Herbert Kickl FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Rakousko zažívá politické zemětřesení. Po odstoupení lidoveckého kancléře Karla Nehammera a krachu koaličních vyjednávání středových stran má do čela vlády namířeno Herbert Kickl: kontroverzní předseda proruské Svobodné strany Rakouska (FPÖ), kterou v 50. letech zakládali někdejší nacističtí pohlaváři.
Kickla pověřil vedením jednání o sestavení nové vlády rakouský prezident Alexander Van der Bellen, který byl přitom donedávna odpůrcem toho, aby se šéf Svobodných stal kancléřem. Připustil ovšem, že si tento krok vyžádala mimořádná politická situace, ve které nebylo možné nalézt alternativní řešení. „Neučinil jsem tento krok lehkovážně,“ prohlásil Van der Bellen. „Vláda musí mít spolehlivou většinu. Mohu mít určité představy o jejím složení, ale musím respektovat výsledek voleb.“
Kickla nyní čekají další týdny nebo možná i měsíce složitých vyjednávání s Rakouskou lidovou stranou (ÖVP), v jejímž čele po Nehammerově rezignaci dočasně stanul dlouholetý stranický funkcionář Christian Stocker. Prozatímním předsedou rakouské vlády se mezitím do vzniku nové koalice stane dosavadní ministr zahraničí Alexander Schallenberg.
Krach alternativní koalice
Současná bezprecedentní situace je důsledkem zářijových parlamentních voleb, ve kterých se FPÖ podařilo s bezmála 29 procenty hlasů vůbec poprvé v celonárodním hlasování předběhnout obě tradiční politické strany: lidovce a sociální demokraty (SPÖ). Kickl se pochopitelně přihlásil o kancléřský úřad už tehdy, ostatní strany se ale nejprve pokusily Svobodné obejít.
Prezident Van der Bellen pověřil jednáním o nové vládě šéfa lidovců a kancléře Nehammera, který skončil ve volbách na druhém místě. Nehammer se pak pokusil sestavit koalici s SPÖ a menší liberální stranou NEOS. Tato jednání se bez zjevného výsledku táhla dlouhé měsíce a minulý týden je nakonec jako první opustila právě strana NEOS, která požadovala přijetí u veřejnosti nepopulárních reformních opatření včetně zvýšení věku do důchodu.
Lidovci s SPÖ se několik dní pokoušeli jednat pouze společně, jejich koalice by ale měla v parlamentu jen nejtěsnější možnou většinu jednoho hlasu. Obě hlavní strany se navíc nedokázaly shodnout na klíčových programových bodech, jako byla výše DPH nebo zvýšení daní z dědictví, které požadovali sociální demokraté. Nehammer proto nakonec z jednání vycouval.
„Jednali jsme poctivě a dlouho. Se sociální demokracií však není možné dosáhnout dohody o klíčových bodech,“ prohlásil kancléř v sobotu a zároveň oznámil rezignaci na funkci předsedy vlády. Lidovci vzápětí prohlásili, že jsou ochotni zaujmout pozici slabšího partnera ve vládě se Svobodnými – mimochodem v rozporu s předvolebními sliby, kdy se zavázali s FPÖ vládnout pouze za předpokladu, že si udrží pozici kancléře.
Dominantní síla
Kickl obrat vedení ÖVP uvítal, zároveň dal ale jasně najevo, že si hodlá v příští vládě vydobýt skutečně dominantní postavení. Pro Svobodné tedy žádá nejen pozici kancléře, ale i klíčová ministerstva: analytici očekávají, že půjde zejména o ministerstva vnitra, obrany nebo zahraničí.
To je pro ostatní strany a ostatně i pro rakouské partnery v zahraničí znepokojující scénář. FPÖ je totiž i nadále napojena na extremistické skupiny v Rakousku, v kampaních opakovaně využívala narážky na nacistickou minulost, a navíc měla v posledních letech nebezpečně blízko k ruskému režimu. FPÖ v roce 2016 dokonce podepsala smlouvu o přátelství s Putinovou stranou Jednotné Rusko, a přestože s ní po vypuknutí války na Ukrajině přerušila veškeré oficiální styky, nadále v Rakousku prosazuje ruské vidění světa.
Svobodní například žádají o ukončení veškeré vojenské pomoci Ukrajině a zrušení protiruských sankcí, které podle stranického programu „částečně nesou odpovědnost“ za „utrpení a umírání na Ukrajině a v Rusku“. V březnu roku 2023 také demonstrativně opustili rakouský parlament, když před poslanci vystoupil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.
Dá se proto očekávat, že by se vláda pod Kicklovým vedením snažila dále zkomplikovat jednotný evropský postup proti ruské agresi a stala by se věrným spojencem takových politiků, jako je Viktor Orbán nebo Robert Fico. Kickl se ostatně nijak netají tím, že je pro něj právě Orbán „modelovým politikem“ – a že by se jeho „konzervativní demokracii“ pokusil zavést i v Rakousku.
Lidovecké dilema
Otázkou zůstává, zdali chtějí lidovci jako tradiční proevropská a prozápadní síla na rakouské politické scéně takovým postojům sekundovat, nebo se jim naopak pokusí bránit, jak alespoň v tuto chvíli slibují. V ÖVP se ostatně zvedla proti zahájení vyjednávání vlna odporu: ministr školství Martin Polaschek nebo právě prozatímní kancléř a ministr zahraničí Schallenberg už například prohlásili, že se na případné vládě pod Kicklovým vedením nehodlají podílet.
Zásadní problém pro lidovce ovšem spočívá především v tom, že si Svobodní mohou jednoduše počkat na lepší konstelaci, stejně jako si počkali na krach vyjednávání o středové koalici. Průzkumy napovídají, že pokud selžou i jednání s lidovci a prezident vyhlásí nové volby, FPÖ dále posílí. Podle posledních šetření by mohli Svobodní dosáhnout dokonce až na 37 procent, zatímco lidovci se propadli k 21 procentům, což by jim garantovalo ještě podřízenější postavení než za stávajícího složení parlamentu.
Kicklovi se jednoznačně vyplácí strategie nekompromisního postupu, kdy se odmítl vzdát kancléřského postu ve prospěch slabší ÖVP a neochotu ostatních stran jednat se Svobodnými prezentoval jako zradu na voličích. Rakouské společnosti slibuje, že přinese zemi sužované vysokými cenami a nejistotou vládu silné ruky, kterou nemohou očekávat od rozhádaných tradičních stran.
Samozřejmě to ve výsledku nemusí být pravda, Svobodní byli naopak historicky ve vládách zdrojem nestability kvůli četným skandálům. Kupříkladu z té poslední, ve které Kickl zastával pozici ministra vnitra, museli odejít po takzvané „aféře Ibiza“ – FPÖ tehdy nabízela státní zakázky domnělé rodině ruského oligarchy. Jak se ale zdá, na tyto skandály nebo právě na Kicklovy pokusy ovládnout rakouské tajné služby již voliči zapomněli.
Dopady v Německu
Fakt, že se Svobodní pravděpodobně postaví do čela příští rakouské vlády, může mít dopady i v zahraničí. Velké naděje do tohoto vývoje vkládá zejména Alternativa pro Německo (AfD), která v únorových volbách podle průzkumů míří zhruba ke dvacetiprocentnímu zisku a získání pozice druhé nejsilnější strany v zemi.
S AfD dosud všechny německé strany odmítaly vyjednávat byť i o účasti na vládě v jednotlivých regionech – krajní pravice na podzim uspěla především ve státech bývalé NDR, kde má také dlouhodobě nejsilnější pozici. Spolupráce s AfD na spolkové úrovni je pak pro další politická uskupení údajně naprosto vyloučená.
Alternativa pro Německo, kterou nedávno otevřeně podpořil multimiliardář Elon Musk, ovšem doufá, že by se její ostrakizace mohla právě pod vlivem Rakouska změnit. Rakouští lidovci jsou ostatně dlouholetými partnery německé Křesťanskodemokratické unie (CDU), jejíž předseda Friedrich Merz s největší pravděpodobností vyhraje německé volby. Všeobecně se ale očekává, že sestaví koalici se sociálními demokraty nebo s liberálními svobodnými demokraty, zatímco AfD zůstane alespoň prozatím v izolaci.
