Premiér Andrej Babiš (ANO) a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) vítají čínské letadlo. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Část z nás má ta laciná hesla pana premiéra stále v živé paměti. Nežvaníme, makáme! Prostě to postavíme a zařídíme! Ostatní jsou zkorumpovaní mafiáni a celý svět se s nimi spikl proti mně. Je to kampaň a účelovka. Cílem je dostat mě z politiky pomocí „estébáckých praktik“. A v neposlední řadě jeho skromné „Zachránili jsme tisíce mrtvých!“ nebo „We’re best in covid!“.
Leda houby s octem. Tisíce životů jsme kvůli populisticko-bolševické vládě Andreje Babiše ztratili. Před pár dny jsme předstihli v počtu zemřelých v důsledku covidu-19 tolik kritizované (i samotným premiérem) Švédsko. Kromě toho nás jeho vláda „odborníků“ za posledních několik let, co je u moci, neposunula v žádné z klíčových oblastí ani o krůček kupředu.
Výstavba dálnic významněji nepokročila. O rychlodráze si můžeme nechat jenom zdát, když pan premiér náhodou (po nutné dávce sedativ) usne. Státní správa nabobtnala, je zkostnatělá a její digitalizace je v nedohlednu. Šikana poctivých stoupla, kontrola mocných klesla a šmelí se jak za hlubokého socialismu. V žebříčku korupce jsme se propadli opravdu hodně hluboko.
Reformy důchodového systému jsme se nedočkali. Z čeho bude na můj důchod? Nebo na váš důchod? Případně na důchod našich dětí? Čert ví. Reforma zdravotnictví také nedorazila. A není se čemu divit. Hydra premiéra, který rozhodně není ve střetu zájmů (mrk, mrk), má totiž svá chapadla mimo jiné v umělém oplodnění. Kdo a jak nás v budoucnu ošetří, je mu šumák.
Ono to zdravotnictví je vůbec solidní rýžový nákyp, jak by řekl jeden zkorumpovaný bankéř z mého oblíbeného a dnes již legendárního britského seriálu Jistě, pane ministře. Většina pojištěnců spadá pod VZP a tato pojišťovna je pod příliš silným politickým tlakem (ten významně posílil kolega David Rath). Kdo by se rád neúčastnil byznysu, v němž se točí stovky miliard korun ročně?
Jako by to nestačilo, tak dnes krachují živnostníci i malé a střední firmy. Rodiny začínají mít problém s platbou základních výdajů. Spousta lidí se již musela zadlužit, část z nich se možná teprve zadluží a nelze vyloučit, že nás všechny čeká velká chudoba. Kvůli koronakrizi jsme si zase jednou připomněli, jak snadno se může blahobyt, na který jsme si rádi zvykli, dočista rozplynout.
Myslím si, že se za těch několik málo let celkem přesvědčivě ukázalo, že Andrej Babiš není cestou k úspěchu nebo prosperitě pro naši zemi. Je cestou k úspěchu a prosperitě pro sebe samotného a pro svoje kamarády. Nutno podotknout, že pro jeho juniora už tolik nikoliv. Opil část z nás koblihou a můžeme si za to do velké míry sami. Každý děláme chyby. Nikdy však není pozdě na nápravu!
Musíme urychleně začít uvažovat vizionářsky. Pokud nedokážeme naši republiku a celou společnost nakopnout co nejdříve směrem do 21. století, není vyloučeno, že nás sežere ruský medvěd nebo čínská panda. V prvé řadě je však třeba si uvědomit, co se to vlastně stalo. Blíží se konec roku a je tak ideální čas pro jeho bilancování. Pojďme se proto vrátit na úplný začátek virové šlamastyky.
Na příchod epidemie stát připraven nebyl. Ve státních hmotných rezervách byl nedostatek ochranných pomůcek a dalšího potřebného vybavení. Populistická vláda současného premiéra nedbala výstrah přicházejících ze strany opozice krátce po Novém roce (první oficiální zprávu o podivném zápalu plic virového původu ve městě Wu-chan přinesla agentura Reuters 31. 12. 2019).
Vláda skrze svého dnes již bývalého ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha v dolní komoře parlamentu celému národu tvrdila, že jsme na vše připraveni. Byla to buď lež, nebo přinejmenším nepravda. Ať tak, či onak, je to neakceptovatelné a neomluvitelné. Místo toho, aby pak vláda přiznala chybu a maximálně podpořila a zapojila kvalitní český průmysl, obrátila se na Čínu.
Té nejdříve poslala letecký speciál s několika málo ochrannými pomůckami, které jsme zde měli, aby nám je pak Číňané zase vraceli zpět. Do toho utratila stovky milionů korun za ochranné pomůcky čínské výroby, pochybné kvality, dodané skrze ještě pochybnější firmy. Nouzový stav to umožňoval aneb nebyl čas zjišťovat, kdo je kdo. Rozkaz zněl totiž jasně: „Nakoupit čínské šmejdy. Značka: rychle a draze!“
Od jara nebyla vláda schopna sestavit a zapojit jeden schopný, transparentní a především důvěryhodný tým odborníků, který by boj s epidemií řídil. Místo toho jsme byli svědky scén, kde bývalý agent StB pobíhá před objektivy kamer v bílém plášti. O mrkvovém dortíčku nebo podpoře zahrádkaření raději ani nemluvě. Honit si PR je to jediné, co populisté umí.
Po jarním lockdownu jsme rozvolnili příliš rychle a příliš silně. Viru bylo již na jaře v naší společnosti velmi málo, a tak mu chvíli trvalo, než se během léta mezi lidmi rozšířil. Bránilo mu v tom mimo jiné UV záření (čím dál tím více to vypadá, že se chová jako ostatní sezónní respirační virová onemocnění). Naštěstí pro něj se blížily krajské volby, a tak se mohl na podzim rozšířit o to víc.
Stejně jako jsem přesvědčen, že by se mělo vyšetřit, zda a jak vláda reagovala, když od BIS dostala v březnu zprávu o tom, že Číňané u nás skupují české ochranné pomůcky a vyvážejí je ze země, tak jsem přesvědčen o tom, že by se mělo vyšetřit, co vláda dělala (či spíše nedělala) v době před krajskými volbami a jaké měla tehdy informace od odborníků.
Dnes jsme za celých dlouhých deset měsíců došli do situace, kdy zde máme druhý tvrdý plošný lockdown a ne zrovna solidní výsledky. Částečně nás může uklidnit to, že ostatní chybují také. Celá řada jiných zemí selhala již na jaře, a zažily tak silnou jarní vlnu epidemie. Část z nich selhala i na podzim a probíhá u nich příliš silná druhá vlna (u nás toho času pozorujeme „doběhnutí“ vlny první).
Oproti zmiňovanému Švédsku máme rovněž zdevastovanou důvěru ve státní instituce a nesmírně toxickou vnitřní rozhádanost. Čínská lidová republika se jistě tiše, ale o to silněji směje. Západ se ukázal být slabý, a především pak oslabený prohnilým populismem. Je nejvyšší čas populismus zavrhnout a zkusit to ještě jednou postaru. Ale tentokrát pořádně a hlavně poctivě.
Autor je lékař a člen TOP 09.
