Sobotkova vláda se zaklíná dnes a denně novým stylem politiky, tím, že nepodléhá lobbistickým tlakům. Ve skutečnosti je ale všechno jinak. Vstup Andreje Babiše otevřel zcela brutálně stavidla podpoře nejrůznějších partikulárních zájmů, které jdou na ruku různým především velkým korporacím, likvidujícím nezávislou konkurenci. Zářným příkladem je zákon o pojišťovnách, který právě projednává Poslanecká sněmovna.
Ještě v únoru smetla vláda novelu zmíněného zákona, která šla na ruku velkým kamenným pojišťovnám a která se se podle zasvěcených pozorovatelů zrodila v útrobách právního oddělení Kooperativy, ze stolu. Nedoporučilo ji totiž Ministerstvo financí. Důvodem bylo, že by provize pojišťovacích zprostředkovatelů neměly být regulovány, protože jde o soukromoprávní vztah.
Situace se změnila na jaře, kdy se do celé záležitosti vložil poslanec Ladislav Šincl z ČSSD. Pod jeho taktovkou pak na desetníku otočil tehdejší Babišův náměstek Martin Pros a rozpočtový výbor nakonec odsouhlasil jeho návrh, který s regulací provizí počítal. Prose vzápětí Babiš vyhodil a na Šincla vytáhl na již legendárním jednání připravenou složku, která měla zpochybnit čistotu jeho úmyslů.
Následně vznikla koaliční pracovní skupina, která měla připravit kompromisní návrh. Výsledkem je, že Šincl s předsedou rozpočtového výboru Václavem Votavou načetli ve druhém čtení do zákona o pojišťovnách pozměňovací návrh, který je ještě tvrdší než Šinclův návrh, odmítnutý ministrem financí na jaře. Zastropování výše provizí tak zamířili do zákona, který s danou problematikou vůbec nesouvisí.
Jde tedy o klasický přílepek, které zakázal Ústavní soud a které tak vadí různým aktivistickým organizacím, jako je Rekonstrukce státu. Ty ale kupodivu k tomuto legislativnímu znásilnění mlčí jako hrob. Návrh obsahuje i regulaci rizikového pojištění, která je zcela nesmyslná, klientům peníze neušetří, ale přesně naopak – zabetonuje trh a zvýší ceny pojistek.
Podstata návrhu je především v tom, že reguluje provizi i u té části životního pojištění, kde si klient nic nespoří a jeho pojistku lze bez jakékoli újmy převést k poskytovateli s výhodnějšími podmínkami či nižší cenou.
Pokud zákon bude přijat v podobě, kdy bude takové přechody omezovat, bude to stejné, jako lidem bránit, aby si sjednávali levnější povinné ručení u konkurence, přecházeli k levnějším dodavatelům plynu, elektřiny či telefonním operátorům. Přitom je zřejmé, že teprve usnadnění přechodů mezi dodavateli, které se v posledních letech podařilo prosadit, vedlo k masivnímu zlevňování těchto služeb.
Pojištění bez spořící složky přitom tvoří dnes 80 % životních pojistek. Není to tedy tak, že s regulací spořících životních pojistek se sveze i „pár procent“ těch s rizikovým pojištěním. Je tomu právě naopak. Poslanci teď se zákonem spěchají do třetího čtení, a to tak rychle, že to dali na program už probíhající schůze. Nedodržují tak ani jednacím řádem předepsaných čtrnáct dní mezi druhým a třetím čtením.
Regulace postihne tisíce drobných živnostníků, kterým se ze dne na den zhroutí jejich podnikatelská aktivita. Důsledkem bude, že na trhu vznikne oligopol tří největších pojišťoven, které si budou diktovat ceny, a zprostředkovatelské společnosti jsou vzhledem ke skandálnímu průběhu schvalování regulací připravené obrátit se s žalobami na Ústavní soud. Zahraniční zprostředkovatelské společnosti zvažují už nyní arbitráže s Českou republikou, jelikož zavedením regulací přijdou o podstatnou část svých podnikatelských aktivit.
Návrh poslanců Votavy a Šincla je čirý lobbing velkých pojišťoven, které se snaží omezit konkurenci a zvýšit zisky na úkor svých klientů i finančních zprostředkovatelů, z nichž mnozí tímto krokem přijdou o práci. Nesmyslnost celého návrhu a úporná snaha jej mermomocí prosadit i za cenu ohýbání a překračování zavedených legislativních pravidel navíc vzbuzuje podezření, že jde čistě o lobbing anebo přímo o korupci. Nejpozoruhodnější na tom je ale chování Andreje Babiše.
[ctete]30361[/ctete]
Zatímco byť za použití podivných metod, ale vcelku správně bránil přijetí pozměňovacího návrhu, protože za ním tušil možnou nezákonnost, dneska mlčí jako zařezaný. Opět tím jenom prokázal, že je nakonec v žoldu velkých korporací a že nějací živnostníci, neřku-li férové podnikatelské a spotřebitelské prostředí, jsou mu úplně ukradené.
Dušan Šrámek, autor je spolupracovníkem České justice
