Poslanec Michal Kučera (TOP 09) FOTO: TOP 09 / se souhlasem
FOTO: TOP 09 / se souhlasem
Prověřování cen či zneužívání dominantního postavení na trhu rozhodně nemíří cíleně jen na společnost Agrofert, ale nemohu vyloučit, že se to dotkne i jí. V tom kontextu, že platí dělníkům minimální mzdu, je úplně úsměvné, co tady Andrej Babiš hlásá, říká poslanec Michal Kučera (TOP 09), předseda zemědělského výboru. V rozhovoru pro deník FORUM 24 popisuje, proč ceny potravin v Česku stále rostou a jaký vliv na to má například roční doba. Mluví i o tom, proč snížení DPH nebo zastropování cen potravin není podle něj dobré řešení.
Ceny potravin v Česku stále rostou, u některých potravin je to až o 30 nebo 40 procent, což je víc než inflace. Čím to je?
Ten původní impuls, který ceny dramaticky navýšil, byla Putinova agrese na Ukrajinu a víceméně s tím spojené zdražování energií. Některé příznaky navyšování cen ale už byly vidět předtím a byly spojené s počínající inflací, která vlastně vznikla kvůli tomu, že se tady dramaticky rozdávaly peníze. Andrej Babiš rozdával peníze v covidové době a to tu inflaci jako takovou nastartovalo. Tam už byl vidět prvopočátek zdražování, ale samozřejmě to dramaticky posunuly dopředu právě ty ceny energií. I když je třeba říct, že se to kolikrát na navýšené ceny energií svádí a že to není ta jediná příčina. Jsou tam započítávány celé řady dalších faktorů.
Jak to řešíte na výboru?
To, že ceny jsou průměrně vyšší než v okolních státech, je samozřejmě třeba řešit i z pohledu státu, respektive sněmovny. Stát sice nemá v ruce příliš nástrojů, jak v tržním hospodářství ceny ovlivňovat, ale může posuzovat, zda nedochází k zneužívání dominantního postavení na trhu. To není jenom případ potravin, už to řešil i v případě pohonných hmot, nebo ve světě se to řeší například v internetových službách. Tedy když má někdo příliš silné postavení, tak zda to nezneužívá k tomu, aby si určoval podmínky, za jakých co bude na trhu nabízeno či prodáváno.
Já jsem měl před několika týdny schůzku s ředitelem Úřadu pro hospodářskou soutěž panem Mlsnou, abychom si řekli, jestli a jakým způsobem můžeme prověřit, zda nedochází k zneužívání dominantního postavení na trhu. Určili jsme komodity, u kterých se to dá prověřit – my jsme si řekli tři, ministr zemědělství přidal ještě čtvrtou – a teď to ÚOHS prověřuje.
Dříve to udělat nemohl, protože k tomu neměl všechny nástroje. Ty mu dává do rukou zákon o významné tržní síle, který jsme novelizovali v závěru loňského roku. Na základě toho teprve mohl ÚOHS prověřovat, kolik procent si kdo nechává na výrobku – od prvovýrobce, přes zpracovatele, distributora až po prodejní síť. Tohle teď probíhá, čekáme na výsledky, které by v následujícím období měly být k mání.
Když říkáte, že v následujícím období, tak jsou to třeba týdny, měsíce?
Věřím, že to jsou zhruba jeden, dva měsíce. Protože tam není úplně jednoduché to celé prověřit, i když jsme určili komodity, které nejsou složité, co se týká struktury výroby.
Co se týče nějakých opatření, které by mohl stát zavést, tak se dřív mluvilo třeba o zastropování cen potravin, stejně jako je to u energií. Jaký je na to váš názor?
Musíme si uvědomit, že jsme v tržním hospodářství a zisk není sprosté slovo. Každý by měl realizovat nějaký zisk. Tady jde spíše o to, zda nedochází k nějakému zneužívání dominantního postavení, jak jsem říkal.
Druhá věc, co si musíme uvědomit, že tady běží paralelně dva příběhy. Jeden příběh je, že jsou vysoké ceny potravin. To vyprávějí ti, kteří chodí nakupovat. Ale souběžně s tím je příběh druhý, a to je příběh potravinářů, kteří říkají „máme nízké ceny, protože máme vysoké náklady“. Takže kdybychom měli zohlednit příběh potravinářů, tak by ceny byly ještě vyšší. Zastropování cen je vlastně proti nim, protože by to ještě snížilo jejich možnost realizovat vyšší ceny, protože mají vyšší náklady. Navíc si musíme uvědomit, že zastropování cen znamená jediné – že stát doplácí ten rozdíl. Když zastropuje nějakou komoditu na dvaceti korunách a cena je přitom třicet korun, tak těch deset korun doplácí stát. Stálo by to zase další státní peníze.
Je tady celá řada možností, co může dělat spotřebitel obecně v tržním hospodářství. Pokud to jde, buď omezit spotřebu, nebo změnit nákupní chování. Tedy nekupovat předražené věci a kupovat ty věci, které jsou levnější. Nebo změnit třeba i obchod a nakupovat někde jinde. Vím, že se to říká jednoduše, nicméně to platí obecně. V okamžiku, kdy dodavatel nemá odbyt, tak to v té ceně zobrazí. A u potravinářů je to podnik jako každý jiný, měli by se podívat na to, zda nemůžou zefektivnit své výrobní procesy, zda nemůžou nalézt vnitřní úspory, aby byli konkurenceschopní. A my si musíme uvědomit, že celá řada podniků jak v zemědělství, tak v potravinářství, ale nejenom tam, se držela nad vodou velmi těžce i v době hospodářského růstu. V době, kdy přijde krize, tak logicky tyhle podniky do problémů spadnou. Otázka je, nakolik tyto podniky musíme držet.
Nepomohlo by snížení DPH na potraviny?
To je spíše na ekonomickou debatu, já tomu nevěřím, že snížení DPH se promítne do konečné ceny potravin nebo jakéhokoliv výrobku. Snížení DPH se pravděpodobně rozpustí v dodavatelském řetězci a výsledná cena rozhodně nebude ponížená o tu sníženou daň. Na druhou stranu bychom pak viděli výpadek ve veřejných rozpočtech, kam ta daň odchází. Ty peníze budou chybět jinde, a můžou to být třeba peníze, které jsou používané na sociální záležitosti.
Zprávy o cenách potravin mohou být v poslední době trochu matoucí a ty informace si mohou protiřečit – jeden den se zdražuje, následující třeba cena klesá. Jak si to vysvětlujete?
Ceny se chovají taky tržně, pokud lidé přestali nakupovat ve větším třeba cukr, protože teď není sezóna žádného zavařování ani žádných sezónních pokrmů, tak se spotřeba pravděpodobně sníží, a to se může projevovat v ceně. To platí obecně, cukr je jen příklad. Projevuje se tam to, že prodejce zohledňuje poptávku.
Další věc je, že řetězce říkají, jak mají malou ziskovost tři, čtyři procenta. Pracují s „nákupním košíkem“, proto mají některé zboží dražší, jiné výrazně levnější, ale v průměru jsou to ty tři až čtyři. Takže pokud se díváme na jednu komoditu, která může být zrovna ve slevových akcích a je výrazně ponížená, tak to není úplně vypovídající.
Může to být třeba i tím, že teď jsou ceny potravin velkým tématem, lidi to zajímá, takže si všimnou jakékoliv změny?
Určitě, od toho se odvíjí nákupní chování, lidé více přemýšlí nad tím, co kupují. Nechci říkat, že dříve nakupovali bez rozmyslu, ale určitě nad tím tak nepřemýšleli. Dneska si už dávají pozor, protože nikdo nechce utrácet zbytečně. Já teď aktuálně k tomu nemám data, ale myslím si, že to bude trošku kopírovat to, co se stalo s cenami energií. V okamžiku, kdy jsme začali dramaticky šetřit, tak bylo vidět, že na to reagují distribuční společnosti a začínají zlevňovat i pod ten strop. Možná se už něco podobného začíná projevovat i u potravin, protože poptávka je nižší, než prodejci očekávají. Nemám k tomu ještě data, ale myslím si, že to tak může být.
Do jaké míry se v cenách potravin projevuje roční doba? Můžeme třeba očekávat, že na jaře se zlevní?
To je správná otázka. Tady běhalo celkem úsměvné srovnání cen za lečo, co tady dělal jeden nejmenovaný místopředseda hnutí ANO, kdy on srovnává tu sezónní zeleninu. U nás v zimě paprika neroste, rajčata, pokud jsou, tak buď dovozová, a nebo ze skleníku, který je opravdu energeticky náročný a logicky i dražší. To znamená, že ta sezónnost potravin se projevuje i vyššími cenami. Možná, že bychom se měli vrátit k tomu, že zeleninu jíme tehdy, když u nás roste, a když u nás neroste, tak máme zase jiné typy potravin. Nebo bychom se měli více zaměřit na delší uchovávání zeleniny a ovoce doma. Zavařování si všichni pamatujeme z dětství, teď bychom si ho měli znovu připomenout. Myslím si, že je třeba se nad tím zamyslet. Buď na to máme a budeme schopni si připlácet za dražší ovoce a zeleninu v zimě, nebo se zase vrátíme k tomu chování, které tady bylo po generace.
Soběstačnost Česka v produkci zeleniny je průměrně kolem 30 procent. Nemělo by to být víc? Je vůbec prostor to zvýšit?
Ten problém není úplně jednoduchý. Zemědělství je obecně silně předotovaný obor a často se vyrábí to, co je výhodné z pohledu dotací. Trošku tam chybí ta přidaná hodnota, konkrétně třeba u zeleniny. To znamená zpracování, nějaké možnosti zkrácení dodavatelského řetězce, možnost přímého prodeje. Pokud bychom tohle dokázali nebo se nad tím dokázali zamyslet, tak si myslím, že tam je potenciál nárůstu těch ploch, kde se bude pěstovat zelenina. Pokud se bude zelenina prodávat způsobem do přepravky a do velkoobchodu, respektive do řetězce, tak tam velký potenciál rozvoje nevidím, protože to bude vždy v rukou „cenového diktátu“ řetězce.
Když si vezmeme třeba ovoce, pokud se budou z jablek vyrábět mošty, dětské přesnídávky nebo protlaky a budou se tím zhodnocovat, bude tam přidaná hodnota, a ještě se navíc podaří zajistit tomu prodej v nějakých podnikových prodejnách nebo družstevních prodejnách, tak samozřejmě tam prostor je. Vidíme, že se to daří v Rakousku, daří se to v jiných zemích, a myslím si, že touhle cestou bychom měli jít taky, tedy dávat ovoci a zelenině větší přidanou hodnotu formou zpracování.
Do jaké míry je to na státu a do jaké na zemědělcích?
Stát tomu může pomoct některými dotačními programy, protože tím on vlastně formuje zemědělský trh. Zemědělec tam může přinést svoji iniciativu. Když jsem mluvil o těch jablkách, tak jsou tady moštárny, které dneska vyrábějí mošt v trvanlivých baleních, takže se nemusíte obávat, že se vám to za dva, za tři dny zkazí, ale můžete to mít doma i měsíc nebo dva. To je samozřejmě výhodnější pro distribuci. Typický příklad – já bydlím v Lounech, kde vznikla moštárna v takové, až bych řekl, garáži. Dneska velmi úspěšně dodává výrobky do nejrůznějších řetězců po celé republice. Nevím, jakou mají ekonomiku, ale opticky to vypadá, že expandovali velmi úspěšně. A toho by s jedním jablkem nedosáhli, protože jablko je taková komodita, která stojí x korun, a když stojí o korunu více, tak už ho velkoobchod nekoupí.
V souvislosti s cenami se hodně mluví o Agrofertu, který má bezpochyby velké postavení na trhu. Výrobky firem Agrofertu zdražily v některých případech i o 40 procent. Vy jste nedávno na twitteru reagoval na inzerát Vodňanské drůbeže, ve které nabízeli dělníkům minimální mzdu. Není i tohle problém?
Prověřování cen či zneužívání dominantního postavení na trhu rozhodně nemíří cíleně jen na společnost Agrofert, ale nemohu vyloučit, že se to dotkne i jí, protože je to společnost, která má dodavatelský řetězec od výrobce až po prodejce. To znamená od výroby hnojiv, trh s osivy, samozřejmě pěstební činnost, potom zpracování – ať už to je rostlinné výroby, nebo živočišné. A nakolik má silné postavení takové, že si může dovolit ho zneužívat, to nám, myslím, odpoví právě ÚOHS.
V tom kontextu, že platí dělníkům minimální mzdu, je úplně úsměvné, co tady Andrej Babiš hlásá. Kolik by komu přidal, kolik by komu rozdal peněz. Ale ze státního, když to má dávat ze svého, tak je na minimální mzdě. A ty podmínky tam jsou pro člověka velmi nepříznivé, protože dneska pracovat za minimální mzdu, která je nižší než průměrný důchod, je myslím ne úplně jednoduchá záležitost. Takže určitě to není lidumil, který se obrací k prostému lidu, ale naopak takový ten typický „západní vykořisťovatel“, řečeno v minulých termínech.
