Strana zelených si do svého čela poněkud překvapivě zvolila pražského zastupitele Matěje Stropnického. Její v současnosti nejvýraznější politik dával zřetelně najevo, že mu současný kurz nevyhovuje. „Zelení dnes celostátně vyvolávají posměch, soucit nebo lhostejnost,“ prohlašoval. A nabízel změnu.
[ctete]29112[/ctete]
Stropnický: Zelení jsou radikální strana
V dopise, který rozeslal delegátům, dále tvrdí, že zelení mají být idealističtí v obsahu, ale v taktice mají být bezohlední, využívat chyby protivníků a neošklivit si zjednodušení, zkratky a emoce. „Nejsem a nechci být středovým politikem. Zelení jsou radikální strana.“
Odlišný přístup soupeře v boji o předsednictví si uvědomoval i jeho protikandidát a pragmatický matador Petr Štěpánek. „Je to jasné, když uspěje Stropnický, vydáme se hodně doleva. Já se ale domnívám, že bychom mohli kromě tradičních zelených voličů oslovit ty, kteří podporovali Karla Schwarzenberga.“
Zeman, nebo Schwarzenberg? Totéž co Andropov nebo Černěnko
Matěj Stropnický je z jiného těsta. Před dvěma lety se distancoval od odkazu Václava Havla, který opakovaně zelené podporoval, když prohlásil, že se zelení musí oprostit od „politického kýče a mají dělat skutečnou politiku“.
Na sjezdu se ostře opřel do prezidenta Miloše Zemana za jeho přístup k migrační krizi. Na druhé straně však přiznal, že jej volil jako „prezidenta slabých“. „Volil jsem ho ve druhém kole v nouzi, na výběr bylo někde mezi Andropovem a Černěnkem.“
To příliš nepřekvapuje. Stropnický už za Topolánkovy vlády kritizoval politiku tehdejšího předsedy Martina Bursíka a nominanta zelených na post ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Bursíka za to, že údajně zelené proměnil v druhou Unii svobody, Schwarzenberga za jeho podporu americkému radaru a absenci „zeleného“ programu. Rebelové v čele se Stropnickým tehdy sepisovali seznam podmínek, za kterých zelení zůstanou ve vládě, a představovali si i personální změny, tehdejšího ministra zahraničí nevyjímaje.
Štěpánkova představa na sjezdu prohrála, nicméně Stropnický byl zvolen relativně těsně. Štěpánka porazil o dvacet hlasů, přičemž získal jen pět hlasů nad potřebnou nadpoloviční většinu. Stropnického mandát tak není příliš silný a zelení zůstávají názorově rozpolceni. Nejen programově, ale i v politické strategii.
Krok do neznáma
Zelení zároveň zvolili krok do neznáma. Osobitý přístup Matěje Stropnického stál na počátku vleklé krize na pražském magistrátu. Právě před rokem se o tehdejšího náměstka primátorky Andriany Krnáčové rozhořel ostrý spor. ČSSD a ANO tehdy vyzvaly Stropnického k rezignaci, jelikož nerespektoval koaliční dohody.
Tato rozepře, dodnes paralyzující chod celého magistrátu, prošla podivuhodnými peripetiemi. Po Babišově zásahu se z největších protivníků Krnáčové a jejího náměstka stali největší spojenci. Stropnický byl však nakonec stejně odvolán a pražská krize dosud není zažehnána.
I z těchto důvodů není jasné, jaký posun vnese nejen do pražské politiky posílení Stropnického vlivu. Zda pod vahou nové odpovědnosti setrvá v pozici nekompromisního radikála, jak před volbou avizoval.
Předseda pražských zelených Ondřej Mirovský si limity nového předsedy uvědomuje. Stropnický se podle něho neumí dohodnout s nikým, zatímco Štěpánek naopak s každým. Ze stejných důvodů není jasné, jaký vliv bude mít přepřahání v čele zelených na fungování samotné pražské Trojkoalice, kde zřejmě bude nacházení společných stanovisek obtížnější než dosud.
Na druhé straně nelze přehlédnout, že volba Matěje Stropnického může oslovit především mladé voliče vyznávající podobné hodnoty, radikální postoje a sklony k rebelii vůči zavedeným pořádkům. Teprve čas ukáže, jestli jeho působení zelené posune výš, nebo zda budou vnímáni jako příliš vyhraněná strana, se kterou se velmi obtížně komunikuje a hledají společná východiska.
[ctete]43953[/ctete]
