Není větší oslava stranického života než sjezd politické strany. Straníci se na něj sjedou ze všech koutů republiky, potkají své známé a rovněž představitele své partaje, které běžně vídají hlavně v televizi, povypráví si, co je kde nového, proberou důležité politické otázky a stranické záležitosti, a pokud je sjezd volební, vyberou nové stranické vedení, což je samozřejmě to nejdůležitější a nejostřeji sledované. Sociální demokracie a komunistická strana mají před sebou v nadcházejícím roce odložené sjezdy, na kterých si zvolí své šéfy a vedení. Oba sjezdy jsou na první pohled významnější, než se zdá. Možná s nimi skončí jedna éra.

Sjezdy České strany sociálně demokratické a Komunistické strany Čech a Moravy se mají uskutečnit ještě před volbami do poslanecké sněmovny, pokud to epidemiologická situace dovolí a nebudou se muset znovu odložit nebo se nakonec konat online. Oba sjezdy budou důležité z celé řady důvodů. Možná půjde o poslední sjezdy ČSSD a KSČM coby stran, které zasedají v dolní komoře parlamentu, a kdoví, jestli po volbách bude tato dvojice stran ještě někoho zajímat.

I když si to sociální demokraté a komunisté asi nebudou chtít přiznat, nikde to nahlas neřeknou a budou se před sněmovními volbami tvářit odhodlaně, energicky, hýřit optimismem a plány do budoucna – s velkou pravděpodobností jejich sjezdy budou svého druhu loučením se sněmovními lavicemi a především s vysokou politikou jako takovou.

S odchodem této dvojice stran ze sněmovny by se nutně proměnila politická scéna u nás a skončila by jedna etapa jejího vývoje. Jejich návrat by rozhodně nebyl tak snadný jako v případě křesťanských demokratů, kteří dolní komoru opustili v roce 2010, aby se do ní zase o tři roky později vrátili.

Lidovcům přece jen zůstal základ jejich voličů věrný a klíčové je, že nebyl nikdo, kdo by se o něj nějak výrazněji ucházel. Naproti tomu o elektorát sociálních demokratů a komunistů je velký zájem, v tuhle chvíli je už prakticky z velké části rozebraný a dá se očekávat, že se to jen tak nezmění.

Pokud by si ho sociální demokracie a komunistická strana chtěly vzít zpátky, musely by obnovit ztracenou důvěru, což je velmi obtížný a bolestný proces na mnoho let práce. A těžko se stihne za několik málo měsíců před volbami, i kdyby si obě partaje nakrásně na svých nadcházejících stranických sjezdech zvolily sebelepší vedení – čímž se opět vracíme ke zmíněné dvojici sjezdů. Ono se to ale bude obtížně zvládat i za celé jedno volební období mimo poslaneckou sněmovnu.

Starý, starší a nejstarší

Pro komunistickou partaj bude její sjezd zásadní i z toho důvodu, že předsedu Vojtěcha Filipa vystřídá po patnácti letech v čele strany někdo nový. No, nový, to je možná trochu silné slovo. On to pravděpodobně nikdo nějak zvlášť nový nebude. Berme to tak, že termín „nový“ má u komunistů trochu jiný význam, než jak se běžně užívá nebo jak se s ním setkáváme v jiných politických uskupeních.

Nový v případě této partaje znamená, že jste nevstoupili do KSČ (coby předchůdkyně KSČM) už v roce 1970 – jako jeden z adeptů na post stranického předsedy Josef Skála, ale zastupujete komunistickou stranu v politických funkcích jen 18 let jako europoslankyně Kateřina Konečná.

Nejčastěji se skloňuje právě jméno této současné místopředsedkyně KSČM a členky Evropského parlamentu či poslance Lea Luzara (ten vstoupil do Komunistické strany Československa „až“ v roce 1986, nutno ovšem dodat, že je o 12 let mladší než Skála). Jen těžko si tak někdo může myslet, že to pro komunisty bude znamenat v horizontu několika měsíců zbývajících do sněmovních voleb nějakou významnější změnu.

Pokud je Vojtěch Filip v předsednické funkci od října 2005 (ani jeho předchůdce Miroslav Grebeníček přitom nebyl v čele komunistů tak dlouho – šéfem strany byl od června 1993 do října 2005), jistě potrvá mnohem delší dobu změnit to, jak za něj byla partaj zvyklá fungovat a jakým způsobem ji vnímá veřejnost.

Smolný osud a vyklízení kanceláří

Ať už se předsedou či předsedkyní komunistické strany stane kdokoli, jeho pozice nebude vůbec snadná. Stranického kormidla se chopí krátce před sněmovními volbami, jeho možnosti budou nutně velice omezené a případné dopady vypadnutí KSČM z dolní komory budou samozřejmě značné – a to jak finanční, tak ty spojené s atmosférou ve straně a hrozící demoralizací.

Dále čtěte

Trapné odcházení: Komunisté se chovají jako zestárlý seladon, který si nechce přiznat, že o něj už nikdo nestojí

Málokteré odcházení je jednoduché, zvlášť když jste propadli mylnému dojmu, že jste nepostradatelní a druzí se bez vás neobejdou. Platí…

Co se týče sociální demokracie, obtížně si lze představit, že by vicepremiéra a ministra vnitra Jana Hamáčka na postu stranického šéfa mohl někdo ještě před volbami nahradit. Sociální demokraté jsou sice mistři zbrklých a narychlo spíchnutých rozhodnutí, ale vzhledem k tomu, nakolik se na Hamáčka v letošním roce upnuli, není příliš pravděpodobné, že by ho na poslední chvíli hodili přes palubu. To jedině že by on sám z nějakého důvodu nechtěl stranu do voleb vést.

Komunisté měli mít svůj stranický sjezd původně už v dubnu letošního roku, posléze ho přesunuli na listopad, ale ani napodruhé to nevyšlo. Další termín zatím není známý. Sociální demokraté měli svůj sjezd naplánovaný, než byl odložen, na leden nadcházejícího roku, teď to vypadá, že by se mohl konat snad 9. a 10. dubna.

Nejsmutnější by ovšem bylo, kdyby se oběma partajím nepodařilo klasický sjezd do voleb uspořádat a po nich by už nebyly sněmovními stranami. V takovém případě by jejich osud byl skutečně smolný, protože by jim nedopřál již ani závěrečnou oslavu stranického života. Čekal by je už jen smutný odchod ze sněmovny a vyklízení stolů v poslaneckých kancelářích.