Statistici v úterý zveřejnili tabulku s počty úmrtí do konce 52. týdne, do konce roku v ní zbývají čtyři dny. Počet mrtvých do 27. prosince dosáhl 127 803. Souvislost s nemocí covid-19 je zřejmá, jak se shodují odborníci. Přesto i nadále trvá pilné popírání reality.

„‚Již nyní je z předběžných dat zřejmé, že počet zemřelých za rok 2020 bude převyšovat 112,4 tisíce mrtvých z roku 2019 o více než 16,7 tisíce osob, a jedná se tak o patnáctiprocentní nárůst. Takto výrazná meziroční změna je v naší historii po roce 1950 zcela výjimečná,‘ uvedl předseda Českého statistického úřadu Marek Rojíček. V tomto století se meziroční změny dosud pohybovaly od poklesu o 4100 úmrtí v roce 2004 do nárůstu o 5500 v roce 2015, tedy od čtyřprocentního poklesu do pětiprocentního nárůstu.“ (iRozhlas.cz)

V té zprávě už se někteří lidé chytili tohoto odstavce: „Po očištění dat od vlivu pokračujícího stárnutí obyvatel se podle statistického úřadu ukazuje, že pokud by loni byla stejná úmrtnost jako v roce 2019, počet zemřelých by vzrostl pouze o 2000 lidí.“

Tady je ale potřeba se podívat na to, že křivka úmrtí nad průměr vyskočila prudce v říjnu. Pokud chce někdo naznačovat, jak to některé internetové odborníky z lidu už napadlo, že je to za rok „jen“ 2000 mrtvých navíc, je nutné vidět, že mrtvých začalo náhle přibývat v posledním čtvrtletí.

Jan Kulveit z Future of Humanity Institute na Oxford University na facebooku 2. února píše:

Přesně stejné statistiky byly ještě v první polovině října používané pro zpochybnění, že se na covid umírá. Když se nedá mlžit a lhát o tom, že s covidem umírají lidi, kteří by zemřeli stejně, frontová linie alternativní reality se posunula do polohy, že ti lidé sice zemřeli dříve, ale je to hlavně v důsledku omezení preventivních prohlídek, smutkem, stresem z protiepidemických opatření, rozvojem jiných chorob, omezením onkologické péče a podobně.

Už jsem to zde rozebíral několikrát, sice taková vysvětlení pro jednotlivé případy platí, ale v součtu to zatím nemělo na mortalitu významný vliv. V grafu vidíte naškálované do stejného měřítka.

1. a) počet prokázaných nakažených covidem, modře
2. b) nadúmrtí, červeně

Oba jevy jsou na nástupu druhé vlny skvěle korelované (0,94), mají odpovídající časový odstup, a máme jasný kauzální mechanismus.

Nic z těch alternativních vysvětlení nepopisuje mechanismus, který by zabil významné množství lidí s tak ohromnou přesností kopírující epidemickou vlnu.

Samozřejmě i toto lze zpochybnit, podobně jako lze zpochybnit libovolné kauzální úvahy.

Pak uvádí, jak by takové pitvání reality mohlo vypadat:

Například, vezměte si takovou nehodu na namrzlé vozovce, kde auto dostane smyk, o 2 vteřiny později vyletí ze zatáčky, narazí do stromu, a dědeček sedící na sedadle spolujezdce zemře. Jako laici byste řekli, že příčinou smrti je autonehoda. Když to ale rozeberete dost podrobně a odborně, kde máte jistotu? V lékařské zprávě bude napsáno třeba „polytrauma“. Nehodu nepřežil polymorbidní osmdesátiletý senior, přitom kdyby šlo o mladého návštěvníka fitcentra, který by navíc v autě jel s hokejovou přilbou na hlavě, nehodu by nejspíš přežil. Autonehoda pak možná byla příčinou smrti třeba jen ze 30 procent, a zbytek je věk, cukrovka a nechránění se helmou.

Dál stojí za rozbor, co je to vlastně autonehoda. Nebyla skutečnou příčinou ledovka na silnici, což je zcela přírodní proces? Podobně růst stromů – taky přírodní proces, a kdyby strom u silnice nestál, nikdo by nezemřel, tedy příčinou je hlavně příroda a smrt je také přirozený proces. Navíc není jasné, jestli za autonehodu nemohl hlavně smutek řidiče ze ztráty zaměstnání a za přítomnost seniora v autě protiepidemická opatření, protože jinak by jel vlakem. Navíc kdyby řidič zrovna neposlouchal záznam tiskové konference ministerstva, tak by se nerozzuřil a dával pozor na cestu.

Jak už asi chápete, pokud opustíme princip preference nejjednodušších postačujících vysvětlení a běžné pojetí kauzality, otázka příčin takového úmrtí „s autonehodou“ se stane velmi komplikovanou. Aby se dalo něco skutečně odborně říci, bylo by asi nejlepší svolat odbornou komisi, která otázku příčin a následků rozebere. Což může vyžadovat například odborníky na metafyziku, patologii, interpretace kvantové mechaniky, teleologii, statistiku, interní lékařství a theodiceu. Dokud taková komise nedojde k závěrům, což nelze čekat dříve než za několik let, nelze nic tvrdit dost odborně, a je proto lepší mlčet.

Kdyby takto někdo argumentoval ohledně skutečné nehody, lidé by ho nejspíš považovali za blázna. Pokud se něco podobného provozuje ohledně covidu, je to nejen společensky přijatelné, ale ještě jsou tím někteří lidé nadšeni.