O Polsku je ve spojitosti s Ruskem hodně slyšet, hlavně v souvislosti se Summitem NATO, největším vojenským cvičením NATO Anakonda 2016, posílením polské obranyschopnosti o 35.000 členů milicí, výstavbou nové americké protiraketové základny či vyšetřováním agentů usilujících o rozvracení polské společnosti. Všechno jsou to důležité kroky k posílení obranyschopnosti země pro případ, že by si v Moskvě usmysleli, že jim válka proti Ukrajině nestačí. To podstatné se ale událo mimo užšího rámce vojenské obranyschopnosti Polska.
Gazprom se dlouho choval jako největší plynový šachista v Evropě. Podle časopisu Forbes je Gazprom největší ruská firma a aktuálně 53. největší firma na světě (v top 200 následují ještě Rosněfť, Sberbank a Lukoil). Dlouhodobě slouží jako nástroj ruské politiky, na její výplatní pásku se přidal již v roce 2005 bývalý německý sociálnědemokratický kancléř Schroeder a kdoví kolik dalších evropských politiků na ní ještě je, nebo netrpělivě stojí v řadě. Dá se spekulovat, jak by se asi na takové čekačce mohli chovat řekněme minulý nebo dnešní obyvatel hradu.
Když se v lednu 2009 Kreml rozhodl naostro otestovat možnosti plynového vydírání, dodávky plynu významně klesly v 18 zemích Evropy. Některé se ocitly na hraně, jiné mrzly. Ruský útok na energetickou bezpečnost Evropy naštěstí probral do té doby spící Poláky. Pomalu ale jistě se začala rodit obranná strategie EU. Její součástí bylo a je zvětšení zásob plynu, snižování spotřeby přes zateplování budov, vybudování propojení mezi plynovody v EU a diverzifikace zdrojů plynu i tras do Evropy. Díky tomu se karty začaly obracet a možnosti diktátu Moskvy smršťovat.
Ruská ekonomika stojí a padá na vývozu plynu a ropy, ten dlouhodobě naplňuje 60 až 70% ruských financí. Zdaleka největším obchodním partnerem Ruska je přitom Evropská Unie: do ní šlo v roce 2014 až 46% celého ruského vývozu. Následovala Čína s necelými 7% a Japonsko s méně než 4%. Pro EU je Rusko mnohem méně významný obchodní partner – do Ruska šlo v roce 2014 méně než 7% evropského exportu, ale z něj – díky dovozu ropy a plynu – až 12% dovozu.
Velký rozdíl v dovozu a vývozu znamená každoročně obrovský obchodní deficit EU s Ruskem.
V roce 2013 byl přes 70 miliard eur, v roce 2014 zhruba 64 miliard a v roce 2015 stále ještě 46 miliard eur. Pokles deficitu je zatím zejména výsledkem poklesu světových cen ropy a plynu. Evropa jen za tři roky napumpovala do Ruska díky dovozu ruského plynu a ropy 180 miliard eur. Jsme to tedy my, Evropané, kdo nákupy ruského plynu a ropy financuje ruský militarismus včetně okupace Krymu, Abcházie, Osetie a Podnestrovska, kdo financuje válku proti Ukrajině, bombardování Aleppa, my jsme zaplatili i raketu, která zabila tři stovky lidí z letu MH17. Připomeňme si ještě, že za první kvartál tohoto roku šlo na armádu a bezpečnost 37% ruského státního rozpočtu. To je oficiální číslo: realita bude horší.
Nizozemsko, země, jejíž 193 občanů zavraždil v létě 2014 ruský Buk, má s Ruskem dlouhodobě největší obchodní deficit – v roce 2012 činil impozantních 21 miliard eur. Překvapivě po něm následovalo Polsko: to ruský militarismus podpořilo obchodním deficitem ve výši 14 miliard eur. Fakt, že Rusy masivně financují právě vnuci Katyňského masakru, desítky tisíc dalších Poláků bylo povražděno NKVD a 1.2 milionu Poláků deportováno na Sibiř patřil dlouho k největším absurditám současné polské politiky.
Začátek konce tohoto stavu přišel v březnu 2011, kdy začali Poláci stavět terminál na dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG). Terminál Swinoujscie byl spuštěn do provozu v říjnu 2015 a vzápětí přijal první tanker s LNG z Kataru. Kapacita terminálu je momentálně 5 miliard metrů krychlových plynu, pracuje se na jeho rozšíření na 7.5 miliardy kubíků. Dlouhodobý kontrakt Polska s Gazpromem podepsaný ještě v roce 1996 nutí Polsko nakupovat od Rusů 9 až 10 miliard kubíků ročně (v roce 2015 šlo o 8.9 miliardy kubíků) na principu známém jako «take or pay». Takové kontrakty jsou mimořádně výhodné pro Gazprom, neboť nutí odběratele ruského plynu odebírat ho bez ohledu na reálnou potřebu nebo výhodnější cenové nabídky od jiných producentů.
Swinoujscie vše radikálně změnilo: už ne Gazprom, ale Polsko bude dále rozhodovat kolik plynu z Ruska nakoupí a zda vůbec nějaký. 30. května představitel polské vlády Piotr Naimski oznámil, že Polsko dlouhodobý kontrakt s Gazpromem po roce 2022, kdy vyprší ten z roku 1996, již neprodlouží. Nejen to: do roku 2022 hodlá Polsko postavit plynovod z Norska přes Dánsko a Baltské moře s přepravní kapacitou 10 miliard kubíků. Umožní kompletní odstavení Ruska z polského trhu.
Polsko není první ani jediné, kdo poslal Gazprom jako nástroj ruské velmocenské politiky a financování militarismu do k vodě – probudila se celá historická Rzeczpospolita. V Litvě byl plovoucí LNG terminál nazvaný, jak jinak, Independence, spuštěn koncem roku 2014. V roce 2015 pokryl již 20% litevské spotřeby, když půjde na plnou kapacitu, dokáže plně pokrýt nejen spotřebu Litvy ale i Lotyšska a Estonska. I on výrazně sníží litevsko – ruský obchodní deficit a litevský příspěvek k militarizaci Ruska. Ten se v roce 2012 rovnal 3.7 miliardy eur. Mimochodem třeba slovenský byl 3.2 miliardy eur, český jednu miliardu. Bylo by odvážné doufat, že něco vážnějšího pro jeho snížení udělají naši politici, ale přispět k tomu může naštěstí každý z nás. Stačí nechat ráno auto v garáži a jet do práce na kole, jít pěšky či MHD nebo snížit spotřebu teplé vody, například při sprchování. Možností na výrazné snížení osobní spotřeby energie má skoro každý z nás několik. Braň Evropu (a planetu) – šetři energii.
