Jakoby samo od sebe se nám zrodilo nové politické uspořádání. Vzniklo v posledních dvou týdnech z iniciativy výkonné moci (pánové Babiš a Hamáček, z hradní výše je podporuje i Miloš Zeman). Mírně řečeno nemá žádnou vazbu na Ústavu České republiky. A participuje na něm chtě i nechtě i část opozice a regionální samospráva.

Orgán, který poskytuje výkonné moci legitimaci, není tentokrát poslanecká sněmovna, ale organizovaní hejtmani. Byl svolán a zasedl z vládní iniciativy. Na jeho žádost vláda vyhlásila nový stav nouze namísto toho, jehož prodloužení sněmovna legitimně odmítla schválit. Ti hejtmani, kteří myšlence požádat o nový nouzový stav nepřáli, byli ovšem pod tlakem – vláda mohla vyhovět jen těm, co žádali, a ti zbývající by se pak se stavem, v němž se jejich kraje stanou ostrůvky svobody v nouzové říši Andreje Babiše, museli vyrovnat po svém (dalo se čekat, že by to vzhledem k prostředkům, jež mají k dispozici, nebyli zvládli).

Dále čtěte

Kniha V zemi babišismu a buranokracie Bohumila Doležala je stále aktuální

Spolek Free Czech Media vydal spolu s deníkem FORUM 24 knihu Bohumila Doležala s názvem V zemi babišismu a buranokracie.

Poté, co zvládla hejtmany, si vláda pozvala část opozice a v neformálním jednání se zrodila svornost. Vláda a demokratická opozice (mám strašnou chuť uvést to „demokratická“ v uvozovkách, ale neudělám to, vypadalo by to jako lichotka vůči KSČM a SPD, které jsou ještě o dost horší) společně podaly pozměňovací návrh k právě projednávanému pandemickému zákonu. Zákon pak vzápětí poslanecká sněmovna bez problémů schválila. Takto schválený zákon z naprosto neznámých důvodů fakticky vyřadil poslaneckou sněmovnu z možnosti ovlivňovat mimořádná opatření „stavu pandemické pohotovosti“.

Na základě jakéhosi neformálního srozumění vlády a části opozice pak senát opravil „technickou chybu“ v návrhu pandemického zákona, poslanecká sněmovna senátní úpravu bez problému definitivně požehnala a prezident zákon bleskově podepsal. Nic tedy nebrání zveřejnit jej ve sbírce zákonů, čímž nabude platnosti.

Protože nouzový stav, vyhlášený na základě žádosti částečně přiškrcených hejtmanů, mezitím vypršel, požádala vláda v pátek poslaneckou sněmovnu o jeho prodloužení. To sice neprošlo, ale místo toho sněmovna vyplodila usnesení, v němž konstatuje, že nyní je v kompetenci vlády vyhlásit nouzový stav za účelem přijetí opatření proti šíření epidemie nad rámec (mezitím schváleného) pandemického zákona. Vláda sice k vyhlášení nouzového stavu takovou legitimaci předem vůbec nepotřebuje a poslanecká sněmovna ani vlastně není oprávněná jí něco podobného poskytovat, ale v rámci neformální „opoziční smlouvy“, uzavřené ve stavu nouze a pandemické pohotovosti pod kýčovitým heslem „padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina“, je zjevně možné leccos. Nezbývá než konstatovat, že demokratická část opozice je na hromadě.

Dále čtěte

Monika v Dubaji: Babiš opět lže o své rodině, aby řešil vlastní problémy

Předseda vlády Andrej Babiš se v pořadu Partie Terezie Tománkové vyjádřil k tomu, že jeho žena…

Náměstek ministra zdravotnictví se teď nechal slyšet, že „současná situace není nikoho vina. Ani opozice, ani koalice, ani lékařů… je nutno takovou situaci vnímat stejně jako přírodní katastrofy či pandemie, které lidstvo postihly.“ To je na jednu stranu dobrá zpráva. Za rozvoj epidemie už snad v očích našich papalášů a jejich hlásných trub z babišovských i jiných novin neneseme tedy vinu nakonec vlastně ani my, rozežraný a rozchlastaný lid. Špatná zpráva je, že se tato politická reprezentace zároveň alibisticky zbavuje jakékoli zodpovědnosti za nynější politickou situaci.

Takže stručně shrnuto:

Vláda, exekutiva (babišovsko-zemanovsko-hamáčkovské „Nové pořádky“, které jsou dnes u vesla), se pokusila epidemie, která je jistě velkou pohromou, využít k tomu, aby přizpůsobila politické uspořádání ČR svým problematickým cílům. Výsledkem je už teď demontáž demokracie a právního řádu. Spolupodepsala se na tom – zvláště nyní – i opozice a představitelé regionální samosprávy. Je tu dnes vůbec ještě někdo ochotný držet se ústavy, zákonů a brát vážně ústavní instituce?

Díky podivnému manévrování části opozice má teď vláda místo jednoho k dispozici hned dva mimořádné instrumenty, jak účinně reglementovat veřejný život v naší zemi: stav nouze a stav pandemické pohotovosti. Parametry „opoziční smlouvy“, jaká u nás dnes zavládla, mi připadají naprosto neuvěřitelné.

Chápu, že situace je dnes vzhledem k vrcholící epidemii, již nechci ani náhodou bagatelizovat, velmi vážná. Ale ani taková situace nedává nikomu oprávnění dělat z demokracie a z právního řádu této země trhací kalendář.

V této situaci, proměněné v posledních týdnech výrazně k horšímu, provádějí dnešní relevantní politické orgány vytrvale a se svorností hodnou lepších cílů tvrdé zásahy do práv a svobod občanů. Cítím potřebu, aby jejich mandát byl co nejdřív znovu změřen prostředky v demokratickém státu obvyklými. Pokud to vůbec ještě jde.