadné pohoršení. Takže z veřejného prostoru tato informace mizí a obézní lidé si přestávají uvědomovat, že jim tloušťka zásadně škodí. Jak ukazuje nový výzkum, stojí i za polovinou rakoviny u nás.
Nedávno jsem si všiml zajímavé změny. Jak starší ženy už nerezignují na svůj vzhled, nepřijímají roli „odkecaných“ babiček, a naopak mladé dívky velmi často podléhají zhoubné, leč politicky korektní iluzi „miluj své stodvacetikilové tělo, jaké je“, jejíž vinou přestalo být mládí zákonitým partnerem krásy. A není výjimkou, že nejpřitažlivější ženě v kavárně je padesát, a pět dvacetiletých děvčat, která sedí u vedlejšího stolu, ji prostě nestíhá.
Zmínil jsem se o tom – absolutně neurážlivě – na Facebooku, a letka obézních mne málem ukřižovala. A nejen obézní, i aktivisté. Jedna (štíhlá) přesvědčená bojovnice za politickou korektnost mi dokonce napsala „OK, boomer!“ Za to, že jsem zmínil neestetičnost obezity, mne začala ponižovat za můj věk.
Za obezitu (až na extrémně řídké případy lidí, kterým nadváhu způsobila nemoc či léčba, třeba ženy v léčbě neplodnosti) si každý může sám. Za věk ne. Přesto mne aktivistka chránící zájmy obézních ponižovala narážkami na můj věk – a ještě navíc blbě. Nejsem boomer, ale nejstarší ročník generace X. Ta historka ukazuje, jak je politická korektnost zakazující nazývat obezitu pravým jménem hloupá. Nový výzkum ukazuje, že je mlčení kolem obezity také zcela zhoubné. Tloušťka totiž stojí za polovinou rakoviny u nás.
Vědecká fakta
Seznam Zprávy v pondělí zveřejnily článek o nové lékařské studii vědců z Lundské univerzity ve Švédsku. „Výzkum více než čtyř milionů dospělých trval čtyřicet let. Ve zkoumané populaci bylo zjištěno 332 500 případů rakoviny. Ve 40 % případů se ukázala souvislost mezi nadváhou a vznikem rakoviny. Již dříve mezinárodní výzkumy identifikovaly 13 typů rakoviny (včetně rakoviny střev, prsu, dělohy a ledvin), které souvisely s nadváhou nebo obezitou. Nová studie přidala dalších 19 typů, například rakovinu tenkého střeva, hypofýzy, vulvy nebo penisu. Tým zjistil, že zvýšení indexu tělesné hmotnosti (BMI) o pět bodů zvyšuje riziko rakoviny o 24 % u mužů a o 12 % u žen,“ napsal server.
Obézní je osmina světové populace, absolutní počet přesáhl jednu miliardu, z toho 159 milionů jsou děti a mladiství do 18 let. U nás v ČR inisterstvo zdravotnictví letos v březnu zveřejnilo prognózu, že do roku 2030 hrozí obezita více než třetině obyvatel. „V ČR bylo nově diagnostikováno 87 361 onemocnění zhoubným nádorem (822,1 na 100 000 osob). Mortalita na zhoubné novotvary (počet zemřelých na diagnózy C00-C97) byl v roce 2018 v ČR 27 699 osob (260,7 na 100 000 osob). Zhoubné nádory jsou dlouhodobě druhou nejčastější příčinou úmrtí v ČR po kardiovaskulárních chorobách,“ dodává ÚZIS v datech z roku 2018.
Přes tato alarmující čísla se o obezitě nesmí mluvit nejen hanlivě, ale v podstatě vůbec. Takové řeči jsou politicky nekorektní. Takže díky politické korektnosti jsou obézní lidé zásadně připravováni o zpětnou vazbu, že je s nimi něco špatně. I když to „špatně“ obézních lidí vede k řadě nemocí, a dokonce i k obrovskému procentu výskytu rakoviny.
Kouření smrdí
Jsem silný kuřák tabáku, a na kouření se politická korektnost nevztahuje. Takže jsem opakovaně mezi přáteli konfrontován s nespornou pravdou, jak je kouření zdravotně škodlivé. Nejsem zvyklý popírat realitu, a tak odpovídám – „já vím, ale mně to tak chutná, že na to zdraví kašlu“. Za celý život jsem poznal jednoho jediného obézního, který říká „já vím, že jsem hnusnej a asi na to umřu, ale já tak rád žeru, že klidně tlustej i umřu“.
Kouření tabáku je fenomén, který za dobu mého života ztratil sociální souhlas a získal sociální nesouhlas. Snažím se dopady na okolí minimalizovat – nekouřím v nekuřáckém prostředí, i když mne hostitel vybízí, a nosím si v kapse plechový popelník s víčkem na vajgly, takže nezanechávám kuřácký trus. A nežijeme v České republice v prostředí, kde by bylo zvykem někomu cizímu něco bez optání doporučovat. Já bych reagoval na nějaké doporučování, že bych neměl kouřit, velmi hostilně. Takže nějaký přímý tlak nezažívám, ani o něm neslýchám od jiných kuřáků.
Přesto rok od roku vidím, jak jakýmsi „konsensuálním odnětím společenského souhlasu“ se stává kouření tabáku čímsi nepatřičným, a kuřáků ubývá. Od momentu, kdy plošný zákaz kouření v restauracích vyhnal kuřáky do hloučků před restaurací, vidím, jak ty hloučky řídnou, a kouření tabáku se oddává méně a méně lidí. Stačil k tomu ten sociální nesouhlas, který je ale k tématu obezity politickou korektností de facto zakazován a vytlačován. Takže se mohou obézní bez jakékoliv zpětné vazby dopracovat k řadě zlých chorob, a jak nově víme, i k rakovině. Podíl 40 procent „zásluh“ obezity na rakovině je děsivý. Přesto někde vyjádřit, že je obezita ze všech úhlů pohledu špatně, vyvolá hejty typu „OK, boomer!“.
Politická korektnost je zhouba
Politická korektnost škodí na celospolečenské i individuální úrovni. V Německu si v praxi vyzkoušeli, co znamená jakási shoda médií nemluvit o etnicitě pachatelů trestné činnosti. Lidé přestali médiím věřit, protože de facto tajila či alespoň přecházela informace, že za nějakým trestným činem, v Německu nezvyklým, opravdu stojí migranti. Nejlépe to bylo vidět na masovém sexuálním obtěžování žen na náměstích. Ve výsledku je masivní růst AfD i extrémní levice.
Ticho v médiích a ve veřejném prostoru je i k tématu obezity. Bylo by politicky nekorektní říkat či psát, že obezita je neestetická a extrémně nezdravá. Zde nehrozí, že by hubení občané přestali věřit médiím. Zato jim – a samozřejmě i těm, kteří už ji mají – může brzy připadat nadváha jako naprosto standardní a běžná věc, kvůli které by si člověk rozhodně neměl dělat starosti. Což samozřejmě není pravda – a predikovaná třetina obézních v ČR bude znamenat zdravotní katastrofu. Stačí málo – samozřejmě ne se obézním posmívat, nadávat jim na ulicích.
Stačí, když se v adekvátním kontextu debaty o zdraví či estetice zase bude smět říkat, že obezita je špatně. A když z reklam zmizí obézní, a někdy i morbidně obézní modelky a modelové. Pokud k tomu „návratu k pravdě“ nedojde, bude politická korektnost k obezitě častěji a častěji mrzačit obézní lidi, kteří vinou té politické korektnosti zcela ztratí zpětnou vazbu o skutečnosti, že si svým sádlem kopou hrob.