Se Stanislavem Barkem se život nemazlí. Má za sebou transplantaci ledviny a na druhou čeká, během posledního roku prodělal šest operací hlavy. Od počátku kariéry překonával handicap kluka z nemúzické rodiny. Než si vydělal první peníze jako kytarista, vyučil se zedníkem. Nic z toho mu nezabránilo stát se respektovaným hráčem a jedním z nejdůležitějších duchů tuzemského kytarového života. Je to člověk, který si plní sny. Více než dvacet let zve na svůj festival Kytara napříč žánry hvězdy z celého světa a nakonec stanul na jednom pódiu i s tou největší – Tommym Emmanuelem.

Kdy jste jako kluk zatoužil stát se kytaristou?
To si přesně pamatuju – jako kluk jsem koukal v televizi na film, kde někdo nádherně vybrnkával na akustickou kytaru. Ten zvuk mě úplně uzemnil. Naši mi k Vánocům kytaru koupili a já měl to štěstí, že o dva domy dál bydlel o deset let starší kluk, co mi ukázal první akordy a pustil Beatles a podobnou hudbu, čímž ve mně rozpoutal kulturní revoluci. Sám měl kapelu Vařící kotle, která patřila k nejlepším v kraji. Mně bylo teprve čtrnáct, takže když jsem se chtěl dostat na jejich vystoupení, musel jsem vlézt do klubu oknem přes záchody.

Pocházíte z umělecké rodiny?
Vůbec. Mí pozdější spolužáci z konzervatoře byli geny a prostředím, v němž vyrůstali, většinou předurčení k nějaké umělecké činnosti. Já jsem ze Šluknovského výběžku. Můj táta pracoval jako pomocný dělník na stavbě, máma byla účetní ve fabrice.

Čím jste tehdy myslel, že budete?
V patnácti letech jsem z domova odcházel do Prahy na internát jako učeň – zedník. Ve druhém ročníku učení jsem se přihlásil na kytaru do lidušky, což bylo super, protože jsem mohl opouštět učňák. Kdo neměl žádného koníčka, musel tam sedět, anebo obejdovat kolem baráku. To mě nebavilo.

Zedníka jste někdy dělal?
Vyučil jsem se, ale nedělal, protože jsem v sedmnácti onemocněl a zakázali mi to. Když jsem dělal po vyučení tři měsíce u stavební firmy, měl jsem funkci svačináře.

Co vám bylo?
Měl jsem reflux v močových cestách, takže všechno, co ledviny měly vyloučit, se do nich vracelo zpátky. Zajímavé…