Donald Trump a Elon Musk na selfíčku předsedy Sněmovny reprezentantů Mikea Johnsona FOTO: Kancelář Mike Johnsona / Wikimedia Commons
FOTO: Kancelář Mike Johnsona / Wikimedia Commons
KOMENTÁŘ / Přebírání moci staronovou Trumpovou administrativou sebou tentokrát přináší rázovitá specifika. Na všech úrovních se klade prvořadý důraz na odchod kvalifikovaných profesionálů a jejich záměnu trumpistickými loajalisty. Desítky let práce institucí jsou přes noc vymazávány, zavedené principy bezpečnosti a ochrany dat porušovány.
Elon Musk označil na své síti X organizaci USAID organizující zahraniční rozvojovou pomoc za „zločinnou“ a zralou ke zrušení. Jak ale upozornili správci profilu populárního ukrajinského Jack Russell teriéra, vzdělávací filmy, komiks a letáky s Patronem, které umožňují ukrajinským dětem na územích, jež prošla okupací, chránit se před minami a výbušnými nástrahami, byly financovány právě prostřednictvím USAID. Pokud Musk zastaví financování, zdaleka není jasné, zda kampaň, která zachránila stovky, možná tisíce dětských životů, bude vůbec moci pokračovat.
Totéž se týká desítek dalších humanitárních i mediálních organizací na Ukrajině, jejichž projekty zčistajasna čelí perspektivě zrušení, nebo přinejmenším výrazného omezení veškerých aktivit. A to stále mluvíme jen o jediné z desítek zemí, kde agentura pro mezinárodní rozvoj dosud působila.
Organizace USAID byla po mnoho let jednou z výkladních skříní americké „soft power“. Záměr pomluvit ji jako „zločinnou“ a zrušit ukazuje na úmysl trumpomuskovských kruhů úplně se vykašlat na reputaci Spojených států ve světě.
Takový úmysl souzní s politikami, které pozorujeme v jiných oblastech. Kanada a Dánsko patří k nejvěrnějším spojencům Spojených států, nicméně i tak se obě země staly terčem zastrašování a v případě severního souseda dokonce obchodní války ostřejší, než jaká postihla zjevně nepřátelskou Čínu. Kolumbie má jen kousek ke statutu zmíněných spojenců – je volně přidružena k NATO – ale i jí bylo vyhrožováno nevybíravými obchodními praktikami. Mexiko je sice opravdu součástí problémů, které vyvolaly v USA fentanylovou krizi, avšak nelze z toho jednoduše vinit tamní vládu a trestat ji. Fentanylové prekurzory dodává do Mexika Čína a pracují s nimi drogové kartely, s nimiž centrální vláda dlouhá léta neúprosně válčí.
Příznivci staronového amerického prezidenta v Evropě dlouho básnili o tom, že jejich favorit konečně zatlačí na Moskvu a přinutí ji ukončit válku na Ukrajině. Avšak Moskva už i ústy kdysi umírněných komentátorů hrajících vůči Západu roli „hodného policajta“ odmítá, že by bylo namístě očekávat podstatné dohody, zatímco konflikt nepokrytě eskaluje. Bez jakýchkoliv následků.
Mezitím z americké strany roste tlak na Ukrajinu, aby v rozporu s ústavou do konce roku provedla prezidentské a parlamentní volby. Ty by velmi pravděpodobně vedly k odchodu Volodymyra Zelenského – což je samozřejmě jen náhodou jeden z klíčových požadavků Kremlu pro zahájení jakýchkoliv jednání s Kyjevem.
Návrat Černých baronů?
Ruským bolševikům po roce 1917 trvalo přinejmenším čtyři roky, než si uvědomili, že v žádném z myslitelných světů nebude moci „stát řídit každá kuchařka“. Za cenu velkých obětí pro obyčejné obyvatele empiricky zjistili, že starost o denní chléb a rutinní správu věcí obecných nelze přenechat osobám vyznačujícím se mimořádným ideologickým zápalem, který je nepřímo úměrný úrovni expertízy.
Komunistické Československo podobně zničilo selský a podnikatelský stav, aby teprve po třiceti letech flikování bylo s přihmouřením obou očí možno říci, že uspořádání zemědělství a veřejných služeb je už jen takovou lehčí katastrofou.
O Číně s její zkušeností Velkého skoku vpřed a Kulturní revoluce škoda mluvit. Mezi žijícími pamětníky ostatně u nás spíše nalezneme ty, kdo se z příšerných reportáží seznamovali s kambodžskou variantou „nového začátku“.
Specifická varianta „konzervativní revoluce“, kterou ve Spojených státech prosazuje trumpomuskovská aliance, ovšem zůstala zmíněnými zkušenostmi nepolíbena. Není divu: Kromě specialistů má jen málokdo v USA širší historické povědomí. Jak by tedy mohlo někoho napadnout, že kult vůdce a totální upřednostnění „spolehlivosti kádrů“ před odbornou kvalifikací už bylo vyzkoušeno jinými a jinde?
Do bačkor ne!
Ideologicky má samozřejmě trumpomuskismus ke komunismu nesmírně daleko. Kulturně je daleko více tradicionalistický a konzervativní. Co se týče ekonomické politiky, uvízl v merkantilismu 18. století. Avšak „podnikatelská“ komponenta spočívající v nábožném vzývání „kreativní destrukce“, jak je běžné u venture kapitalistů ze Silicon Valley, přece vykazuje podobnosti i s bolševickou modernizační ideologií nebo fašizujícím futurismem.
Někdejší interní motto sociální sítě Facebook „Move fast and break things“ („Pohybuj se rychle a rozbíjej věci “) by mohlo dobře posloužit jako shrnutí toho, oč se právě snaží týmy „vymetající“ pro Trumpa a Muska instituce liberálně demokratických Spojených států.
Že výsledný stav nemusí vůbec vést ke zlepšení a ti, kdo Trumpa volili kvůli „drahotě“, si ji právě kvůli jeho politice užijí až hanba, nemá na rozhodování těch, kdo proces řídí, zatím žádný dopad.
Cílem puče je především donutit příznivce liberální demokracie – demokracie, která ctí skutečnou názorovou a kulturní pestrost, nikoliv jednoduchou většinu stádního instinktu – aby nazuli papuče a odebrali se do vnitřní emigrace. „Odpor je marný,“ chtějí příznivci trumpomuskovské koalice po vzoru startrekových Borgů sdělit všem potenciálním odpůrcům.
Ať už ale situace momentálně vypadá jakkoliv špatně, doba bačkorová ještě nenastala.
