Stalo se zvykem některé české politiky a také značnou část občanů líčit jako bytosti dosti podobné prvokům, protože na jednoduché podněty reagují, aniž nějak zapojují své přemýšlení. Z toho se potom odvozuje, že není správné vrchnost příliš kritizovat, nebo ji kritizovat vytrvale, protože se tím její moc jenom posiluje. Týká se to Andreje Babiše, obsazení Rady České televize a volby nového ombudsmana.

Poslední příklad je právě volba Stanislava Křečka ombudsmanem. Objevil se už názor, že kdyby se neozvalo hnutí Milion chvilek, nezareagovali by poslanci Babišova ANO tak jednoznačně a socialistický veterán by se možná ombudsmanem nestal. V podstatě se tím ale naznačuje, že poslanec ANO je něco jako pes akademika I. P. Pavlova. Akademik u psů vypěstoval podmíněný reflex. Zvykli si, že když se zazvoní, bude jídlo, a začali slintat. Tak si na to zvykli, že potom slintali, kdykoli se zvonilo i bez jídla.

Zástupce lidu za ANO je tedy podle této představy podoben spíše jednoduššímu živočichovi, který dostane nějaký podnět, třeba protest Milionu chvilek, výrok Miroslava Kalouska nebo něco podobného, a podle toho potom automaticky mačká ve Sněmovně příslušné tlačítko.

Je několik možností. Buď jsou poslanci ANO nadání vlastním rozumem a vůlí, což se u lidí, kteří nebyli zbaveni svéprávnosti, předpokládá, než je prokázán opak, a pak si mohou aktivisté vykládat, co chtějí, nebo nadáni svobodnou vůlí a vlastním rozumem nejsou. Pak je otázka, zda jsou takoví jedinci vhodní jako zákonodárci, kteří ovlivňují život deseti milionů občanů České republiky.

Podezřívavé pozorovatele, což po našich kumulovaných zkušenostech už někteří jsme, může ale napadnout, že celá věc byla už předem nějak dojednána. Třeba aby byly uspokojeny duševní potřeby Miloše Zemana, toho času prezidenta v Lánech. Pak je ale skutečně jedno, jestli někdo protestuje, nebo neprotestuje.

Obecnější otázkou je, jak je to s tak zvanou politikou Antibabiš, která prý vede k tomu, že si Babiš stále udržuje svoje preference. Největší politiku Antibabiš samozřejmě dělá pan Babiš sám. Jeho program – na rozdíl od jeho statusů na Facebooku – mu nepíše nikdo jiný. Ani Miroslav Kalousek nebo Petr Fiala.

Pokud jsou na tom občané podobně jako poslanci ANO, tedy podle oné zlomyslné teorie o podmíněném reflexu, má asi 30 procent lidí dost mizivé ponětí o tom, co se v této zemi děje. Když vezmeme v úvahu, že zhruba polovina občanů tvrdí, že „důvěřuje“ Miloši Zemanovi, můžeme to číslo klidně navýšit. Vyjádřit se takhle ošklivě o myšlenkových schopnostech lidu ovšem vyvolá známou reakci. Řekne se, že bude asi potřeba vyměnit lid. Tím se samozřejmě naznačuje, že celá vina je na straně opozice, která není schopná vysvětlit svůj program, nebo vůbec žádný program nemá.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Kdyby se někdo namáhal sledovat vystoupení ve Sněmovně (což se namáhá málokdo, protože občané nevyužívají jednu ze služeb veřejnoprávní České televize), slyšel by Babišovy nepříliš příčetné bláboly. Opoziční poslanci a poslankyně reagují věcně a jeho řečnění dokáží rozcupovat na kousky, ale dopad na široké vrstvy to velký nemá. Vrstvy se uspokojí tím, že paní Monice to sluší a že za všechno mohou démoničtí úředníci, tito novodobí sabotéři (a Kalousek). S těmi je třeba rázně zatočit (a s Kalouskem). Babiš o jejich zločinné existenci dosud nic netušil, stejně jako kdysi neměl tušení o existenci výjezdních doložek. To se teď ale všechno změní.

Každá rada drahá. Pokud s veřejnosti nepohnula ani kauza pozoruhodného přesunu Babišova syna na Krym a jeho stále trvající mysteriózní odmlčení, je otázka, co by ještě na lid mohlo zapůsobit. V takové situaci je asi dost zbytečné se s tím příliš párat a ustrašeně se ptát, jestli nejsme příliš Antibabiš a jestli to nepřeháníme. Jestli nezraňujeme pocity poctivého a pracujícího lidu.

Tato země se pod vedením lidí, jako je Zeman a Babiš, a kde nyní na práva občanů bude dohlížet Stanislav Křeček (který se dokázal v roce 2014 zastávat i toho, že Janukovyč nechal střílet do Ukrajinců) dostala do dost nevábné situace. Není moc důvod být zbytečně korektní. Ono totiž celkem není co ztratit. Aby tady pořád vládla tatáž příšerná vláda, a my ještě navíc museli mlčet, to už by se po nás chtělo přece jenom příliš mnoho. To není politická úvaha, ale psychologická. Některé věci se prostě dělají proto, že jsou správné, ne jako součást nějaké kalkulace.