Odpůrci Evropské unie rádi volají po tom, aby společnost přestala být tzv. politicky korektní. Proč jim tedy nevyhovět? Po útěku dalšího původního vítěze britského referenda o vystoupení z Evropské unie si to můžeme říci jasně: Za brexit bojovali lháři, zbabělci a populisté bez opravdové alternativy v případě úspěchu. A tak teď utíkají a nechávají zodpovědnost tam, kde být má: u tradičních stran a opravdových politiků.
Pro Borise Johnsona bylo připravované referendum nekonečným přísunem pozornosti a politických bodů. Mohl se navážet do premiéra Davida Camerona (který kromě vedení pozitivní kampaně musel jen tak mimochodem vládnout) a slibovat voličům hory doly. Ovšem ve chvíli, kdy výsledky ukázaly Cameronovu porážku a vůli voličů k odchodu z EU a začalo to vypadat, že by se snad musel nastěhovat do Downing Street 10 a dokonce by místo žvanění byl nucen dělat politická rozhodnutí, couvl. Takový výsledek se mu totiž samozřejmě příliš nehodil.
Když Johnson vyklidil pole, jediným vítězem britského referenda se stal šéf populistické UKIP Nigel Farage. Europoslanec bojující proti Evropské unii (koho to jen připomíná?), který dnes světu sdělil, že nikdy nechtěl být politikem (ano, i taková vyjádření známe u nás), prý splnil osudový úkol a chce zase zpátky svůj život. Pokud tedy bylo jeho úkolem po skončení referenda ranní přiznání, že hlavní heslo kampaně Vote to Leave bylo lživé, splnil jej dokonale.
Chování výše jmenovaných britských politiků jasně ukazuje nebezpečí vítězství žvanilů nad rozumem, prázdných hesel nad dlouhodobou strategií a vyprázdněnosti nad opravdovou, stabilní politikou. Nigel Farage ani Boris Johnson nebyli připraveni na výhru, protože ta s sebou v politice obvykle nese převzetí zodpovědnosti – problém je, že někteří si ji pletou s pozorností.
Z okatého útěku z boje si tak pro naši situaci můžeme vzít jednoznačné ponaučení. Jestli kampaň za tzv. czexit povede Petr Mach, je jisté, že ať bude kázat cokoli, mnoho představ o opravdovém vystoupení Česka z EU nemá. Britské referendum nám nepředvedlo jen nebezpečí referenda, ale nebezpečí vyprázdněnosti politiky par excellence. Protože politika zdravé demokratické země není o vedení permanentních politických kampaní, ale o vládnutí. A do toho se populistům nikdy nechce.
