Lukáš Pollert, olympijský medailista a lékař, dokáže plodit skutečně pozoruhodnou smršť názorů. Nebo výroků, u kterých není jasné, jestli to myslí vážně.
Na svém twitteru doktor Pollert píše: „Pokud by byla součástí vlády SPD, je šance zastavit tzv Green Deal (zdražení automobilů, energií, tlak na snížení mobility) a také kovidistické choutky (testy, roušky, zákazy). Covid by zmizel. Nejsou to cíle mnoha voličů?“
Známá postava sociálních sítí Jie, kterému se kdysi povedlo twitter Jiřího Ovčáčka na nějaký čas proměnit v burzu lifestalových příspěvků, mu odpověděl: „Ale jo, kdybyste za ně kandidoval, tak by najednou spoustu věcí začalo dávat smysl.“
Pollert: „Ale já nemám žádné politické ambice. Chodím si po tom světě a bavím se dobře.“
Další uživatel: „To snad nemyslíte vážně!!!“
Pollert: „Jen píšu, co si mnozí myslí, ale bojí se to říci nahlas…“ A ještě dál: „Vy toho naděláte. Všechno to jsou demokratické strany. Co se tak čílíte? Mě volby rozhodně nedokáží tak rozhodit. Za posledních 30 let jsem nezaznamenal výraznou změnu. Žijeme v blahobytu.“
Ne, u doktora Pollerta skutečně není jasné, co myslí vážně, nebo se jestli se jen tak baví. Jeho stoupenci, kteří doktorovy příspěvky čtou, to ale berou smrtelně vážně. Už to vypadá jako nějaká sekta, kde jsou stoupenci schopni věřit úplně všemu, jen tedy ne něčemu, co by náhodou připomínalo vědeckou pravdu.
Pan doktor ale občas jen tak nadhazuje. Bývají to naprosté nesmysly a často formulované tak, že se může kdykoli vykroutit, že jen tak cituje. Takže tvrdí, že za úmrtí za pandemie může víc stres z covidu než covid, že Indii možná zachránil ivermektin (jehož léčebný účinek se nijak neprokázal a čísla mrtvých v Indii uvádí Pollert špatně), a teď došlo na žertíčky o politice a jak „to všechno jsou demokratické strany“. A on si jen tak chodí po světě a baví se. Pak je tu přes 30 tisíc lidí, co už po světě nechodí a nebaví se. Umřeli na covid. Ale podle Pollerta, jak napsal, jsou lidé vlastně přemnožení primáti, tak se tolik neděje a roušky a lockdowny jsou nesmysl.
Vlastně by se k Tomio Okamurovi myšlenkově hodil. Ten si taky jen tak chodí po světě a baví se a tomu, co vykládá, sám nemůže věřit. Okamura chce ovšem moc a peníze a dostavět svou tubusovou vilu. Co chce doktor Pollert, to by měl vědět on sám. Možná to ale neví.