Poslanec Pavel Žáček (ODS), který jakožto historik stál u zrodu Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), upozorňuje na to, že tato instituce je v zajetí politických amatérů. Přinášíme jeho rozbor situace ústavu a výzvu adresovanou členovi rady ÚSTR Františku Bublanovi, aby odstoupil.
Konečně skončilo „šílenství“ kolem 30. výročí listopadu 1989 a policisté Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) mezitím z popudu státního zástupce a po schválení soudcem provedli v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) poslední úkony. Nastává poslední dějství v příběhu kindermanagementu, dosazeného sociálními demokraty k obsazení a paralyzaci této kdysi důležité paměťové instituce.
Při hledání politické, právní i manažerské zodpovědnosti za tuto situaci, nastala vhodná chvíle vrátit se zpět k nedokončené „diskuzi“ s Františkem Bublanem, někdejším zpravodajským důstojníkem (1991-2001), dokonce ředitelem jedné z českých zpravodajských služeb (2001-2004), ministrem vnitra (2004-2006), stínovým ministrem vnitra České strany sociálně demokratické (do 2010) a poslancem (2006-2012) i senátorem (2012-2018) za ČSSD, který se v létě 2019 nechal zvolit za radního nejvyššího orgánu dnes již personálně zdevastovaného, zkorumpovaného a obrazně i doslova vytunelovaného ÚSTR. Jako jeho zakladatel a první ředitel jsem se proti této devalvaci snažil neúspěšně protestovat (ZDE). A jako by toho nebylo dost, krátce poté se politický trafikant Bublan stal poradcem ministra vnitra – a předsedy ČSSD, dodejme – Jana Hamáčka.
Po svém zvolení byl dlouholetý bezpečnostní funkcionář a politik logicky konfrontován se svojí snahou z let 2007-2008, kdy jako jeden z 57 poslanců ČSSD a Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) neúspěšně usiloval u Ústavního soudu o zrušení ÚSTR, a se svým tvrzením v Respektu (12. 4. 2010), že se sociální demokracie „pokusí ústav zrušit, jak to ostatně slibovala v době jeho vzniku“. Bublan se jako novopečený radní k ničemu z toho nehlásil, prý šlo pouze o „kritické připomínky“ v reakci na vznik této paměťové instituce, vyřešené nastolením „toho správného směru“ v průběhu dalších let, se kterým je prý „spokojen“, neboť se z ní stal jemu „blízký“ ústav.
Bublání nekvalifikovaného politika
Každý, kdo v srpnu 2019 sledoval projevy radního Bublana v médiích, musel být šokován mírou jeho nekompetence, a také záplavou lživých tvrzení. Prokazatelně neznal a zřejmě stále nezná pověření a úkoly ÚSTR dané mu zákonem č. 181/2007 Sb. Naprosto netušil, co zrušil či pozměnil ústavní soud svým klíčovým nálezem z března 2008, který se svými kolegy z ČSSD a KSČM inicioval ještě před vznikem ÚSTR (a nikoli až na základě jeho činnosti, jak tvrdil). I s odstupem dvanácti let setrval na svých zjednodušených stranických postojích, ovlivněných negativním vztahem k procesu vyrovnávání se s totalitní minulostí a soubojem s KSČM o radikálně levicové voličstvo.
Zcela nepochopitelně spojil počátky ústavu s kauzou vídeňského starosty Helmuta Zilka z roku 1998, ač byl zásadně proti otevírání svazků komunistických bezpečnostních složek, fabuloval o své podpoře oddělení ústavu od Archivu bezpečnostních složek (prosazené ostatně již ve zřizovacím zákoně), kritizoval údajnou „pustou“ ideologizaci (tento termín si zjevně osvojil u expředsedy KSČM Miroslava Grebeníčka) ÚSTR, což se podle jeho názoru projevovalo tím, že se vyhledávaly informace na politiky (které si ovšem v badatelně studovali hlavně činovníci jeho vlastní strany).
Radní Bublan, který se bez příslušného odborného zázemí logicky nepříliš šťastně profiluje jako pamětník, do postoje vůči ÚSTR stále promítal a promítá svoji zkušenost zpravodajského důstojníka. Argumentací o vnitřních regulích v tajné službě (utajování, subalterní plnění rozkazů, požadavek need to know), a odkazem na tzv. Cibulkovy seznamy – zveřejněné dle něj „bez pravidel“ (a v roce 1992, nikoliv 1990) – se snaží po tolika letech od otevření svazkové agendy a jejím odtajnění asociovat, že by snad někdo nad rámec vědecké obce měl rozhodovat o zpracovávání archivní agendy bývalé Státní bezpečnosti. Ústava a svoboda vědeckého bádání mu absolutně nic neříkají.
Ústav byl podle jeho názoru „postaven na svazcích StB“ (ač svazkovou agendu dle zákona delimitoval Archiv bezpečnostních složek, ABS), bez ohledu na rozsáhlé plány vědecké činnosti ÚSTR v dalších oblastech. Zároveň v této souvislosti argumentoval slovy, že „těch svazků prostudoval stovky, nějakou zkušenost s tím mám…“ Účelově a nepochopitelně přitom směšoval nahlédnutí do svazku StB polistopadovým zpravodajským důstojníkem a jeho studium vědeckým pracovníkem; je zcela zavádějící tímto argumentovat – pokud je mi známo, odbornou studii na toto ani na žádné jiné obdobné téma tento samozvaný expert nepublikoval.
Přestože jsou již téměř veškeré prameny díky snahám zakladatelské garnitury ÚSTR a ABS odtajněné a přístupné veřejnosti, považoval za nutné skrýt svůj nesouhlas s možností využívat těchto mnohdy klíčových zdrojů poznání o komunistické bezpečnostní praxi za slova: „Nechci, abychom vycházeli jenom z těchto pramenů…“ A dodal svůj laický, možno říci velmi hloupý, názor: „Ten ústav musí vycházet ze všech možných pramenů, nějakých zápisů vládnoucí strany, různých třeba i kronik, anebo archivů krajských obecních úřadů. Teď se to děje, je to daleko objektivnější…“ Ano, namísto zacílení pozornosti na komunistické mocenské orgány (jak to nařizuje zákon), bude lépe, když se ÚSTR zaměří na obecní kroniky… Znovu opakuji, radní Bublan evidentně nezná zákonné pověření ÚSTR, natož pak jeho vědeckou produkci z počátečního údobí, ale zjevně ani z poslední doby.
Zpravodajskou terminologií ohodnotil i to, jak údajně z ÚSTR „utekly“ informace o spisovateli Milanu Kunderovi, a bez ohledu na historická fakta, ho „rozzlobily“ informace o přípravách skupiny bratří Mašínů na atentát proti Klementu Gottwaldovi. Je mu jedno, že to již tehdy potvrzovala odborná literatura, o pamětnících nemluvě. Když se fakta prostě nehodí, tak je zakážeme!
Bublan s ambicí ovlivnit práci ÚSTR tím „správným“ směrem, jinými slovy, hlídající v Radě ÚSTR naplňování dlouholeté destruktivní koncepce ČSSD/KSČM vůči paměťovým institucím, prostoduše prohlašuje: „Vidím tu roli ústavu v tom, že by nám, že by nám právě tím studiem té minulosti nastínil tu budoucnost, abychom si neopakovali ty chyby, které se staly v minulosti, abychom věděli, jako tu budoucnost chceme mít, na čem ji máme postavit, abychom neupadli do takové té letargie…“ Opravdu, muž na svém místě.
Levicová politizace a tunelování historie
Než se Bublan stal radním v ÚSTR, byl nejprve zásadním odpůrcem ideje zřízení paměťové instituce podle vzoru postkomunistického zahraničí (Německo, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko atd.). Navrhoval dokonce ve Sněmovně, aby se ústav zaobíral historií od roku 1620, vedení podřízeného archivu situoval mimo Prahu a preferoval variantu přesunu problematiky totalitních režimů na jiné historické instituce, které se ovšem do té doby tomuto tématu vyhýbaly, jak jen mohly. Konkrétně se mu líbil Ústav pro soudobé dějiny, tehdy ovšem pupeční šňůrou napojený na ČSSD, ba dokonce parlamentní klub KSČM. Stručně řečeno: Z bláta do louže.
Pro difamaci zakladatelů ÚSTR, včetně mé osoby, pan radní zneužije jakéhokoliv nepravdivého argumentu. Mám na tím mysli jeho bláboly – sorry, jinak to nazvat nelze – o „jednostranné“ atmosféře, nesmysly o tendencích směřujících ke „zneužití v politickém boji“ anebo nespolupráci s jinými vědeckými institucemi.
Nemyslím si, že by ho příliš zajímalo, jak Ústavní soud mj. ve svém nálezu konstatoval oprávnění státu zřídit si vlastní nezávislou paměťovou instituci (navíc bez komunistů – straníků ve vedení, nikoliv ovšem komunistů mentálních), přičemž uvedl, že pluralita bádání nebyla dotčena díky existenci všech dalších historických institucí.
Bublan navíc popírá, že by ÚSTR vznikl všem ostatním ústavům navzdory, které se i přes vynaložené finanční náklady v řádu stovek milionů korun o problematiku mocenských institucí komunistického režimu, otevírání archivů a jejich řádného archivního či vědeckého zpracování nezajímaly (nemluvě o situaci na Ministerstvu vnitra). Buď byly přímo personálně propojeny s ČSSD, anebo podlehly nepravdivým tvrzením o politizaci historie, či dokonce nejhloupějšímu argumentu tehdejšího diskursu z provenience normalizační garnitury historiků – propagandistů o budování nového Ústavu marxismu-leninismu.
Po volebním tsunami a ovládnutí senátu ČSSD začal Bublan s dalšími kolegy (sluší se připomenout Jiřího Dienstbiera, Petra Víchu, ad.) politicky ovlivňovat dění v ÚSTR, „podílel se na tom, aby ta rada byla složena takovým způsobem, aby odpovídala tomu správnému směru“, jinými slovy zvolil za radní polovzdělanou ideologicky podjatou oranžovo-zelenou úderku, která dle zadání odvolala ředitele Daniela Hermana a v cinknutém výběrovém řízení prosadila do čela politicky i osobnostně velmi ohebného Zdeňka Hazdru (mimochodem člena TOP 09).
V této době – jak Bublan sám přiznává – s ÚSTR „intenzivně“ spolupracoval, často se scházel i s vedením ústavu (v poslední fázi zjevně bez vědomí radních v čele s Eduardem Stehlíkem). Spojenci ČSSD z řad zaměstnanců ÚSTR i Archivu bezpečnostních složek se zpočátku nijak netajili, když se vraceli ze Senátu anebo od Lubomíra Zaorálka z Lidového domu, že bude třeba nejenom vyměnit celé vedení, ale také vyhodit podstatnou část zaměstnanců.
Jak naplánovali, tak se také stalo, jejich pohůnci z řad ÚSTR/ABS se nejprve vrhli na digitalizaci, ojedinělé pracoviště v celém středoevropském prostoru, které nám všichni záviděli, jeho zaměstnance zčásti vyhodili, zčásti protizákonně převedli do Archivu bezpečnostních složek. Digitalizace klesla na 10 % původní produkce.
Nové vedení pokračovalo ve své normalizační kádrové politice a pod politickou záštitou vyměnilo 70-80 % zaměstnanců, které nahradilo nekvalifikovanými kádry, případně zahraničními poradci, kteří jsou schopni účelově tvrdit, že v Archivu bezpečnostních složek není to, co v něm prokazatelně je.
Přes tyto personální čistky, neplnění zákona (nicotné výstupy jak k osmičkovým, tak devítkovým výročím), relativizaci komunistických totalitních praktik, nahrazování odborných výstupů svých zaměstnanců externisty, téměř nulovou spolupráci se zahraničními partnery a nakonec i finanční tunelování ÚSTR, Bublan komentuje: „ÚSTR má lepší pozici, než to bylo v minulosti… Ústav pracuje celkem dobře, aby se zachoval ten směr, který se nastolil, otevřený vůči veřejnosti…“
Po likvidaci Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu koncem 90. let minulého století, rozložili politici ČSSD/KSČM o dvacet let později další paměťovou instituci, plnící v rámci našeho státu a vůči české společnosti důležitou ba nenahraditelnou funkci. Slovy Bublana nicméně teprve nyní bylo dosaženo stavu, kdy je ÚSTR „objektivní, neutrální“ a nepodléhá politickým vlivům.
Byl Andrej Babiš v SSM?
Když radnímu Bublanovi došly věcné argumenty, začal kádrovat – někteří mí bývalí kolegové to nazývají „lustrací naruby“ – a projevil starost, zda jsem nenosil „svazáckou košili“, když on „prožíval prohlídky…“. Mohu ho ujistit, že já se stejnou cestou, abych hodnotil jeho menší či větší činnost v disentu, jak to dělají např. i někteří jeho někdejší souputníci z Charty 77, rozhodně nepůjdu. (Na okraj ovšem dodávám, že pokud by v mé předlistopadové minulosti dvacetiletého studenta bylo něco, za co bych se snad měl stydět, tak jsem si to odpracoval již v listopadu 1989.)
Co ovšem musíme připomenout v souvislosti s výkonem jeho současné veřejné funkce, je fakt, že Bublan zprvu začínal jako zpravodajský důstojník, působící na jednom pracovišti s bývalými příslušníky Státní bezpečnosti. Bylo to v době, kdy svazky Státní bezpečnosti byly proti vůli našich občanů drženy v utajení, využívány (zneužívány) pouze vybranými státními orgány, zejména zpravodajskými službami a policejními útvary. A přesto i v této době některé svazky, kompromitující československé občany unikaly na veřejnost, a to i z pracoviště, na němž Bublan pracoval.
Jak postupoval nahoru ve svých funkcích, tak postupně velel i zbytkovým příslušníkům Státní bezpečnosti, a to dokonce i jako ředitel zpravodajské služby, aby nakonec pod premiéry Stanislavem Grossem a Jiří Paroubkem mj. převzal politickou zodpovědnost za tisíce příslušníků komunistické tajné policie v řadách policejních útvarů. Činnost těchto „odborníků“ ve prospěch státu mu zjevně nijak nevadila, což ho zjevně připravilo na budoucí politické výzvy.
Po celou dobu výkonu Bublanových funkcí byl přístup veřejnosti k operativní agendě Státní bezpečnosti omezen, na rozdíl od prověřených příslušníků, Ministerstvo vnitra jakékoliv zpřístupňování svazků a dalších archivních materiálů komunistických bezpečnostních složek úspěšně sabotovalo (některé svazky i bývalí příslušníci StB stále zaměstnaní např. v archivu ministerstva vnitra ničili). Tento stav nakonec vedl až k vytvoření dvou veřejných paměťových institucí (ÚSTR, ABS), které způsobily revoluci v poznávání mocenských institucí komunistického totalitního režimu, a v únoru 2008 se definitivně a kompletně otevřely třinácté komnaty totalitního režimu.
V roce 2014, při sestavování první koalice ČSSD a ANO, porušil Bublanův politický subjekt platné právní normy (tzv. velký lustrační zákon), aby mohl být do vládní funkce instalován Andrej Babiš. Senátor Bublan souhlasil, neprotestoval. Nevadilo mu zjevně, že Babiš byl předlistopadovým agentem XII. správy pod krycím jménem „Bureš“. Nevadilo mu ani, že Babiš byl nomenklaturním kádrem komunistické strany. Zajímal se alespoň, zda byl Babiš v Socialistickém svazu mládeže? Myslím, že ho to ani trochu nezajímalo – bývalého disidenta, někdejšího postkomunistického zpravodajského důstojníka a politika ČSSD.
Ale politický důsledek se dostavil ve fatální podobě: Andrej Babiš málem zničil jeho ČSSD. A co na to Bublan, politik, zpravodajský důstojník a disident? Nic – vlastně něco: nechá se zvolit hlasy Babišova politického subjektu (a pak senátory) do Rady ÚSTR.
Pane radní, odstupte!
Proč tam vlastně Bublan šel a co tam bude dělat? Pro peníze na důchod? Bojovat za svůj zkorumpovaný kindermanagement? Není to poněkud chucpe…? Musel si být přece vědom, že od léta 2018 jsou vedeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestných činů porušení povinnosti při správě cizího majetku, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, veřejné soutěži a veřejné dražbě a poškození finančních zájmů Evropské unie, a to vše pochopitelně ve spolupachatelství. Odhadovaná škoda je nad 150 milionů korun. Co s tím chce dělat? Přece nešel jen tak do předem ztraceného boje?
Otázky jsou nasnadě: Není s těmi tuneláři svázán i nějakými dalšími službami? Anebo jako poradce ministra vnitra ví něco víc než my o postupu vyšetřování (nechci ani pomyslet, že by se snad v zákulisí prostřednictvím ministra vnitra Hamáčka snažil ovlivnit situaci a zastavit vyšetřování)? Nedává to smysl: politicky ovlivňuje významnou senátní instituci, (spolu)dosadí si tam své lidi, zpronevěřující státní prostředky, a pak je jde (zachraňovat?) do správní rady… Hrdina nové doby!
Ze situace ovšem vyplývá, že radní Bublan je ve střetu zájmů. Ptejme se proto, jaká je jeho politická zodpovědnost za jeho senátní působení i za výkon jeho veřejné funkce? A zároveň i ostatních členů Rady ÚSTR, zejména bývalých poslanců Karla Černého (dříve také ČSSD) a Jiřího Junka (dříve KDU-ČSL), kteří již od června 2018 vědí, že se v jimi řízené instituci protizákonně nakládá se svěřenými finančními prostředky? Můžeme předpokládat, že se NCOZ bude zajímat i o jejich roli, možná dokonce řešit i jejich hmotnou odpovědnost…
Pane radní, vyzývám Vás proto se vší vážností, nezhoršujte ještě situaci, odstupte ze své funkce člena Rady ÚSTR, není pro osoby s takovou minulostí ani současností. A vezměte s sebou všechny své zkorumpované členy vedení ÚSTR. Ústav pro studium totalitních režimů, stejně tak Archiv bezpečnostních složek, byl vytvořen pro kvalifikované odborníky, s autoritou na domácí odborné scéně i v zahraničí, a nikoliv pro nedostudované amatéry s tendencí zpronevěřovat svěřené státní prostředky.
