Nora Fridrichová je přední česká novinářka známá především z pořadu 168 hodin v České televizi. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Česká televize nebude od podzimu vysílat pořad 168 hodin, který byl na obrazovkách osmnáct let. Oznámení této novinky jako vždy, když jde o veřejnoprávní média, vyvolalo hysterii i u jinak zdánlivě příčetných lidí. Dokonce i někteří politici mají strach o demokracii v České republice. Možná by bylo dobře si říci, že veřejnoprávní média z hlediska domácí politiky dávno nebrání nic. A pořad, v němž pravidelně defiloval přední zaměstnanec Andreje Babiše Miroslav Korecký, už vůbec.
Květiny a smuteční stuhy před Českou televizí. Slova o cenzuře, zestátnění, konci svobody slova. To všechno se po zrušení jednoho pořadu odehrálo v zemi, kde konkrétní člověk vlastnil třetinu mediálního trhu, kde další zásadní část ovládají oligarchové a kde ta samá Česká televize zvala dlouhá léta do vysílání zaměstnance premiéra, aby zde předstírali, že jsou nezávislí komentátoři.
A teď ruku na srdce, milí obránci demokracie. Kterou konkrétní investigativní kauzu s potenciálem ovlivnit politické dění v naší zemi v posledních měsících, nebo alespoň letech pořad 168 hodin přinesl? Co přesně se dostalo mezi hlavní zprávy alespoň některých větších, svobodných médií v Česku? A jak přesně společenskou atmosféru ovlivní, pokud se už pořad vysílat nebude?
Pojďme ale těm, podle nichž demokracie závisí právě na veřejnoprávních médiích, položit další otázky. Jak často sledujete Události České televize, tedy nejdůležitější pořad celého dne? Všimli jste si tam nějaké zásadní obrany svobody a demokracie, nebo spíše nekonečných reportáží o chudobě, která dusí Česko? Události jsou už dlouhá léta absolutně bezzubé. Začalo to „údajným střetem zájmů“ Andreje Babiše a končí to neustálým omíláním té slavné chudoby, kterou vidíme dennodenně v obchodních centrech a ve chvíli, kdy se snažíme vybrat si nějakou z vyprodaných dovolených.
Česká televize z hlediska domácí politiky už dávno závažným způsobem selhala. Má skvělé, velmi profesionální zahraniční zpravodajství s mnoha obdivuhodnými reportéry. Výborně na ČT24 zvládá krizové situace a mimořádná vysílání. Ale každodenní agenda nebrání vůbec nic, často legitimizuje fanoušky ruské války na Ukrajině a nepojmenovává věci pravým jménem. Protože je to pravděpodobně pro mnohé lidi z redakce zpravodajství pohodlnější.
Samozřejmě že ve většině případů jsou tu kvalitní pořady, jako například Události komentáře. Ty mají ale nesrovnatelně menší dopad. To nejdůležitější se odehrává v 19:00 a tam už ČT dávno rezignovala. Takže ne, žádná demokracie jedním pořadem neskončila a nekončí.
Nutno ale dodat – ředitel televize Jan Souček příliš manažerských kvalit nepobral. Vláda neobměnila Radu ČT tak, jak bylo potřeba. Stále v ní sedí kamarád Marka Bendy, rádoby konzervativec Pavel Matocha, který by rád konzervoval tak možná normalizaci a zejména sebe na jakémkoli teplém místečku. Hájí zde zájmy Pavla Tykače, a když má dojem, že se ohledně moci obrací vítr, freneticky hledá, jak by našel spojence a udržel si funkci. Takový člověk měl dávno skončit a jít tam, kam patří – za Ištvánem Lékem, do jehož zničených Lidových novin psal svá moudra.
Kromě tragického Matochy sem samozřejmě v žádném případě nepatří ani sprostá kreatura Lubomír Xaver Veselý. Tohle jsou věci, které se mají řešit. A situaci nezmění ani existence či neexistence jediného pořadu, ani pár korun navíc v koncesionářských poplatcích.
