Polská opozice chce bojovat s vládou pomocí jejího vlastního programu. Výsledky jsou ale zatím rozpačité. Namísto střídmé sociální politiky, kterou opoziční Platforma prosazovala, dnes už nechce zvýšit věk odchodu do důchodu ani zrušit novou sociální dávku na každé druhé a další dítě. Chce třináctý důchod a pět set zlotých za každé dítě. A migrační krize prý už neexistuje, takže přijímání uprchlíků není na pořadu dne.

Na počátku této krize identity hlavní opoziční síly stála mluvčí vládního PiSu Beata Mazurek, která požádala lídra opoziční Platformy Grzegorze Schetynu, aby zodpověděl čtyři otázky, „které Poláky zajímají“ a v programu strany údajně nejsou obsaženy. Dvě se týkaly sociální oblasti – věku odchodu do důchodu a vládního programu 500+, neboli pět set zlotých pro rodiny s dětmi. Třetí otázka se pak týkala likvidace Institutu národní paměti a Centrální antikorupční kanceláře.

Nejpřekvapivější odpovědi se však dočkala čtvrtá otázka, zda by Platforma souhlasila s přijetím migrantů do Polska. Na otázku reportéra z provládní veřejnoprávní televize Grzegorz Schetyna odvětil kategoricky: „Ne. Jsem pro, aby nepřijížděli do Polska. Díky.“ Novinář se nenechal odradit: „Oficiální stanovisko strany?“ – „Ano.“ Na tiskové konferenci, která se konala druhý den, pak přítomné novináře zaskočil ještě víc, když tvrdil, že „dnes už žádná uprchlická krize neexistuje, nikdo od Polska neočekává přijímání uprchlíků.“

„Občanská platforma, opoziční strana, která se považuje za tu lepší, otevřenou, evropskou, nám právě sdělila, že volba mezi nimi a PiSem je jen otázkou stylu,“ stěžoval si na stránkách liberální a jindy silně protivládní Gazety Wyborczy komentátor Paweł Wroński. Pravicová média nakloněná vládnímu PiSu zase připomněla, že dosavadní politika Platformy je v rozporu se současnou rétorikou jejího lídra. 

V roce 2015 za vlády Ewy Kopaczové tehdejší mluvčí Cezary Tomczyk deklaroval, že „Polsko je připraveno přijmout jakýkoliv počet uprchlíků“. Platformistický europoslanec Adam Szejnfeld šel ještě dál, když napsal: „Chceme být jako Němci, ale Němci přijímají okolo sedmi tisíc migrantů… denně. A v Polsku si rveme vlasy kvůli sedmi tisícům za dva roky! Hanba. Historická hanba, hanba tisíciletí!“ Jiní poslanci zase chodili protestovat za přijetí většího počtu uprchlíků.

V říjnu téhož roku byly přijaty kvóty na rozdělení sto dvaceti tisíc migrantů z Itálie, Řecka a Maďarska. Ruku pro ně zvedlo 23 států z osmadvaceti, proti bylo pouze Česko, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko. Polsko nakonec v posledních hodinách změnilo názor a jako jediný zástupce V4 hlasovalo pro přijetí kvót. Tento krok vlády Ewy Kopaczové se v Polsku setkal s tvrdou kritikou tehdejší pravicové opozice.

Její lídr Jarosław Kaczyński naopak navrhoval pouze finanční pomoc zemím, které nesou největší zátěž uprchlické krize, a před přijímáním migrantů varoval. „Dá se to popsat takto: nejdříve výrazně vzroste počet cizinců, pak nebudou dodržovat naše zákony a naše zvyky a později nám budou v různých oblastech života vnucovat svoje požadavky,” burcoval Kaczyński a byl tehdy vládními politiky nařčen z populismu. Ti se teď musí popasovat se stejným obviněním.