Na rozdíl od Indie nebyla Čína nikdy evropskou kolonií, byla tak ušetřena a rovněž neobohacena všelikými plusy či minusy. Číňané se nedopouštějí okázalého kálení na boulevardech, nyní v éře již nemaoistické totalitní krutosti vesměs pominuly, vstup do strany je k mání všemožným zájemcům, dochází k rozmachu ultramoderní architektury v provinčních centrech, o nichž jsme nikdy neslyšeli. Náramný rozmach silniční a železniční sítě, tunelů a mostů. Právě probíhá výstavba 82 nových letišť. Každý měsíc do soukromého vlastnictví přibude přes pět milionů automobilů.
Čína láme světové rekordy ve všelijakých disciplínách též v množství poprav, víc jich uskuteční, než co zvládne ostatní svět dohromady. V Mao Ce-tungově rudé knížtičce citátů čteme: „Hlava není pažitka. Když se jednou usekne, podruhé již nenaroste.“ Pravda pravdoucí.
S provinilci se v Číně nikdy nezacházelo příliš něžně, ale zavíralo se málo. Dávala se přednost jinačímu druhu trestů. Buď výprask (bambusovou holí, úkon úředně přesně předepsán, kolik že úderů, místo dopadu, kalibr hole), nebo poprava (metoda jen jedna, totiž zardoušení – ne tedy věšet, střílet, stínat, čtvrtit, topit, upalovat).
Málo bylo pochopení pro koncept individuální viny. Není-li k mání pachatel, inu, odnese si to náhradník, někdo z rodiny. Tato praxe kolektivní odpovědnosti pomáhá i trošku vysvětlit, proč si Číňané v ještě nedávných dobách dávali tolik záležet na přísné výchově potomstva. Když by se děťátko nevyvedlo a něco provedlo, budu to já rodič, kdo obdrží bambusový výprask, nebo mi dokonce zakroutí krkem.
Neformálně umlátit
Čínští soudruzi si potrpěli na pořádání veřejných poprav, pochvalujíce si jejich blahodárný výchovný účinek. Začátkem padesátých let popravili či jen neformálně umlátili několik milionů třídních nepřátel. Obyčej se udržel i v dalších fázích vývoje k lepšímu či horšímu.
Po Maově smrti, s odlivem revoluční říznosti, začalo přibývat nových forem kriminality. Však příležitost dělá zloděje, v rámci modernizace je pak víc spekulací, úplatkářství a všelijakých nepravostí. Na to mě v Číně upozorňovaly nástěnky s fotografiemi pachatelů a popisem jejich provinění.
Státní a stranické vedení odmítlo protesty Amnesty International s tím, že vyjadřuje předpojaté cizácké myšlení a že je přece nehorázný nesmysl tvrdit, že trest smrti nemá odstrašující účinek. Jakpak by neměl, popraveného vraha odstraší dokonale. Pořádné tresty vedou k vítanému poklesu zločinnosti. Ať se tolerantní západní země podívají na vlastní zaneřáděné dvorečky, s mnohonásobně vyšší kriminalitou, než je ta čínská.
Televizní přenosy z popravišť již pominuly. Rovněž se již většinou nestřílí na sportovních stadionech. Tam jen odsouzence přivedou, rozsudek mu krátce zopakují, a pak odvoz ke katovi. Ten, s ohledem na tradici, se přiblíží zezadu, aby ho oběť nepostřehla a její duch ho pak nemohl pronásledovat. Jeden výstřel do týla a kvůli pořádku též jedna fotografie výsledku pro soudní spis.
Orgány neuškodí
Takové počínání ovšem neprospívá dobré pověsti státu, který v současné době oslňuje svět svou hospodářskou potencí. Rovněž čínské reputaci nepomohl skandál, který se provalil v Bostonu, kde došlo k odhalení čínského zprostředkovatele, povoláním lékaře. Dostavil se totiž s katalogem a ceníkem nabízeného čerstvého zboží – tělesných součástí, dosud patřících k budoucím popravám určených dodavatelů. Oči, všelijaké orgány, snad i údy k umnému přišití.
Financial Times citují soudce, jménem zde uvedeného jako Zhao Shije, člena vyššího lidového soudu v provincii Yunnan. Ten vylučuje eventualitu justičních omylů ve své jurisdikci, aniž by je ale vylučoval v jiných částech země. S praxí trestu smrti ovšem souhlasí, ale prosazuje humanizaci jeho provádění: nikoliv již kulku do týla, ale použití smrtící injekce. Jeho provincie již disponuje dvaceti speciálními, k tomuto účelu pořízenými mobilními vozy, které na požádání zajedou tam, kde jich bude třeba.
Oficiálně uvedený počet 6 500 poprav v roce 2007 poklesl v roce 2013 na pouhých 2 400. Dočítám se (The Economist, 14. 3. 2015), že koncem roku 2014 pouze 8 000 orgánů získáno od dobrovolných dárců, mezi nimiž byli i ti popravení, o jejichž dobrovolnosti se dalo oprávněně pochybovat. Předsedající funkcionář vládního výboru, který má na starost tuto agendu darovaných orgánů, předpokládá letošní roční příjem v počtu přesahujícím 10 000, což ale bude zlomek předpokládané potřeby odhadované na 300 000.
