Bývalý ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD, dnes SOCDEM) a expremiér Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Vláda Andreje Babiše se chová jako v době největší prosperity. Nehledě na krizi a propad stovek miliard korun daňových příjmů hodlá rekordně zvyšovat mandatorní výdaje včetně penzí, opět nad zákonný rámec. Jelikož nechce šetřit, urychluje riziko rozvalu veřejných financí.
To, co nyní vláda předvádí, nese příznaky akutního letního úžehu. Koaliční strany ANO a ČSSD odstartovaly dostihy, kdo přidá důchodcům víc, nehledě na ekonomickou realitu a finanční možnosti státu.
Důchody se podle zákona automaticky zvyšují od ledna o inflaci a polovinu růstu reálných mezd. Babišova vláda však už dvakrát neodolala pokušení a zvedla penze v letech 2019 a 2020 nad rámec valorizace, což si vyžádalo schválení měsíčního doplatku ve sněmovně. Letos je průměrná výše penze dorovnána na 900 korun, tedy 151 korun nad povinný rámec. Nyní hodlá toto tempo ještě urychlit.
Od 800 k 1350 korunám
V květnu oznamovala ministryně financí Alena Schillerová, že vláda zvýší penze o zákonem stanovenou valorizaci, kterou tehdy odhadovala na 800 korun. To se zdálo sociální demokracii snažící se přetáhnout zpět část voličů v seniorském věku, kteří zběhli k hnutí ANO, příliš málo. Její představitelé začali hovořit o růstu 1000 korun, ale dynamiku tato „aukce“ s penězi daňových poplatníků nabrala v posledním týdnu.
„Umím si představit jednorázovou výplatu 5000 korun, to přibližně odpovídá 400 korunám měsíčně. Rozpočet by to stálo asi 14,5 miliardy. Musíme to projednat s koaličním partnerem,“ přisadil šéf ČSSD Jan Hamáček v Právu (5. 8. 2020) několik dní poté, co se Babiš přihlásil k navýšení o tisícikorunu.
Premiér trumfoval o dva dny později a vzkázal přes titulní stranu Mladé fronty DNES, že půjde ještě výš, na doplatek 6000 korun. „Důchody budu chtít maximálně možné, můžeme si dovolit i 500 korun nad rámec valorizace,“ reagoval a dočkal se kladné odezvy nejen sociální demokracie, ale i KSČM.
Kde na zvýšení penzí celkem o 1350 korun vezme peníze? Prý úsporami v resortech, což vláda slibuje už několik let. Schillerová dnes prohlašuje, že na provozních výdajích lze ušetřit jednotky miliard, což je jen zrnko písku v půlbilionovém deficitu. Ovšem většina ministrů už avizuje, že tyto výdaje naopak stoupnou.
Neudržitelné zatížení veřejných rozpočtů
Tento přístup kritizují experti z Národní rozpočtové rady. Považují růst penzí nad rámec zákona v kombinaci se zrušením superhrubé mzdy bez adekvátní kompenzace za neudržitelné zatížení veřejných rozpočtů nejen v příštím roce, ale i v dalších letech.
Podle opozice si senioři jistě růst penzí zaslouží, nicméně by měl odpovídat ekonomickým možnostem státu, tedy povinné valorizaci. Zběsilé vládní manévry nejsou ničím jiným než předvolebním uplácením voličů v přímém přenosu.
Babiš přitom předvádí obvyklou marketingovou demagogii, když se chlubí, že zvyšuje penze nejvíce v historii. Zatajuje přitom některé skutečnosti. Tlaky na růst penzí a mezd (nejen) státních zaměstnanců se odrazily v inflaci, která je u nás nejvyšší v Evropě.
Tyto vládní „úspěchy“ jsou tedy vyváženy nejrychlejším zdražováním zboží a služeb. Je to i důvod, že je dnes poměr průměrného důchodu k průměrné mzdě nižší, než před vstupem ANO do vlády.
Babiš brzdil růst penzí
V době, kdy byl Andrej Babiš ministrem financí ve vládě Bohumila Sobotky, růst penzí brzdil. V roce 2015 stouply průměrné důchody o 205 korun, v roce 2016 o 140 korun, v roce 2017 o 313 korun, a o rok později o 475 korun. Celkem tedy za období, kdy sestavoval státní rozpočet, stouply penze o 1133 korun, což není za čtyři roky vzhledem k slušnému ekonomickému růstu příliš mnoho.
Tehdy ovšem „starostlivý“ strážce státní pokladny bojoval s „rozhazovačnou“ sociální demokracií zosobněnou ministryní práce a sociálních věcí Michaelou Marksovou, jejíž výsledky na poli zvyšování penzí dnes působí vedle Babišovy hluboké orby ve státním rozpočtu jako slabý odvar.
„Já bych jenom chtěl říct, že v Řecku důchodci tento měsíc nedostanou vůbec důchod. Musíme mít nějakou rozpočtovou odpovědnost. A musíme držet to, abychom se nadále nezadlužovali,“ komentoval tehdy šéf ANO navýšení penzí o dvě stovky.
A dnes? O Řecku už nehovoří. Vážně uvažuje zvýšit penze v době hlubokého propadu v příštím roce více, než za předchozí čtyři roky ve funkci ministra financí v době silného ekonomického růstu. Byl by to důvod k aplausu, kdyby na toto skokové navýšení penzí měl peníze. Nejenže je nemá už dnes, ale vláda tímto hrubým populismem komplikuje jejich výplatu do budoucna dříve, než se očekávalo.
Nebezpečný hazard s budoucností
Nevládní ekonomové i zahraniční instituce vládu kritizují, že i když má Česká republika relativně nízkou úroveň dluhu, s udržitelností veřejných financí patří mezi nejhorší země v Evropě. Důvodem je nezájem provádět reformy veřejných financí, zejména důchodového systému.
Českou republiku dobíhá demografický vývoj. Její obyvatelstvo stárne a rychle se blíží odchod do důchodu populačně silných ročníků sedmdesátých let, který výrazně zatíží penzijní, zdravotní i sociální systém kolem roku 2030.
Vláda ANO a ČSSD si důchodovou reformu vtělila do programového prohlášení, ale žádná dohoda nad skutečnou reformou směřující ke stabilizaci systému se nerýsuje. Propad sociálních odvodů v důsledku krize tento problém akceleruje a už v pololetí se dostal důchodový systém do schodku 12 miliard korun. Výplatu penzí tak budou muset částečně pokrýt jiné daně.
Nic nenasvědčuje tomu, že by vládní koalice věnovala zvýšenému riziku dluhové krize byť jen minimální pozornost. Naopak předvádí trumfování vymykající se zdravému rozumu, které finanční udržitelnost veřejných rozpočtů do budoucna jenom zhoršuje.
Babišova vláda si hospodářskou krizi vyvolanou epidemií koronaviru a tvrdými státními restrikcemi vyložila jako příležitost k absolutní rezignaci na odpovědnou rozpočtovou politiku. Nenahlíží dále než na horizont nejbližších voleb. Nic jiného ji nezajímá, což by měli mít na paměti zejména ti, kdo považují její strategii „po nás potopa“ za nebezpečný hazard s budoucností této země.
