Mnichovský okresní soud vydal rozhodnutí proti pivnici Hofbräukeller v Mnichově. Pronajímatel je povinen poskytnout straně AfD (Alternativa pro Německo) v pátek a sobotu prostory pro sraz této strany. Věci je zajímavá tím, že v této pivnici začal v roce 1923 pokus o puč. Mluvit tam má i vůdkyně strany Frauke Petry a čeká se několik set hostů.
Majitel Ricky Steinberg říká: „Mám strach o pověst Hofbräuhaus Keller a o bezpečnost,“ řekl listu Sueddeutsche Zeitung. Podle soudu se ale nepodařilo majiteli smlouvu vypovědět včas a nemá pro odmítnutí ani důvod. Majitel se sice může ještě odvolat, ale z časových důvodů už sotva dojde k nějaké změně. Z jeho strany došlo ke změně názoru na rezervaci poté, co zjistil, jaké názory zazněly na posledním sjezdu strany. AfD je známa svým radikálním postojem vůči muslimům a požaduje například v Bavorsku zákaz mešit.
Podle programu AfD nepatří islám k Německu a strana zvláště vyžaduje zákaz minaretů a provolávání muezzinů. Stejně tak je pro zákaz zahalování a podle francouzského modelu má být u pracovníků ve veřejných službách zakázána pokrývka hlavy, burka nikáb mají být na veřejnosti zakázány úplně.
[ctete-foto]58823[/ctete-foto]
Strana se sice hlásí k absolutní svobodě vyznání, ale zároveň žádá konformitu vůči zákonům a lidským právům. Chce respektovat muslimy, kteří jsou integrovaní do společnosti a dodržuji právo a chce, aby byly zakázány spolky, které jsou nepřátelské vůči ústavě a také zahraniční financování islámskými státy nebo soukromými dárci. Kromě toho musí být imámové vzděláni v německém jazyku na univerzitách. Strana postupuje proti takzvaným etablovaným stranám a hlásá zásadu přímé demokracie.
Když se podíváme na program strany, je nám jasné, proč s ní sympatizuje bývalý prezident Václav Klaus, který také nedávno stranu poctil osobní návštěvou na jejím sjezdu. AfD je totiž zaměřena proti Evropské unii, hlásá suverénní národ oproti evropskému superstátu, přednost místní autority vůči bruselskému centralismu a přednost občanů vůči elitám. Evropská unie má podle ní nedostatečnou legitimitu. Strana se pokouší o vystoupení Německa ze společné měny Euro. Těžiště programu leží v ideji národního státu. Je půvabné, že v mnohém ze svého programu by se možná členové strany shodli s bývalými hosty této pivnice. Suverénní stát, nacionalismus, odpor vůči cizímu elementu, poukazování na neschopnost vládnoucí elity, odtržení od lidu, to všechno už tu bylo. Bylo by tedy na místě, aby Václav Klaus a někteří další poctili svou přítomností i tuto mnichovskou pivnici, protože by se jim tam mohlo líbit.
Kdybychom chtěli být ironičtí, mohli bychom poukázat na roztomilé historické paralely, předem je ale třeba říci, že tito lidé nejsou nejspíš žádní fašisté a zřejmě by je nikdy nenapadlo hlásit se k nějakému odkazu potlačování svobody ve stylu někdejšího návštěvnice pivnice Adolfa Hitlera. Pokud jde o nacismus a fašismus, ten více hrozí všude možně, ale zatím se zdá, že momentálně kvete někde úplně jinde než v Německu.
Jenže stejně tak je třeba vidět, že na papíře vypadá mnoho požadavku populistických politiků velmi rozumně. Otázkou je, jak by potom mělo vypadat praktické provedení. Ono na papíře totiž vypadá hezky skoro všechno.
Tažení proti velkým stranám, které jsou údajně odtrženy od mas a starají se jenom samy o sebe a svůj prospěch, patří k folkloru všech populistických hnutí a politiků. Značnou ideovou vyčerpanost dosavadní politické elity nelze popřít. Pomalost, s jakou reaguje na uprchlickou krizi, dává velký prostor pro další vůdce, kteří nabízejí svá řešení. Pokud by se ti to lidé dostali k moci, měli by ovšem k dispozici tu samou armádu, tu samou policii, ty samé soudy a ty samé občany, jaké mají dnes k dispozici stávající politické elity.
Přes všechno řečené platí, že cesta do pekel je dlážděná dobrými předsevzetími a to, co v Německu ještě může mít nějakou přijatelnou formu, by se po přetvoření do českých poměrů mohlo změnit v docela zábavnou karikaturu. Kdyby to ovšem nemělo následky pro život lidí. Už jsme zažili různé přítele lidu jako byl Vít Bárta a Tomio Okamura, kteří také bojují za lepší demokracii a proti elitám, abychom nakonec poznali, že jde v podstatě jenom o byznys projekt pro několik málo lidí. Že na to vždycky někdo skočí je pozoruhodné, ale už bychom si na to měli zvyknout a brát to v úvahu.
Dívat se na pozdního Václava Klause je taky truchlivá záležitost, protože hodně připomíná opuštěné pejsky v pořadu „Chcete mě?“. Kam se tak ještě přitočit, kde by se našli kluci a holky, kteří budou tleskat a považovat dotyčného za velkého státníka a významného může Evropy? Jak si dokázat, že skutečně ale skutečně nejsem bezvýznamný důchodce? Bezvýznamný Klaus samozřejmě není, ale není ani významný. Všechno a všichni mají svůj čas. Nejen Václav Havel dokázal projevováním sympatií udělovat polibky smrti.
