Když budete poslouchat toto překrásné Ave Maria, budete mít možná pocit, že slyšíte hudbu nějakého staršího mistra. A když se pak podíváte na autora, tak čtete jméno italského renesančního skladatele Gullia Cacciniho, který žil v letech 1551-1618.

Obeznámenější posluchač ovšem ihned ví, že toto není renesanční dílo, nýbrž skladba pozdějšího data.

Toto Ave Maria je v klasické hudbě velmi žádané dílo, jež se hraje zejména  o vánocích. A je to skladba se zvláštním příběhem.

Tuto skladbu nesložil Ital Gullio Caccini v šestnáctém či sedmnáctém století, třebaže ji pod tímto jménem vysílají světové rozhlasové stanice. Jde totiž o velkolepou mystifikaci.

Ve skutečnosti skladbu složil až ve dvacátém století Rus Vladimir Vavilov. Tento koncertní mistr ve hře na kytaru a na loutnu, který žil v letech 1925-1973, tajně skládal orchestrální díla a přiřazoval jim s oblibou autorství starých skladatelů. Když nechal ruský sbor a orchestr nacvičit a zahrát toto krásné Ave Maria s domnělým autorstvím Cacciniho, měl prostě jen tichou radost a nikomu se ke svému hříchu nepřiznal.

Vavilov hrál důležitou roli v oživení hudebního umění v Sovětském svazu krátce po válce. Pracoval jako hudební redaktor státního hudebního vydavatelství. Rutinně připisoval vlastní tvorbu jiným skladatelům, obvykle z období renesance nebo baroka a přitom zcela ignoroval styl příslušného období, čímž se posléze na jeho mystifikace přišlo. Jeho díla přitom dosáhly krátce po jeho smrti obrovského úspěchu. 

Vladimír Vavilov žil skromně v šedi Sovětského svazu a nepotřeboval být slavný. Zemřel v chudobě ve věku 47 let na  rakovinu slinivky. Pár měsíců po jeho smrti se z jeho skladeb staly hudební hity první kategorie. Ale jeho jméno bylo dlouho zapomenuto.

Vavilov se radoval z radosti, kterou jeho díla přinášela lidem a nepotřeboval mít z nich jinak, kromě té radosti z obdarování druhých, vůbec nic. Protože práce pro druhé je – sama o sobě – veliká radost.

Milí čtenáři, deník FORUM 24 Vám přeje krásné a požehnané Vánoce!