ROZHOVOR / To, co včera zaznělo, bylo sebeodhalení v přímém přenosu. Byl to konkrétní, velmi praktický příklad konfrontační rétoriky, která spoluvytvářela tuto atmosféru na Slovensku, říká politolog a prezident bratislavského Institutu pro veřejné otázky (IVO) Grigorij Mesežnikov o reakci poslance Luboše Blahy a místopředsedy slovenské Národní rady Andreje Danka na atentát na slovenského premiéra Roberta Fica. V rozhovoru pro deník FORUM 24 hovořil o aktuální situaci na Slovensku, o příčinách tohoto bezprecedentního útoku nebo vysvětlil, proč podle něj zatím situace v zemi nezašla tak daleko, aby bylo možné mluvit o odstranění demokracie. Nyní je ovšem podle něj řada na těch, kteří mají moc a možnost snížit tuto konfrontaci.

Co se aktuálně na Slovensku děje? Atentát na premiéra Fica je bezprecedentní, jaká nálada je ve společnosti?

Je to zatím moc krátká doba na to, abychom vyhodnotili náladu veřejnosti, zatím uplynulo jen pár hodin. Společnost i politická scéna jsou otřeseny tím, co se stalo. Na politické scéně se formují nějaké skupiny, které mají nějaké představy o tom, jak dál…

Je to naprosto bezprecedentní událost. Není to jen pokus o vraždu s politickým pozadím, ale je to pokus zavraždit nejvyššího ústavního činitele, funkčně a kompetenčně nejsilnějšího politika, a to je něco nepředstavitelného, že se událo. Sleduji zkrátka reakce na politické scéně a přemýšlím nad souvislostmi, tak zatím tolik.

Co se týče veřejnosti, situace vypadá klidně, žádné s tím spojené nepokoje nejsou. Lidé to určitě sledují, je to událost, řekl bych, mimořádná, s ničím nesrovnatelná.

První tisková konference, která proběhla velmi krátce po útoku na premiéra, byla velice emoční, řekla bych. Zejména narážím na prohlášení Andreje Danka a Luboše Blahy. Přispěli tím ve slovenské společnosti ještě více ke strachu, nedůvěře?

Mohli přispět. Já bych to nehodnotil, že to bylo moc emoční. Mně se zdálo, že to, co tam předvedli Luboš Blaha a Andrej Danko, bylo až teatrální. Ty jejich vzdechy… Samozřejmě že šlo o hroznou věc, ale podle toho, jak k tomu přistoupili, pro ně bylo důležitější někoho obvinit. To, že se stala hrozná věc, si každý uvědomil. Ale jako kdyby jim to, řekl bych, přišlo vhod, že nyní mohou obvinit opozici, přitom absolutně bezdůvodně bez jakýchkoli faktů.

Samozřejmě že šlo o hroznou věc, ale podle toho, jak k tomu přistoupili, pro ně bylo důležitější někoho obvinit.

Ze strany Blahy a Danka byly neférové, ale naštěstí zazněly i z prostředí vládní koalice i jiné hlasy, klidnější, pragmatičtější, s výzvou ke zdrženlivosti, zastavení nenávisti, aby se neprohlubovala konfrontace. S tím vystoupili ministr obrany Kaliňák a ministr vnitra Šutaj Eštok. Co se týče opozice, všichni to odsoudili.

Ten člověk, který to spáchal, je nějaký vyšinutý jedinec, který se angažoval v různých příležitostných epizodických aktivitách. Jednou řečnil na shromáždění polovojenské pravicové extremistické skupiny, potom psal texty, ve kterých prezentoval své rasistické názory na Romy, pak se jednou zúčastnil manifestace 2018 Slušné Slovensk, teď jsem viděl nějakou fotografii, že byl také na manifestaci v Bratislavě. Podle mě je to pomýlený, neuznaný člověk. Mezi lidmi, kteří ho znají v Levici, se říká, že se vždy snažil být v nějaké viditelné pozici. Je to spisovatel, člen Slovenského spolku spisovatelů, ale toto jméno mi nic neříkalo, když jsem se to dozvěděl.

Proč se podle vás právě Danko a Blaha rozhodli zvolit takový způsob rétoriky?

Protože jsou takoví lidé, politici. Oni sami šířili nenávist. Myslím, že Luboš Blaha přispěl k nenávisti na Slovensku dost podstatným dílem tím, jak ve svých veřejných vystoupeních nebo svých statusech na sociálních sítích útočil na všechny své oponenty, opozičníky, na paní prezidentku. Pokud hledáme nějaké faktory té konfrontace, právě takové výroky a přístup, který zde praktikoval například Luboš Blaha, přispěly.

Příčiny jsou samozřejmě hlubší, toto je o té atmosféře, ale to, co včera zaznělo, bylo, řekl bych, sebeodhalení v přímém přenosu, co by tito lidé nyní chtěli udělat. Chtěli by zpřísnit podmínky činnosti pro opoziční strany, Danko vyhrožoval nějakými změnami, nevím jakými. Byl to konkrétní, velmi praktický příklad konfrontační rétoriky, která spoluvytvářela tuto atmosférou na Slovensku.

Zároveň také zvolený slovenský prezident Peter Pellegrini v prohlášení uvedl, že je zděšený, kam až může vyústit nenávist k jinému politickému názoru. Je takové vyjádření namístě, když se zatím přesnější oficiální informace o motivu neví?

Je to všeobecné. Někdo může říci, že je to nenávist řekněme zastánců opoziční politiky vůči provládním lidem nebo politikům, a může to být vnímáno i opačně. Pro Petera Pellegriniho je příznačné, že je nekonfliktní. Jako člen vládní koalice toleroval vytváření takové atmosféry, ale sám se k tomu nepřidával a spíš se takovým konfliktům vyhýbal. Teď by bylo dobré, kdyby přispěl k tomu, že se konfrontace sníží a polarizace alespoň na nějaký čas zastaví, aby došlo k nějakému dialogu.

Zatím je to ale krátká doba, nyní se podle mě rozběhnou nějaké aktivity, měla by se sejít bezpečnostní rada, budou jednat stranická grémia, takže vnímám to jako strašně důležitou věc, ale časově je to velmi krátké období, které hodnotíme. Ještě se podle mě projeví i další politici a je třeba počkat.

Jak vnímat, že se k útoku na Roberta Fica vyjádřil i Vladimir Putin s tím, že tento ohavný zločin nelze ospravedlnit?

Řekl triviální věc, samozřejmě že to nelze ospravedlnit. Vladimir Putin Roberta Fica registruje, už jeho vítězství komentoval tak, že on si nemyslí, že Robert Fico je proruský politik, ale pronárodní. To bylo ze strany Putina pozitivní hodnocení Roberta Fica. Víme, že Robert Fico má odlišné postoje vůči Rusku a ukrajinské válce než většina evropských politiků, spíše se přiklání k Rusku.

Ale zaujalo mě obvinění z Moskvy, že v pozadí tohoto pokusu o vraždu byla Ukrajina. Vážně jsem se zasmál. Řekla to Margarita Simonjanová, přední ruská propagandistka. To je tak neuvěřitelná hloupost, že to nelze ani komentovat, ale nepřekvapuje mě, že to zaznělo. Házejí všechno na Ukrajinu.

Končí polistopadová éra demokratické politiky na Slovensku? Ukáže další vývoj situace, zda se Slovensko bude dál ubírat tím západním demokratickým směrem, nebo spíše přilne k Východu?

Slovensko nemá jinou možnost než se vyvíjet západním směrem navzdory tomu, že jsou zde politici, kteří uvažují o nějakých alternativách. Podpora vystoupení z EU a NATO na Slovensku není. Podle průzkumů v otázkách o možném referendu o vystoupení nebo setrvání v obou těchto organizacích na Slovensku převažuje souhlas se setrváním.

Nevím, jestli to je konec polistopadové éry. Uběhlo 35 let a doufám, že éra demokracie na Slovensku nekončí.

Demokracie je do značné míry v riziku od té doby, co současná vláda převzala moc, vzhledem k tomu, co všechno už stihli provést, a je to zjevně v rozporu s rámci liberální demokracie, které se zde zavedly po roce 89. Zatím je tu ale i odpor vůči těmto pokusům. Byla zde i Evropská unie.

Slovensko nemá jinou možnost než se vyvíjet západním směrem.

Zatím ale situace podle mě nezašla až tak daleko, že bychom mohli mluvit o odstranění demokracie a totálním popření západního vektoru v naší orientaci. To se mi nezdá navzdory tomu, že jsou zde někteří politici, kteří toho chtějí využít, ale nepředpokládám, že uspějí. Ale uvidíme.

Vyvaroval bych se dalekosáhlých hodnocení o konci demokracie v souvislosti s tím, co se stalo. Je to samozřejmě útok na podstatu demokracie, prostě na legitimně zvoleného a jmenovaného předsedu vlády. Je to v podstatě jeho popření. Opravdu je to ohrožení demokracie, ale na Slovensku převažují politické síly, kterým na demokracii záleží, a také většina občanů se k ní přiklání.

Jaký tedy v nejbližších dnech můžeme očekávat další vývoj ze strany vlády? Je pravděpodobné, že přistoupí ještě k radikálnějším krokům například v souvislosti s omezováním médií, jak zaznělo na té tiskové konferenci?

Zákon o zrušení RTVS měli včera v parlamentu schválit. Asi budou prosazovat to, co mají naplánováno, ale nyní je úkolem číslo jedna vyřešit zastupujícího předsedu vlády. K takovému výkonu může být pověřen pouze místopředseda vlády a myslím, že to bude Robert Kaliňák.

Já jsem skeptik. Myslím, že příčiny této konfrontace jsou reálné, to je politika vlády, která vyvolala protesty, na kterých zaznívá opodstatněná kritika. Jedině si dovedu představit, že by došlo ke zklidnění situace v širším měřítku, tedy nejen v těchto dnech, že se zdržíme. To by bylo fajn, přimlouvám se za to, ale když se tento mechanismus schvalování návrhů zákonů s tímto charakterem v parlamentu obnoví, bude to tu znovu a nic se nezmění.

Opozice bude muset znovu protestovat a podnikat kroky proti tomu, aby televize ztratila svůj veřejnoprávní charakter. Takže nyní je podle mě řada na těch, kteří mají moc a možnost snížit tu konfrontaci tím, že alespoň zkorigují svůj postup.

V roce 2018 byl zavražděn novinář Ján Kuciak a jeho snoubenka Martina Kušnírová. Je možné hledat v takových strašných útocích nějaké souvislosti?

Doufám, že tato souvislost zde nebude taková jako tam. Jan Kuciak a v podstatě i jeho snoubenka Martina Kušnírová zaplatili životem za profesionální kariéru Jana Kuciaka. Darebácká část podnikatelského prostředí reprezentována Marianem Kočnerem s využitím i státních kapacit ho nejprve sledovala a poté je najatí lidé zavraždili. Byla to odplata za jeho odhalení, chladnokrevná vražda připravovaná záměrně.

Toto je podle mě spíš čin zřejmě politicky motivovaného nebo vyšinutého neznámého jedince nespokojeného se svým vlastním životem a postavením. Ale nevím víc než vy, zatím jsem trošku v rozpacích, jak to hodnotit. Souvislost je v tom, že bylo použito násilí.

Byla tu i vražda v Zámecké ulici dvou nebinárních lidí. Vrah, mladík, který později sám spáchal sebevraždu, chtěl mimochodem vraždit i tehdejšího předsedu vlády Eduarda Hegera. Čekal před jeho domem, a když se ho nedočkal, šel na Zámeckou ulici, a jelikož nenáviděl homosexuály, zavraždil ty dva, kteří byli před barem. To je násilí s takovým nějakým hodnotovo-názorovým pozadím. Na Slovensku se ve výjimečných případech, ale velmi důležitých používá násilí. To by mělo skončit.