Jako referendum o Trumpovi někteří komentátoři nazývali právě proběhnuvší volby rozhodující o novém složení obou komor Kongresu, zákonodárných sborů jednotlivých států a obsazení funkce guvernérů. Volby v polovině mandátu prezidenta jsou vždy nějakým způsobem obrazem toho, jak občané země jeho výkon ve funkci hodnotí. U současného prezidenta to díky jeho výrazné osobnosti platí možná ještě víc. Pokud tedy přijmeme předpoklad, že se jednalo o referendum, měli bychom být schopní říci, kdo ho vyhrál.
V tomto případě to bohužel ale není tak jednoduché. Demokraté sice podle očekávání poměrně výrazně posílili ve Sněmovně reprezentantů, ale prezidentova strana dokonce očekávání mírně předčila, když v Senátu o nejméně tři křesla posílí. V Texasu se navíc nové hvězdě progresivní části demokratické strany nepodařilo porazit nepříliš oblíbeného Teda Cruze. Vítězství mohlo a podle mnohých mělo být krokem k boji o prezidentskou nominaci v roce 2020. Demokraté sice získali sedm nových guvernérů, ale Republikáni jich pořád mají většinu.
Trump sám pak ohlásil veliké vítězství a v povolebním projevu také neopomněl veřejně zesměšňovat kandidáty vlastní strany, kteří se od něj distancovali a neuspěli. Něco takového nemá v historii americké politiky obdoby. Prezident má zjevně pocit, že strana si proti němu nic nedovolí a má pravdu. S tím, jak moc on sám kandidátům pomáhal, je ale potřeba být opatrný. Podle stránky ballotpedia.com osobně podpořil 49 kandidátů, z nichž 31 kandidovalo v jednom z 80 obvodů, ve kterých se volby rozhodovaly. Ostatní obvody většinou bezpečně volí pro jednu ze stran a jím podpoření kandidáti by tak téměř se stoprocentní jistotou vyhráli tak jako tak.
Z oněch jedenatřicet kandidátů uspělo 14, tedy něco okolo 45 %. Ze třiceti obvodů, ve kterých pak průzkumy nefavorizovaly ani jednu stranu, pak Trumpem podporovaní kandidáti o funkci usilovali v patnácti a v osmi skutečně uspěli. Vypadá to tedy spíše, že distanc od prezidenta republikánským kandidátům sice moc nepomohl, ale spojení s prezidentem vlastně také žádnou zvláštní výhodou nebylo. Přesto se dá říci, že má stranu v hrsti víc, než kdy před tím.
Předně je krajně neobvyklé, aby se proti úřadujícímu prezidentovi, který může a hodlá znovu kandidovat, ve straně postavil vyzývatel. I pokud se takový objeví, je téměř nemožné, aby nominaci skutečně získal. Nejblíže tomu v republikánské straně měl Ronald Reagan v roce 1976, když se utkal s nepopulárním Geraldem Fordem a získal v primárkách asi 46 % hlasů. Jenže ten se do funkce dostal z pozice viceprezidenta po odstoupení Richard Nixona a mnozí straníci si byli vědomi, že s ním kráčí vstříc porážce. Trump neprohrál natolik, aby to jeho pozici tak výrazně oslabilo.
Nakonec budou v hodnocení letošních voleb stejně nejdůležitější ty prezidentské za dva roky. Pokud se prezidentovi podaří mandát obhájit, pak bude ztráta jedné komory vnímána jen jakási historická zákonitost. Pokud by prohrál, pak se zpětně letošní skromná modrá vlna bude interpretovat jako počátek cunami, která jej smetla. V tuto chvíli se ale zdá, že současný obyvatel Bílého domu je po těchto volbách znovuzvolení o něco blíže. Na jeho straně je výhoda toho, kdo funkci obhajuje, a pokud vydrží, tak i slušně rozjetá ekonomika. Kdyby se Trump nechoval jako Trump, vlastně by asi za této situace šance demokratů byly opravdu jen teoretické. Takhle mají šanci oslovit ty voliče, kteří doufali, že jej prezidentská funkce umravní a zklamali se.
V tuto chvíli se zdá, že Republikáni vyhrají jen v 6 ze 20 obvodů, které v roce 2012 vyhrál Barack Obama a v roce 2016 Donald Trump. Právě zhrzení voliči demokratů ho přitom do úřadu vynesli. Zároveň dokázali získat jen 3 ze 13 obvodů, které v roce 2012 volily Mitta Romneyho a v roce 2016 Hillary Clintonovou. Pokud by pokračoval trend slábnoucí podpory republikánů mezi bílými ženami a vzdělanými muži a zároveň by se jej nepodařilo vyrovnat zisky především bílou pracující třídou, mohlo by to pro prezidenta znamenat problémy. Bude ovšem záležet dost na tom, kam se Demokraté rozhodnou vydat a s kým. Tak jako tak, je i po letošním zisku Sněmovny čeká nelehký úkol.
