Polské ministerstvo spravedlnosti připraví v příštích měsících dokument, který by mohl být prvním krokem k vytvoření mezinárodní instituce pro stíhání zločinů totalitních režimů. Cílem je zajistit spravedlnost v případech, kdy pachatelé zločinů komunismu nebyli v některých zemích stíháni. Řekl to tiskové agentuře PAP náměstek šéfa resortu Wojciech Wengrzyn.
Polská iniciativa podle něj vyplývá z nedělní konference v Tallinnu, jíž se zúčastnili zástupci Česka, Polska, Slovenska, Gruzie a pobaltských států.
„Na konferenci jsme diskutovali o výsledcích Mezinárodního trestního soudu a Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Tyto orgány se ale nezabývají stíháním zločinu totalitních režimů. Zvažovali jsme tedy, u jaké instituce by takový tribunál mohl působit. Zazněly argumenty zřídit jej u evropských institucí či u OSN,“ řekl Wengrzyn. Výsledkem debaty podle něj bylo rozhodnutí, že konzultace budou pokračovat v jednotlivých státech.
Konference v estonské metropoli se konala při příležitosti výročí paktu Molotov-Ribbentrop, kterým si nacistické Německo a Sovětský svaz v předvečer druhé světové války rozdělily Polsko a další východoevropské země.
Komunisté spravedlosti unikli
Ano, pokud jde o tresty, je demokracie na některé grázly skutečně krátká. Na nacisty se dostalo aspoň trochu, na komunistické zločince skoro nikdy. Mají na svědomí vznik a udržování totalitního režimu, což poznamenalo životy celých generací a bylo to spojeno s vraždami a loupežemi nevídaného rozsahu a zaostalostí všech zemí, které se pod komunistické panství dostaly.
Proč unikli tak snadno? Protože se jim povedlo udržet se u moci dost dlouho na to, aby stačili z velké části národa udělat do nějaké míry spoluviníky. Pokud jde o Československo, byl tu komunistou každý desátý občan. Když k tomu přičteme i rodinné příslušníky, je to hned několik milionů lidí, kteří byli s režimem spojeni. Samozřejmě že řadový komunista byl často člověk, který nikoho nevraždil a nemučil, ale celé té mašinerii dodával svým členstvím legitimitu. Kromě toho režim nutil úplně všechny, aby se podíleli na tragikomedii zvané budování socialismu. K tomu patřily ponižující rituály jako různé povinné jásání a truchlení – podle momentální potřeby.
To zas budou debaty
Komunistický režim nebyl poražen zvenku příchodem nějakých vojsk, ale zhroutil se kvůli své nefunkčnosti. Do poslední chvíle měl ale k dispozici ozbrojené síly. Proto také přechod k novému systému musel proběhnout zákonitě jako kompromis, takže komunisté záhy pookřáli a pokračovali dál s nebývalou drzostí. Ta je dnes spíše ještě silnější. Mezinárodní tribunál by mohl být účinnější, protože by zmizely ony podivnosti, kdy komunistické zločiny měli soudit soudci, kteří sami byli ve straně. Podle toho se taky ty kauzy roky vlekly a zločinci se svým obětem vysmívali do očí. Fraška s tím, jak dopadají soudní spory ohledně spolupráce s StB, kde se věří estébákům, kteří tvrdí, že kdysi lhali, je příznačná.
Bude zajímavé sledovat, jestli u nás zase vypukne debata na téma, zda byl komunistický režim totalitní, nebo byl něco jiného, když se tu vyrobilo tolik krásných lokomotiv. Několik myslitelů zase přijde s tím, že nejtotalitnější zemí na světě jsou USA, pokud jí není Izrael. A bude vymalováno. Možná nakonec budou žaloby podávat sami komunisté na své odpůrce.
Ale třeba se stane malý zázrak a někdo ještě půjde za komunistické ohavnosti sedět. Týkalo by se to ale už jen těch mladších zloduchů, ti starší už se odebrali před soud Boží, kde jejich osvědčené triky nejspíš nezabraly.
