Dnes se zdá, že radikální politické síly napravo a nalevo jsou na vzestupu. Těmto populistům je společné, že nesnášejí globalizaci a mají pocit, že budoucnost bude patřit právě jim. Jenomže tak to být nemusí. Myslí si to americký politolog Fareed Zakaria. Jaké jsou jeho důvody? Poslední vidí ve francouzském vývoji.

Tam se Emmanuel Macron, devětatřicetiletý bývalý bankéř u Rothschilda, stal velkým favoritem ve volbě příštího francouzského prezidenta. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že krajně pravicová kandidátka Marine LePenová by sice v prvním kole vedla s asi 25 procenty hlasů, ale ve druhém kole, kde budou už jen dva kandidáti, by ji Macron hravě porazil. Je opakem LePenové, stoupenec volných trhů, globalizace, Evropské unie a NATO. A to v zemi se silnými odborovými organizacemi, skepsí ke kapitalismu a nedůvěře ke Spojeným státům.

Proč se mu daří? Zakaria odpovídá: „Macron je především outsider, reformátor a charismatický politik a tyto vlastnosti se zdají být mnohem důležitější než ideologický seznam. Sociální studie ukázaly přesvědčivě, že lidé se ke kandidátům připojují na úrovni citu a teprve tak toto spojení racionalizují souhlasem s jejich politickými návrhy.“  Mezi ideologií Billa a Hillary Clintonové není celkem rozdíl, ale Bill voliče získal, což se Hillary nepovedlo.

Západ se některým lidem jeví jako ochrnutý, ale Macronova kampaň funguje, protože on sám je překypující energií. Prožíváme zásadní změnu v politice a sledujeme vzestup populismu. Ale to neznamená, že neexistují žádné další síly a emoce, které by mohly lidi oslovit.

Macron není izolovaným jevem. V Německu se mnoho mluvilo o poklesu preferencí Angely Merkelové. Ale Merkelová byla u moci už více než deset let a v takovém případě si téměř žádný západní vůdce není schopen udržet nadšenou podporu. Merkelové největší konkurence přichází od středolevého politika Martina Schulze, bývalého knihkupce, který je ještě více proevropský, kosmopolitní a globalistický.

Jsou tady samozřejmě ještě vnější síly. Politika středu může vyhrát. Záleží ale také na postoji Spojených států. Bílý dům se může snažit podpořit LePenovou ve Francii a porazit Merkelovou v Německu. Podle Zakarii ale, pokud Amerika bude vybízet ke zničení základních západních institucí a hodnot, pak by to mohlo Západ docela dobře roztříštit. Vzhledem k vnějším hrozbám by to byla osudová sebezničující rána.

Tolik jeho komentář. Když se mluví o Západu a extremistech, týká se to samozřejmě i nás. Na příkladu Polska a Maďarska (a nejen tam) je vidět, že extrémnější síly nacházejí oporu v myšlení lidí. Je to vidět i u nás. O komunistech škoda mluvit, ti nejsou žádnou silou na vzestupu, ale autoritářské zjevy, jako je Zeman a Babiš, které zajímá jejich osobní moc a nacházejí posluchače a voliče, jsou varující. Zeman rozhodně není případ nového charismatického politika. Je to od počátku přesvědčivý mluvčí, který dokáže oslovit jak lidskou hloupost, tak ty temnější stránky duše. Je však už poměrně okoukaný, sám se ostatně snaží, aby byl pořád někde vidět, takže je spíše pravděpodobné, že ho v druhém kole, pokud se v něm octne, porazí kdokoli jen trochu přijatelný.

Babiš je jiný případ, protože charisma má, a navíc mu patří miliardy. A hlavně je pořád ještě „nový“. Aspoň v politice. Ale ani to neznamená, že je neporazitelný. Musí jenom narazit na někoho, kdo bude přesvědčivý, aniž by lhal. Takový člověk ho může porazit. Zatím se nezdá, že by ten výběr byl velký. Upřímně řečeno, není skoro žádný.

Takže pokud nezasáhnou nebesa nebo nepomůže náhoda, nezbude nic jiného, aby demokraté trochu přidali ve svém snažení na plynu.