Předseda Hnutí Generace Daniel Krutý FOTO: Hnutí Generace / se souhlasem
FOTO: Hnutí Generace / se souhlasem
ROZHOVOR / „Chci říkat věci na rovinu, chci přestat lhát, protože si myslím, že ta vylhaná budoucnost je jedním ze spouštěčů nespokojenosti,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 Daniel Krutý, který ve svých osmnácti letech založil Hnutí Generace jako apel mladých lidí, kteří mají obavu z budoucnosti. Se svým uskupením chce už příští rok kandidovat do poslanecké sněmovny. Krutý kritizuje současnou i předchozí vládu za stav veřejných financí. Slibuje například snížení počtu státních zaměstnanců, zrušení výchovného, zvýšení daně z příjmů fyzických osob nebo redukci počtu krajů i obcí.
Proč jste Hnutí Generace založil?
Jako mladý člověk jsem si uvědomil, že ve chvíli, kdy nejste spokojený, tak máte dvě možnosti. Buď s tím nebudete nic nedělat, budete jenom, jak se říká lidově, nadávat doma od piva a stěžovat si, že se nic nezmění. Anebo si řeknete: A dost, jdu do politiky, jdu to změnit. Takže proto jsem se rozhodl.
Jak chcete oslovovat voliče? Přes jaké kanály a čím je chcete přesvědčovat?
Já si myslím, že tou hlavní doménou jsou stále teď sociální sítě, popularita tištěných médií upadá. Takže se zkusíme přesunout do toho online prostoru, sociální sítě budou hrát u nás první ligu.
Nicméně myslím si, že je důležité i to, jakým způsobem budeme komunikovat. Já chci říkat věci na rovinu, chci přestat lhát, protože si myslím, že ta vylhaná budoucnost, když slibujeme vzdušné zámky, a pak se mnoho z toho nesplní, je jedním ze spouštěčů nespokojenosti. Potom nám klesají ty důvěry v poslaneckou sněmovnu, ve vládu a tak podobně.
Jaký je věkový průměr členů hnutí?
Zhruba 25 let.
A chcete kandidovat příští rok do sněmovny, je to tak?
Přesně tak.
To znamená, že vy sám byste kandidovat nemohl, protože je vám 18.
Přesně, máte pravdu, ta ústava už je napsána tak, jak je. Já bych teoreticky mohl kandidovat do obecních a krajských zastupitelstev, nicméně ty volby z organizačních důvodů nestíháme, takže jdeme až do sněmovny. Já nebudu poslancem, ale můžu být předseda strany, dát ruku do ohně za kolegy, kteří za nás budou kandidovat.
Uvažujete o spolupráci s jinými politickými stranami? Zvažujete například koalici?
Určitě nemůžeme být sami, my jsme připraveni na kompromisy, jsme připraveni se domluvit. Myslím, že je to nutné, ostatně ta demokracie, jak ji máme nastavenou, je založena na vládních koalicích.
Určitě budeme hledat podporu u současné pětikoalice. Možná bychom jednali i s některými opozičními stranami, ale nevím, do jaké míry je to pro nás racionální a do jaké míry by akceptovaly náš program.
Takže byste spolupracovali spíš s některými z těch současných parlamentních stran, nebo zvažujete i mimoparlamentní?
Dokonce už jsme nějaké nabídky měli, ale spíše koukáme do současné poslanecké sněmovny. Ale pokud se najde nějaký subjekt, který bude mít velmi podobný program nebo který třeba bude chtít spolupracovat, tak se určitě neštítíme žádné spolupráce. Pokud nejde o nějaký extrémistický subjekt nebo pokud nemá pochybnou minulost nebo osobu.
Velkým tématem jsou pro vás dezinformace a hrozby v kyberprostoru. Máte pocit, že to vláda neřeší?
Současná vláda boj proti dezinformacím vzdala. Fakticky se mu nevěnuje vůbec. Marek Benda říká, že stačí bojovat pravdou, Vít Rakušan říká, že nemusíme mít žádný zákon proti dezinformacím. Podle mě to je nebezpečný přístup, že to politická reprezentace podceňuje.
Já mám pro to pár teorií, proč to tak je. Ta první je, že to prostě není sexy téma. Jakmile začnete bojovat proti dezinformacím, tak jste označena za cenzora, jste označena za toho, kdo chce potírat svobodu slova, což vůbec není pravda. Boj proti dezinformacím je principiálně o tom, abychom vymáhali odpovědnost za svobodně volená slova, ne abychom cenzurovali, co můžete a co nemůžete říkat. O tom, co je pravda, mají rozhodovat soudy, ne žádný politik. Úplně stejně, jak je to ve fyzickém světě.
Nikdo tady nechce řešit, že třeba vy mi teď řeknete, že mám bílou košili, i když je modrá. Ale budou se řešit takzvané kvalifikované dezinformace. To jsou dezinformace, které mají charakter ohrozit soudržnost státu, demokratické zřízení a tak podobně.
Takže k vaší otázce, současná vláda nebojuje dostatečně, vzdala to buď kvůli tomu, že to není sexy, nebo kvůli tomu, že si neví rady. Že nemá tušení, co s tím dělat. To je ta moje druhá teorie.
A co by bylo vaše konkrétní řešení?
My musíme v první řadě obnovit důvěru občanů v demokracii, což je strašně široký pojem. Ono to souvisí s chudobou lidí, protože když si rozdělíte společnost na skupiny podle příjmu, tak ty nejvíce nízkopříjmové systému nejméně věří. A já jim dost dobře rozumím. Když v televizi slýcháte, že se stát zadlužuje, že tady bude druhé Řecko, zároveň se podíváte do peněženky a nemáte tam ani korunu, tak je asi něco špatně.
My chceme zřídit Národní bezpečnostní centrum pro ochranu demokracie, které bude koordinovat tuhle politiku a které bude mít na starosti agendu boje proti dezinformacím, strategickou komunikaci státu. Pamatujeme dobu covidovou, a když se něco podobného stane, tak už tady bude dopředu subjekt, který bude koordinovat ta opatření. Nebude chaos, ale bude to uchopeno organizačně, koncepčně, aby tomu systému občané věřili. A když věříte systému a věříte institucím, tak nemáte takový důvod věřit dezinformacím. To je taková základní logika.
Piráti nedávno představili plán pro boj proti dezinformacím, viděl jste ho?
Viděl, v jednom konkurenční médiu jsem řekl, že to není návrh do koše, ale skoro. Já si vážím té iniciativy, že aspoň někdo v pětikoalici to téma zvedl. Nicméně jsou tam takové ty obecné fráze, vůbec se tam nemluví o tom, že musíme zmapovat konfliktní prostředí. Vůbec neřeší, proč se dezinformace tvoří.
Některé návrhy jsou dobré, jako třeba inkluzivní školství, mediální gramotnost. Podpoříme to, ale nestačí to. Je to prostě 20 procent toho boje.
Kritizujete vládu kvůli stavu veřejných financí. Kde vidíte prostor na změny? Co byste udělali jinak?
Hospodářská politika vlády je strašná katastrofa. Ve chvíli, kdy si vytyčíte cíl, že na konci svého volebního období předáte vládu se 150miliardovým schodkem, a teď ministr financí Stanjura říká, že to nesmí překročit 220, tak se někde stala chyba. Někde vám tam lítá 70 miliard.
Jsem přesvědčený, že vláda nechce jít domů s tím, že má stejné konsolidační tempo jako Alena Schillerová.
Vláda má obrovské rezervy. Na letošní rok v rámci toho takzvaného konsolidačního balíčku zvýšili daně a snížili výdaje o 100 miliard korun. To měla být ta konsolidace. Ale zároveň s tím si bohužel nesedli na ruce, ale pořád to upravovali a zvedli výdaje o 70 miliard. To znamená, že když 100 miliard uspoříte a o 70 miliard zvedete výdaje, tak ta konsolidace je jenom 30 miliard. Což je velmi málo.
Myslím si, že pan Zbyněk Stanjura si uvědomuje, co udělali, protože to je konsolidační tempo, které navrhla Alena Schillerová. A jsem přesvědčený, že vláda nechce jít domů s tím, že má stejné konsolidační tempo jako Alena Schillerová.
Pokud se ptáte na naše řešení, tak to musí být na straně příjmové i na straně výdajové. Půjdeme do tvrdých věcí. Musí se redukovat agendy, snižovat počet státních zaměstnanců, který roste enormně, a potom třeba taky zrušit výchovné. Musíme lidem vysvětlovat, že nemáme na některé věci, musíme se v něčem uskromnit.
Potom bychom zvedli daně z příjmů fyzických osob o dvě procenta. Na straně výdajové také chceme zmenšit počet volených politiků, myslím si, že když máme v České republice 60 tisíc politiků, tak je to až moc. V Dánsku jich mají dva a půl tisíce a to jsou jenom o polovinu menší stát. Redukovat by se měl i počet krajů i obcí.
Na ten konsolidační balíček vlády se tedy díváte jak?
Jsou tam věci, které bych v něm radši vynechal. Ale myslím si, že je to kompromis, který je obhajitelný. Je dobře, že vláda aspoň něco udělala. Problém je, že to nestačí. Mělo se ještě více spořit, ještě více zvyšovat daně nebo ještě více snižovat výdaje. Nebo si měli po konsolidačním balíčku sednout na ruce a už na to nesahat a nezvyšovat další výdaje. Protože potom ta konsolidace není taková, jakou slibovali. Všichni věřili, že vláda zastaví to hrozné zadlužování. A je škoda, že to nesplnili.
Na tiskové konferenci jste zmínil volby online. Tím myslíte, že by lidé přímo volili politiky online?
Přesně tak. V Estonsku už to funguje 20 let. A my bychom chtěli umožnit lidem volit z pohodlí svého domova přes mobilní aplikaci Online Demokracie. Myslíme si, že je to jeden z těch kroků k přiblížení demokracie lidem. K přiblížení politiky lidem.
Důležité je zmínit, že budou k dispozici obě možnosti. Budete moct volit jak přes mobilní telefon, tak fyzicky na místě, kde máte svoje trvalé bydliště. A vždycky se bude počítat prioritně ten fyzicky odevzdaný hlas. Samozřejmě hnutí ANO a SPD nás budou atakovat s tím, že to bude ovlivněné. Ale to se dá jednoduše vyřešit právě tím, že bude možno opakovat svoji volbu. To znamená, že vy můžete teoreticky odevzdat hlasů, kolik chcete, ale počítá se vždycky ten finální a prioritně ten, co byste odevzdala fyzicky. Tak to přesně funguje v Estonsku.
Samozřejmě ta volba online by byla navázaná na nějaký digitální podpis, na váš PIN kód v telefonu a podobně.
Je to podle vás reálné? Když vidíte třeba debatu jenom kolem korespondenční volby ze zahraničí?
Já jsem přesvědčený, že když nejsilnější opoziční politik v této zemi, Andrej Babiš, ve své knížce O čem sním, když náhodou spím zmiňoval, že by online volby chtěl, tak podle mě ta podpora je docela široká.
On ale původně chtěl i korespondenční volbu, a teď je stejně proti.
Musíme to vysvětlovat a nedovolit dezinformátorům podkopat důvěru v digitalizaci, protože o to se snaží. Když se spustí jakýkoliv nový úřad, aplikace, tak se vždycky ta dezinformační scéna snaží podrýt důvěru v úspěšnou digitalizaci. Oni řeknou, hele, nefunguje to, je to přetížený, spadlo to.
Ale v Estonsku, kde to tak mají 20 let, jsme jednoznačně viděli, že to funguje. Samozřejmě tam byly jednotlivé případy prolomení toho systému, ale nešlo o plošnou hrozbu, že by to ovlivnilo 100 tisíc hlasů. Takové případy evidované nejsou.
Zmínil jste i online hodnocení politiků – to je myšleno jak?
To souvisí také s tou aplikací Online Demokracie, která je velmi komplexní. Bude v ní systém, kde bude vaše město, obec, kraj, a bude tam k dispozici seznam politiků, kteří jsou za vás zvoleni. A prostřednictvím té aplikace jim budete moci přímo dávat zpětnou vazbu.
Stát teď zpětnou vazbu nesbírá, nikoho vlastně nezajímá, co si lidi myslí, kromě voleb. Ale tímhle budete mít možnost politiky přímo oslovovat. Ostatní lidé se k tomu budou taky moci vyjadřovat, hodnotit ten příspěvek. Bude to takový politický Twitter.
Co zajímá mladé lidi, jaká témata jsou pro ně důležitá?
To téma mladých lidí je dneska hodně neuchopené. Některé strany se o to sem tam zajímají, ale nikdo to nikdy neuchopil, nikdo ani podle mě mladé nechtěl moc oslovovat.
Ale myslím si, že mladí hlavně chtějí, aby země zůstala minimálně stejně kvalitní. Máme obrovské hrozby, válka na Ukrajině, klimatická krize a podobně. To jsou všechno výzvy, které jsou před námi. Z médií se na nás neustále hrnou nějaké katastrofy a vyobrazuje se to tak, že zítřek už nebude. A my chceme udělat všechno pro to, abychom zajistili minimálně stejný komfort, jako máme teď. To znamená, aby tady zůstala demokracie, aby tady zůstala svoboda svobody, abychom nebyli ovlivňováni.
Ale stojí to tvrdá opatření, která musíme vysvětlit. Takže ta vize pro mladé lidi je, že stát zůstane minimálně stejně kvalitní. Budou minimálně stejně kvalitní služby, stejně kvalitní zdravotnictví a tak podobně.
Chtěla jsem se zeptat, jestli podle vás mají mladí dostatečné zastoupení v současné politice, ale to jste vlastně řekl.
Nemají. Věkový průměr v poslanecké sněmovně je 50 let. Popularitě mladých v politice nepomohla ani kauza Dominika Feriho. Jsou tam určitě předsudky, ale musíme si to jméno vybojovat zpátky a neházet všechny mladé do jednoho pytle. Podstatnou část populace tvoří studenti a je škoda, abychom se o ně nezajímali.
Jaká je vaše osobní zkušenost jako mladého člověka v politice? Zmínil jste, že mladí často čelí předsudkům nebo taky nenávistným komentářům.
Já si myslím, že člověk, který jde do politiky, buď musí být trošku psychopat, nebo by měl být trochu psycholog, aby sám sobě zajistil tu duševní pohodu. Protože občas to není úplně jednoduché. Chodí negativní komentáře, den co den vám to dávají sežrat. Ale je to něco, co jsem si vybral dobrovolně, takže dělat ze sebe chudáčka nemá smysl.
