Leonid Volkov a Alexej Navalnyj FOTO: putnik / Wikimedia Commons / CC BY 3.0
FOTO: putnik / Wikimedia Commons / CC BY 3.0
Prezident Nadačního fondu proti korupci Leonid Volkov v rozhovoru s novinářem Iljou Azarem na webu Nastojaščeje Vremja vysvětluje, proč podle jeho názoru nemá Rusům nikdo vyčítat, že ještě nesvrhli Putina.
Volkov připouští, že Rusové nejsou připraveni svého diktátora svrhnout. „To jim však nelze vyčítat,“ tvrdí. Následně uvádí paralely z evropské historie minulého století.
„Němci nedokázali svrhnout Hitlera a Španělé nedokázali svrhnout Franca, který seděl v čele téměř 40 let. Ve stáří se mu smáli, byl neoblíbený, ale nikdo ho nedokázal svrhnout, protože měl dostatečně silný represivní aparát – tak funguje totalita. Zpravidla není svržena zevnitř, protože se opírá o obrovský vojenský a policejní represivní aparát.
A když mi řeknou, že za to mohou Rusové, velmi se rozčílím. Putin 22 let Rusy věznil, mlátil je a okrádal v kosmickém měřítku.“
Pokud jde o peníze ukradené představiteli Putinova režimu, jde o nepředstavitelné sumy i jen z hlediska toho, co se ví: „To, co víme o ruské korupci po 12 letech jejího důkladného zkoumání, je stále jen špičkou ledovce. Stále nechápeme skutečný rozsah: byly ukradeny biliony!“
Používá srovnání s domácím násilím a převádí tento obraz na Rusko: „Jedná se o skutečné domácí násilí. Jeden den zmlátí svou ženu, druhý den jí sebere peníze a propije je, a za dvacet let se úplně zblázní a je si jistý svou beztrestností, a tak jde ven a začne mlátit a znásilňovat souseda. Rusko je obětí putinismu.“
Leonid Volkov si myslí, že lidé kolem Alexeje Navalného udělali to, co bylo možné. Celé roky sbírali důkazy o korupci. Kreml to nechával celou dobu více méně běžet a stačilo mu, když těmto lidem znemožnil kandidovat ve volbách. Přisuzovali to tomu, že mohl ukazovat, že v Rusku smí existovat nějaká opozice. Pak ale přišel zlom s pokusem otrávit Alexeje Navalného, a to byl teprve začátek. Teprve teď, když vypukla válka, začíná to všechno dávat smysl.
„Pak přišel rok 2021 a další vlna eskalace. Už jen to, že všechny prohlásili za teroristy a extremisty. Nyní si uvědomujeme, že to všechno byl zásah, který byl nutný k zajištění klidného týlu před začátkem války, aby se nikdo nebouřil, aby nikdo neprotestoval, aby neexistovala žádná velká organizační struktura, a my jsme měli 45 ústředí s více než 200 stálými zaměstnanci, 1000 dobrovolníků a aktivistů, skoro dva miliony lidí v naší e-mailové databázi. Když se ohlédneme zpět, mohli nás dostat už v roce 2019 a podařilo se jim to až na podzim 2021. A teď si říkám, že to, že jsme se drželi a udělali tohle všechno, možná oddálilo začátek války o dva nebo tři roky. A kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby se začalo dříve. Kdybychom tam nebyli, kdyby neexistoval odpor proti Putinovu režimu. To, že po Krymu spřádá plány, jak jít dál a dobýt další území, se nyní zdá být zcela zřejmé. Možná, že nebýt našeho odporu, válka by začala v roce 2019, a jak by tehdy byly ukrajinské ozbrojené síly připraveny bránit zemi, je zcela nejasné.“
Podle Volkova je důležitým základem, na kterém Kreml drží vše pohromadě, víra v Putinovu neomylnost a věrohodnost, že on lépe vidí, že lépe rozumí, že lépe ví, že má ty správné informace ve složkách. „Ruské elity, ruské vojenské vedení jsou ochotny tolerovat mnohé, protože iracionálně věří: Putin vidí lépe a nakonec bude mít pravdu. Až to všechno skončí porážkou, nastane náboženská krize, krize právě této víry. Životní styl všech byl zničen, paláce a letadla jim byly odebrány, nemohou jezdit lyžovat do Courchevelu, nemohou posílat své děti do západních škol. Všechno je rozbité, ‚Putinovi‘ výrazně zchudli. A k čemu to všechno bylo, když nakonec dostali kopanec do obličeje a pořádně se ztrapnili a prohráli? Tato náboženská krize způsobí turbulence, jaké jsme v ruské politice ještě nezažili, ale zároveň vytvoří obrovské příležitosti, kterých bude třeba využít. A dá-li Bůh, budeme toho schopni.“
