Poslankyně ODS Zuzana Majerová Zahradníková ve středu nehlasovala pro odvolání Václava Klause mladšího z čela školského výboru. Večer pak na TV NOVA oznámila, že vystoupí z poslaneckého klubu ODS.

„Je pro mě velice těžké koexistovat s kolegy v klubu, kteří nechápou mé rozhodnutí,“ sdělila.

Majerová Zahradníková se nijak netají, že Klausovi ml. stojí názorově blízko. Pokud jde o to chápání, kolegové v klubu ji zřejmě chápou, jen mají jiný názor na to, kam by strana měla směřovat.

Kdybychom chtěli být struční, udělali bychom si obrázek o smýšlení paní poslankyně z rozhovoru, která dala 18. 9. 2018 pro Parlamentní listy. Dozvíme se tam, že by chtěla kvůli uprchlíkům návrat před Schengen, že už jsme jich přijali dost a že je háklivá na slovo novičok, o kterém podle ní „nevíme téměř nic“.

Jen tři citáty: K myšlence přijmout syrské sitrotky: „Už jsme v Evropě měli tolik údajných dětí – migrantů, které byly ve skutečnosti velmi dospělé, že si netroufám podobnému záchrannému programu důvěřovat. Jedinou cestou je suverenita a samostatnost naší země. Migrantů jsme přijali dost z Východu či z bývalé Jugoslávie. Falešnou solidaritu, kterou bychom ublížili naší zemi, si nesmíme nechat vnutit. Cestu vidím jedinou – návrat před Schengen.“

Potom k otázce novičoku a Ruska: „Měli bychom se více starat o problémy své a méně o problémy cizí. Na slovo novičok už začínám být lehce háklivá – nevíme o něm téměř nic, mluví se o něm všude a zatím jsme se v našem poznání neposunuli skoro ani o milimetr. S Ruskem musíme jednat, ne si vzájemně vyhrožovat. A zároveň být vždy obezřetní.“

Realita je taková, že ohledně novičoku se ani o milimetr neposunulo poznání paní poslankyně, ostatní ať do toho netahá.

Pak ještě o sankcích: „Protiruské sankce nepodporuji – ne proto, že by mi záleželo na Rusku a jeho ekonomice, ale proto, že mi záleží na českém hospodářství. Čím déle budou sankce trvat, tím hůře se nám bude na východní trhy vracet, protože naše místa rádi zaberou Čína, Turecko nebo Latinská Amerika. Naší povinností je starat se o zájmy české, ne cizí.“

V tomtéž rozhovoru k hlasování Evropského parlamentu o Maďarsku, kde dochází k porušení evropských hodnot a omezování svobody tisku.

Odpověď: „Maďaři si mají vládnout sami, jsou svéprávní. Mně se také nelíbí mnohá rozhodnutí třeba německé vlády, ale nikdy by mě nenapadlo chtít, aby Unie zasáhla do německých vnitřních věcí. Buď jsme demokratické suverénní státy, a pak nás nikdo nesmí omezovat, nebo jsme suverenitu ztratili, a pak je Maďarsko budíčkem i pro nás. Dnes musíme stát všichni – a zejména celá Visegrádská čtyřka – za Budapeští.“

Jenže Orbánův kleptokratický režim koketující s Kremlem skutečně zcela ovládl pro potřeby jedné strany (té Orbánovy) státní média a převálcoval soukromá, porušuje akademické svobody, upravil si pro sebe volební systém a ochromil ústavní soud. V poznání toho se paní poslankyně rovněž neposunula ani o milimetr. Orbánův obdiv k autokratickým režimům v Rusku a Číně, který Orbán dává najevo veřejně, jí zřejmě nevadí, stejně jako nevadí oběma Klausům.

Ohledně brexitu si poslankyně také myslí, že má jasno: „Ale vždyť na brexitu není vůbec nic složitého! To zvládneme jednou jedinou větičkou. Komplikace z toho dělají jen soudruzi z Bruselu, aby zlobivé Brity potrestali a nám ostatním vzali chuť na únik, což ovšem není na pořadu dne. Komplikace se však vyplatí i některým podnikům, které na obstrukcích vydělají.“

A my jsme mysleli, že komplikace dělá to, že Britové se neumí dohodnout mezi sebou, co vlastně chtějí. To se pak skutečně s Bruselem těžko vyjednává.

Majerová Zahradníková se vyjadřuje na stejně odborné úrovni, jako směroplatná Máňa. Dne 31. 3. na Twitteru politovala naše sousedy kvůli volbě hlavy jejich státu: „Slováci se rozhodli svobodně a demokraticky pro krok do neznáma. Přeji vám tedy, bratříčci, pro dalších pět let mnoho štěstí. Ať nová, nám prakticky zcela neznámá, hlava vaší krásné země naplní vaše očekávání.“

To samozřejmě nevíme, ale ona si zřejmě myslí, že by ta očekávání naplnil lépe někdo z politické stáje Roberta Fica.

Dne 26. 2. v rozhovoru (opět) na Parlamentních listech probírá oblíbeného otloukánka: „Sorosovi samozřejmě Unie velmi vyhovuje, nicméně on sám ji potřebuje slabou a ovladatelnou. Za dnešní stav Unie, která zpochybňuje základní hodnoty – národ, rodinu a jednotlivce – pak samozřejmě může také – možná hlavně – on. Vždyť genderové šílenství, boj proti rodině a tak dále rozpoutávají jeho organizace: šílený Open Society Fond či rádoby univerzita CEU.“

Parlamentní listy přejímají 20. 1. 2019 text z jejího Facebooku: „Eurohujeři se domnívají, že metodou cukru (dotací) a biče (odepření dotací) donutí suverénní národní státy, aby jednaly přesně podle bruselských not. Nejsmutnější je, že se na těchto vydíracích praktikách ne nepodobných šikaně v první třídě základní školy podílejí vesele i někteří čeští europoslanci. Jedná se však o důkaz, že Evropský parlament kašle na suverenitu národních států. Cílem je vyrobit beztvarou unijní masu eurolidu.“

Předtím ještě nedlouho před Vánoci (13. 12.) bojovala proti euru: „Strana a vláda nám sdělila, že pád do eurozóny nám v nejbližší době nehrozí. Sláva! Ještě lepší by bylo, kdybychom se konečně rozkývali k vyjednání trvalé výjimky. Na to ovšem odvaha chybí, co?“

Tak bychom mohli pokračovat. Stojí samozřejmě po boku Klause mladšího i v jeho úsilí zakázat mazat na sociálních příspěvcích dezinformace.

Paní poslankyně si samozřejmě může myslet a říkat, co chce, stejně jako každý jiný. Pokud by se ale měla cítit jako kůl v plotě někde, kde už se v poznání kauzy novičok posunuli dál než ona, kde je trapné za všechno spílat Sorosovi, používat výraz eurohujer a obětovat mezinárodní pověst země poklonkování Rusku, tak je coming out jistě osvobozující pro ni i všechny ostatní. Můžeme jí jen přát, aby se našla.