Říká se tomu „případ Football Leaks“ podle názvu stránek, které v roce 2015 založil Portugalec Rui Pinto. Zveřejnil na nich miliony dokumentů (celkem prý více než 3,4 TB), údajně odhalujících nekalé praktiky v evropském fotbale. Navíc se prokopal na servery portugalské policie a Ministerstva spravedlnosti.

Prvním důsledkem zveřejnění informací bylo vyšetřování dvou extrémně bohatých klubů – PSG (Paris St. Germain) a Manchesteru City. Pařížský klub vyšetřování ustál, případ Manchesteru City má řešit Mezinárodní sportovní arbitráž (CAS). Mezi poškozenými je i Cristiano Ronaldo, kterému Pinto „vybílil“ emailovou schránku, úředníci ministerstva spravedlnosti, prokurátor nebo advokáti, kteří svého času zastupovali Benfiku Lisabon.

Letos v lednu byl Rui Pinto zadržen v Maďarsku a v březnu byl vydán do Portugalska. Portugalská justice jej viní ze 147 trestných činů – 75 nezákonných přístupu k datům, 70 porušení poštovního tajemství, ze sabotáže a z pokusu o vydírání. Advokát, který nějakou dobu R. Pinta zastupoval, je také obviněn z pokusu o vydírání. V tuto chvíli se zdá, že právě pokus o vydírání se teprve stane kauzou, jejíž vyšetřování by mohlo vést až ke stovkám dalších obvinění R. Pinta.

Prokuratura tvrdí, že R. Pinto „použil různé počítačové programy a digitální nástroje k tomu, aby anonymně a bez souhlasu druhé strany vstoupil do počítačového systému a elektronické pošty a vybral z nich obsah“. Policie a justiční orgány podle portugalských zdrojů mají dostatek důkazů o všech činech, z nichž je Pinto obviněn. Prokuratura, podle které R. Pinto neprojevil žádnou lítost nad svými činy, požaduje, aby zůstal ve vazbě až do zahájení soudního přelíčení. O jeho datu by mělo být rozhodnuto do 22. září, kdy bude buď obviněn z dalších trestných činů, nebo bude muset být propuštěn z vazby.

Dalo by se říci, že se jedná o dnes už vcelku obvyklý způsob, jakým si někteří jedinci budují pověst a zlomyslně škodí jednotlivcům i institucím. Jako v případě Assange, Snowdena nebo Manninga/Manningové, i zde obhajoba podle očekávání tvrdí, že R. Pinto je „významný evropský whistleblower“ (nejspíš v domnění, že lidé uvěří báchorce, že takové „zaměstnání“ člověka automaticky opravňuje ke slídění v cizích počítačích), který poskytl důkazy o „kriminálních aktivitách ve fotbalovém světě“.

Od obhajoby se asi ani nic jiného čekat nedá, ale v Portugalsku se R. Pinta ujala žena, která požívá značné autority a dobré pověsti – Ana Gomes. Bývalá velvyslankyně v Indonésii, bývalá zahraniční tajemnice Socialistické strany a dnešní europoslankyně se vehementně postavila na stranu hackera.

Spolu s obhajobou tvrdí, že R. Pinto, prý počítačový génius, nedostal šanci s justicí spolupracovat. Policie a prokuratura ovšem říká pravý opak – už při zatčení v Maďarsku prý řekl, že by to udělal znovu. Po celou dobu vazby odmítá vypovídat a s justicí nespolupracuje. Podle vyšetřovatelů je to hacker a zločinec, podle obhájců „kdyby se to stalo v Německu, Francii. Anglii nebo v Itálii, nikdy by nebyl držen ve vazbě na základě těchto obvinění“.

Je to pozoruhodně pokřivený pohled na spravedlnost. S obhajobou jej sdílí vlivná portugalská levicová politička, která R. Pintovi letos na jaře předala cenu udělenou Sjednocenou evropskou levicí Evropského parlamentu (GUE/NGL, členem je i KSČM). Takhle si tedy spravedlnost představuje moderní evropská levice. Moc bych jí přál (Sjednocené levici i našim komunistům), aby se do jejích počítačů dostal nějaký jiný „génius“ – to bychom asi slyšeli jiný zpěv.

Nevím, co mají na svědomí evropští fotbaloví bafuňáři. V českých poměrech šlo o kapříky a „cinknuté“ zápasy. V evropském měřítku o ně možná jde také, ale navíc jistě i o gigantické peníze – stačí se trochu zajímat o přestupové částky a o majitele velkoklubů. Jenomže to má vyšetřovat policie, má se o to zajímat justice a obě mají pracovat zákonným způsobem. Třeba i za pomoci spolupracujících „krtků“, za použití technických prostředků a utajovaných metod. To všechno zákon umožňuje.

V demokratické zemi není nikdo nad zákonem, respektive neměl by být (v českých poměrech je takové kategorické tvrzení snadno zpochybnitelné). I whistleblower má v demokracii své místo, ale nesmí sám porušovat zákon. Jestliže informace získá nezákonnými prostředky, a ještě je vytroubí do celého světa, aby ukázal, jak je úžasný, zasluhuje trest. Farizejská obhajoba takového člověka ze strany politiků a aktivistů pak není nic jiného než využívání trestné činnosti druhé osoby k ukojení vlastního ega, vlastního hněvu a k ošetření vlastní politické agendy. Takový politik pak má blíž ke stalinskému komsomolu než k demokracii.