Poslanec Jan Farský oznámil, že skládá funkci předsedy klubu STAN, protože odlétá na půl roku do USA. Získal totiž stipendium Fulbrightovy komise a na univerzitě v Oregonu bude realizovat svůj projekt zaměřený na možnosti využití historie amerického federalismu v plánu pro Evropskou unii. I když bude za oceánem, zůstane poslancem. A tím rozbouřil hladinu veřejného mínění.
Lze pochopit Farského nadšení, neboť udělení prestižního stipendia mu skutečně pomůže v rozvoji profesní dráhy. Přichází s tím však v nejméně vhodný okamžik. Poslanecká sněmovna je teprve na počátku své čtyřleté dráhy, během které by kromě napravení nepořádků, s nimiž se potýkáme, měla vylepšit i vnímání nejen sněmovny, ale politiky jako celku. Za posledních osm let jsme ze strany vládnoucích elit zažili tolik pohrdání „obyčejnými lidmi“, že současná vládní koalice pro vylepšení situace nemusela ani nic speciálního vymýšlet. Stačí se chovat normálně, dodržovat zákony a v neposlední řadě také ctít etiku. A v tom je právě háček.
Udělení Fulbrightova stipendia je „běh na dlouhou trať“, takže o něj Jan Farský musel žádat v době poměrně vzdálené od voleb. Samozřejmě nemohl vědět, zda mu bude uděleno, kandidátů je opravdu mnoho a vybraných šťastlivců jen hrstka. Aktivně se však jako lídr kandidátky Pirátů a Starostů ve svém velorexu zapojil do volebního klání, a dokonce získal nejvíce preferenčních hlasů. Voliči mu věřili. A teď je zkrátka zklamal – před jejich hlasem dal přednost stipendiu v USA.
Nejčistším řešením, které také nejvíce zaznívá ve většinou nesouhlasných reakcích na sociálních sítích, by bylo složit nejen funkci předsedy klubu STAN, ale i poslanecký mandát. Jan Farský sice tvrdí, že „v případě zásadního hlasování, které by vyžadovalo mou osobní přítomnost, kdykoli přiletí zpět“, ale tím de facto naznačuje, že práce poslance spočívá jen v nějakých „zásadních hlasováních“. Jenže tak to není. Poslanec zastupuje své voliče, má reagovat na jejich podněty, účastnit se práce ve sněmovně.
Samozřejmě, mnoho z toho lze vykonávat i na dálku prostřednictvím internetu, sociálních sítí a dalších vymožeností, ale zmizet po anglicku takto krátce po volbách je zkrátka vůči voličům nefér. A byť se Farský dušuje, že během svého pobytu v USA bude svůj plat posílat „neziskovým organizacím, jako jsou Člověk v tísni, Paměť národa, Skaut“, a naznačuje tak, že mu nejde o peníze, dává svým rozhodnutím preferovat studijní pobyt před prací v parlamentu mimoděk najevo, že být poslancem je jen takový „vedlejšák“. A to fakt není dobře.