Politolog Miloš Gregor FOTO: Miloš Gregor / se souhlasem
FOTO: Miloš Gregor / se souhlasem
ROZHOVOR / Schopnost spolků a organizací na sebe chvilkově přitáhnout pozornost a zmobilizovat lidi je poměrně značná, ale problematické je udržet tuto mobilizaci a to „bojové naladění“ dlouhodobě. To je ta velká výzva i pro Jindřicha Rajchla, neboť první volby, do kterých mohou kandidovat, se konají až za něco málo přes rok, říká politolog Miloš Gregor. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví o demonstracích, které se v Česku poslední dobou konají, a popisuje rozdíly mezi dvěma organizátory demonstrací Jindřichem Rajchlem a Ladislavem Vrabelem. Komentuje také rozhodnutí Andreje Babiše vystoupit na konferenci konzervativců v Budapešti.
Demonstrace probíhají v Česku v takových vlnách. Teď se protestuje proti vládě, dřív to byl covid, uprchlíci. Je to tedy něco, co tu s námi bude už pořád a jen se to v budoucnu přelije k dalšímu tématu?
Tohle je těžké predikovat dopředu, možná bych se inspiroval v nedávné minulosti, kdy jsme měli před přibližně osmi lety podobnou vlnu demonstrací – byť třeba ne tak masových – proti údajné islamizaci Evropy. Podobně jako dneska vyrostli na různých sociálních problémech Jindřich Rajchl a Ladislav Vrabel a ostatní, tak v roce 2015, 2016, 2017 se snažil profilovat Martin Konvička právě na tématu migrace do Evropy z Afriky a Blízkého východu. Tam jsme mohli vidět, že schopnost těchto spolků a organizací na sebe chvilkově přitáhnout pozornost a zmobilizovat lidi je poměrně značná, ale problematické je udržet tuto mobilizaci a to „bojové naladění“ dlouhodobě. To je ta velká výzva i pro Jindřicha Rajchla, neboť první volby, do kterých mohou kandidovat, se konají až za něco málo přes rok, to jsou volby do Evropského parlamentu. Do té doby udržet mobilizované lidi je poměrně těžké. Takže těžko odhadovat, ale tohle bych vnímal jako velkou komplikaci pro ně.
Jak by na to měla vláda reagovat?
Vláda by nejlépe na tyto demonstrace reagovala třeba reformami, které od ní společnost očekává. Já bych třeba byl trošku opatrný v tom, nějak přehnaně reagovat na tyto demonstrace, protože vy jste to správně řekla už v té první otázce, ono je skoro jedno, jakým tématem se formálně zaštiťují. Ti organizátoři jsou vlastně političtí podnikatelé, kteří na tom chtějí vydělat. Mohli jsme to vidět u demonstrací, které se konaly v září a na podzim loňského roku. Byli tu lidé, kteří pouze zneužili situace, obav, které lidi měli častokrát oprávněně, a ještě na nich vydělali, když po nich chtěli poslat peníze na účet. To samé teď dělá Jindřich Rajchl a ta politická bublina okolo něj, takže je skoro jedno, jaké téma si vyberou, pro ně je důležité na tom finančně vydělat a případně se přiživit na antidemokratických a antizápadních postojích, které nahrávají nedemokratickému totalitnímu Rusku, a vymanit nás ze spoluprací s partnery v demokratických institucích.
Nejvíc jsou v poslední době vidět demonstrace Jindřicha Rajchla, ale demonstrovat má v květnu i Ladislav Vrabel. V čem se tyto dvě osobnosti liší?
Liší se v rétorice, kterou používají. Ladislav Vrabel opravdu vystupuje jako člověk z lidu, jeho řeč a mluva je přímá, jednoduchá, on sám působí kolikrát lehce zmateně. Otevřeně kolaboruje s nepřátelským režimem v Rusku a otevřeně by chtěl vyvazovat Českou republiku z partnerských závazků, ať už v ekonomicko-společenské spolupráci v rámci Evropské unie, nebo bezpečnostní spolupráci s NATO. Je to prostě někdo, kdo se otevřeně nebojí být antisystémový a proruský.
Jindřich Rajchl je v tomhle zdatnější rétor a možná i inteligentnější člověk, který ví, že takto radikální mluva mu může zavřít cestu k lidem, kteří nejsou tak explicitně prorusky naladění. Nicméně podíváme-li se na to, co chce, jak vystupuje a co říká, když si nedává pozor, tak on mluví také o tom, že volby ho nezajímají, že chce revoluci. Sice nechce vystupovat z Evropské unie, tvrdí, že chce Evropskou unii rozložit zevnitř. Tím nám dává tušit, že mu jde opravdu o post europoslance, který je finančně velice zajímavý, ať už pro něj, nebo pro jeho spolupracovníky. Ale v tomhle je opatrnější, aby nebyl explicitně proruský. Můžeme si ale jenom velice obtížně představit, že někdo není proruský, pokud nechce pomáhat napadené zemi, která je naším partnerem.
Rajchlova strana PRO se objevila i v posledních předvolebních průzkumech. Myslíte si, že jeho podpora poroste? Nebo tam už není další potenciál získávat hlasy?
Já bych z měření během jednoho měsíce nevyvozoval žádné větší závěry. Ta strana se tuším objevila ve dvou průzkumech, někde měla tři procenta, někde procento a půl. Pro Rajchla bylo štěstí, že sběr těch dat od respondentů probíhal v době, kdy se plánovala ta „velká demonstrace“. To znamená, že Jindřicha Rajchla byly plné sociální sítě a lidé jej měli v povědomí. Možná že kdybychom stejný průzkum udělali dnes, tak se v něm zase neobjeví, protože už opět řešíme jiná témata a jiné události.
Dlouhodobě můžeme vidět, že od vzniku samostatné České republiky je ve společnosti přibližně 15 procent antisystémových, nedemokraticky naladěných jedinců, kteří se necítí dobře v demokratickém zřízení, kteří nechápou výhody svobody slova, výhody zastupitelské demokracie a nejraději by tu měli opět „vládu pevné ruky“. To se objevuje i v projevech reprezentantů, kteří se snaží získat jejich pozornost. Podíváme-li se na dobu od 90. let – ať už to byli sládkovci, komunisté, později právě třeba Konvička s Blokem proti islamizaci nebo Úsvit a SPD – tak pokud se podíváme na tu přibližně třicetiletou historii a sečteme preference všech těch stran, vždycky to bylo kolem 12 až možná 20 procent. Takže ve společnosti je část lidí, kteří dlouhodobě hledají nedemokratické zřízení, a samozřejmě o tyhle voliče se musí dělit několik politických stran. Z velké části je nyní reprezentuje SPD, z menší části KSČM, která už tedy preferenčně výrazně uvadá.
Dle rétoriky ANO a Andreje Babiše za posledního přibližně půl roku je asi nasnadě se domnívat, že částečně tito voliči začali podporovat i Andreje Babiše. Ten si vyloženě o jejich podporu v prezidentské volbě říkal. Je tedy otázka, jaký zbývá prostor pro podnikatelský projekt pana Rajchla a někoho jiného. Pokud se mu nepodaří přesvědčit tuto část společnosti, že SPD už je establishment, že to je nějaká konformní strana, která nemá v plánu jakkoliv radikálně vystupovat proti stávajícímu zřízení, tak nevidím příliš prostor pro to, aby jakýkoliv jiný subjekt výrazněji rostl. Je možné, že v nějakém průzkumu vyrostou na čtyři procenta, je možné, že už je v nich neuvidíme, to je samozřejmě těžko odhadovat. Ale nepředpokládám, že pokud si SPD dokáže udržet tu osmi až desetiprocentní podporu, že by výrazněji vyrostl někdo další.
Je potenciálně možnost, že by se tyto strany v budoucnu spojily?
Nevím, jestli by se mohly vyloženě spojit, protože jejich hlavním zájmem je finanční výdělek, vydělávání na strachu lidí a cynický přístup k politice. Každý z těch představitelů si ty strany založil právě proto, aby vydělával. Takže já nevidím moc velkou motivaci například u Trikolory, Svobodných, PRO se spojovat s SPD v nějaký jeden subjekt. Ale rozhodně si dokážu představit spolupráci, jako jsme mohli vidět v případě krajských voleb, kdy SPD v řadě krajů spolupracovala právě třeba s Trikolorou a Svobodnými. To si představit dovedu, tam je prostor pro to, aby si každý z nich dokázal finančně urvat svůj kus koláče. Ale nečekám, že by se spojili v jeden politický subjekt, v jednu stranu, a tím pádem se představitelé těch menších stran stali třeba irelevantními.
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš vystoupí příští týden na konferenci v Budapešti, která hostí národovecké, konzervativní a euroskeptické politiky. Vystoupí tam mimo jiné i Orbán. Hnutí ANO je přitom v Evropském parlamentu už devátým rokem v liberální politické frakci. Jak tento krok hodnotíte?
Andrej Babiš je politický chameleon, on nemá žádné hodnoty, ideály nebo vize, které by v politice reprezentoval. Opravdu mění svoji rétoriku a nabídku, kterou sděluje svým podporovatelům, podle toho, kde vidí šanci. To, že nyní vystupuje na konferenci konzervativců, nic nevypovídá o jeho hodnotovém ukotvení, vypovídá to možná o pragmatickém spojenectví s Viktorem Orbánem. Ten ho jezdil podporovat během kampaně před sněmovními volbami v roce 2021, teď Andrej Babiš jede zase podpořit Viktora Orbána na tuto akci. Nicméně můžeme vidět, že na té akci chybí světově významnější osobnosti konzervativního hodnotového směřování a spíš je to nějaký sraz partnerů a kamarádů Viktora Orbána.
