Polsko je klíčovou zemí východního křídla Evropské unie a Severoatlantické aliance, přičemž bedlivě sleduje vzrůstající agresivitu a imperiální revizionismus Putinova Ruska, který ohrožuje nejen Ukrajinu či Pobaltí, ale též soudržnost Evropy a Západu. Deník FORUM 24 přináší k aktuální krizi exkluzivně v českém překladu názorový článek polského premiéra Mateusze Morawieckého.

Evropa se dnes nachází na pokraji války. Ozbrojený konflikt už přestal být málo pravděpodobným scénářem – stal se reálnou možností. Pro mnoho generací mladých Poláků i dalších Evropanů nebylo vypuknutí války nikdy tak blízkou perspektivou. Západ chtěl celá léta věřit, že 21. století bude bez konfliktů. Avšak poslední léta přinesla mnoho důkazů, že agresivní postoj Ruska, mj. v Gruzii či na Ukrajině, není iluze, nýbrž předzvěst nové kapitoly v dějinách západního světa.

Rusko se opakovaně pokouší narušit územní celistvost Ukrajiny. Zpochybňování hranic suverénního státu znamená jediné: útok na evropský mír. Svět, který dobře známe, svět evropských hodnot, svobody, demokracie a blahobytu se dostal do hledáčku ruských vůdců a vojenských představitelů. V sázce je nejen budoucnost Ukrajiny, ale také bezpečnost a rozvoj evropských ekonomik. Tato největší politická krize od konce studené války také vystavuje zkoušce zásady, které přijalo euroatlantické společenství po roce 1989.

Dále čtěte

Aktuální Týdeník FORUM přináší velký rozhovor s generálem Pavlem či Jiřím Havelkou

Dva opravdu zajímavé rozhovory tentokrát najdete v aktuálním čísle Týdeníku FORUM. Jedná se o interview s generálem Petrem Pavlem,…

Zpytování svědomí

Měli bychom dnes pohlédnout pravdě do očí. Ruské ohrožování míru po léta narůstalo za pasivního přihlížení velké části evropských politických sil. Mnoho lídrů nemělo odvahu ani energii přerušit hospodářské vazby s Kremlem. To je smyčka, která se postupně utahovala na evropském, nikoli moskevském hrdle. Uzavírání nejasných transakcí s režimem, který se nezastavil před válkou s menšími zeměmi, před politickými vraždami, před akcemi rozvědných služeb na území členských států Evropské unie, to lze jen stěží považovat za krátkozrakost. Je to vědomý akt politického cynismu.

Evropa za tento cynismus platí stále větší cenu – tratíme na tom nejen ekonomicky (např. kvůli vysokým cenám za plyn, vyvolaným politikou vydírání), ale i politicky. Gazprom v roce 2021 navýšil vývoz plynu do Číny a Turecka. Naopak výrazně snížil dodávky do Evropy. Export pro evropské odběratele byl o 10 miliard kubíků nižší než před rokem a až o 27 miliard kubíků nižší než v roce 2019. Toto umělé prohlubování energetické krize je vydírání, které má za cíl vynutit zprovoznění plynovodu Nord Stream 2. Cenu za tuto chybu neplatí ti, kteří podepisovali smlouvu, ale obyčejní Evropané.

Politika Ruska je i při vší své šílenosti až bolestně racionální. Již třetím rokem se těžce potýkáme s pandemií a hospodářskou krizí, a právě v tomto okamžiku přichází další rána od našeho východního souseda. Vladimir Putin využívá evropské slabiny a krize s cynickou precizností. Bohužel velká část evropských elit získala značnou praxi v nasazování klapek na oči, které je chrání před tím, aby viděly do očí bijící realitu obnovujících se ruských velmocenských ambicí.

Dále čtěte

Klasický Putinův diktát Ukrajině i Západu: Jsou minské dohody ještě živé?

Diplomatická aktivita kolem hrozícího otevřeného rusko-ukrajinského konfliktu sílí. Hlavy důležitých států světa jednají jak mezi sebou, tak i přímo s ruským…

Výčet politických představitelů, kteří si zvolili ruské rubly a kariéru v kremelských firmách, je znepokojivý. Všem je znám případ Gerharda Schrödera, který vyměnil politickou kariéru za výdělky v ruských energetických firmách. Avšak tento případ je pouze vrcholem ledovce. Na dlouhém seznamu spolupracovníků Gazpromu, Lukoilu, koncernu Rosněfť či společností budujících Nord Stream 2 nacházíme bývalé kancléře, premiéry, ministry zahraničí, prezidentské poradce a ministry.

Zastánci takového jednání mohou hovořit o svobodném trhu a svobodě volby nového zaměstnání po naplnění veřejné mise. Avšak tito lidé se tam nedostali náhodou. Jejich vědomosti a dovednosti se staly nástrojem v rukou Kremlu. Jako vůdčí osobnosti států přece spoluvytvářeli evropskou energetickou, hospodářskou a bezpečnostní politiku. Měli přístup k utajovaným údajům, k materiálům zpravodajských služeb. Podíleli se na strategických rozhodnutích, která určovala budoucnost jejich států, Evropské unie a NATO. Je třeba říci přímo: Rusko má v Evropě mnoho svých trojských koní.

Geopolitický rozměr Nord Streamu 2

Záměry Moskvy by již neměly vyvolávat pochybnosti. Už v červenci loňského roku Vladimir Putin zveřejnil článek o historických vztazích mezi Ruskem a Ukrajinou. Jeho hlavní teze spočívá v přesvědčení, že samostatný ukrajinský národ neexistuje – že Ukrajinci a Rusové tvoří historicky jeden národ. Ukrajina je podle Putina neoddělitelnou součástí ruského světa. A budování nezávislosti a svébytné identity jsou pak z tohoto pohledu nejen chybou, nýbrž přímo provokací. V uvažování Vladimira Putina není místo pro svobodnou a nezávislou Ukrajinu. A to znamená, že putinovské Rusko také nehodlá ctít mír a mezinárodní právo. Putinův cíl se zdá jasný: způsobit, aby Západ rezignoval na podporu Ukrajiny a nechal ji napospas Rusku.

Dále čtěte

Ukrajinská hra Vladimira Putina odráží tradiční taktiku ruského imperialismu

Od počátku ruské agrese proti Ukrajině na jaře 2014 se napsalo mnoho o inovativní formě hybridní války, kterou Kreml upřednostňuje.

Plynovod Nord Stream 2 svědčí o tom, že Putinův scénář má v Evropě své stoupence. Tento projekt, který je pro evropskou energetickou politiku sebevražedný, vrhá stín na německou politiku. Díky němu bude Gazprom kontrolovat průtok plynu v Evropě – a dodávky podmiňovat politickými rozhodnutími. Projekt je nepřijatalný nejen z geopolitického, ale i z hospodářského hlediska. Už nyní je vidět, že Rusko drasticky omezuje tranzit této suroviny přiváděné stávajícími plynovody. Přes Ukrajinu plyne pouze nevelká část z dosažitelné přepravní kapacity, a navíc si Gazprom nerezervuje přepravní kapacitu plynovodu Jamal. Energetický monopol se tak stává monopolem na rozhodování o suverenitě Ukrajiny.

Evropa potřebuje jednotu

Tváří v tvář hrozbě ze strany Ruska je nutná solidarita a spolupráce celého kontinentu. Evropa a její transatlantiční partneři by měli brát události na východní hranici Evropské unie jako – možná poslední – varování. Nejúčinnějším nástrojem, který Evropa spolu s USA může vnést do vyjednávání, jsou potenciální ekonomické sankce a rozhodné stanovisko k zablokování realizace projektu Nord Stream 2. Není to jen hlas Polska a zemí střední Evropy. V těchto mimořádných dnech potřebujeme skutečné vůdcovství, které odvrátí nepokoje a přivede Evropu zpět na cestu bezpečí a rozvoje.

Mateusz Morawiecki je předseda vlády Polské republiky. Článek vychází současně v revue Wszystko Co Najważniejsze (český překlad Jitka Rohanová).