Ilustrační foto FOTO: Wikimedia Commons / Mil.ru / CC BY 4.0
FOTO: Wikimedia Commons / Mil.ru / CC BY 4.0
„Už to nesnesu, odpusť mi mami.“ Tak zněla poslední slova, které ruský voják Jevgenij z Tatarstánu poslal své matce před tím, než padl na Ukrajině. Poslední zprávy ruských vojáků z fronty svědčí o ohromném zoufalství a bezohledných velitelích, kteří je chladnokrevně a často nesmyslně posílali na jistou smrt. Ohromné ztráty na bojišti si již vyžádaly svou daň a ruská armáda loví své bojovníky, jak to jen jde. Naposledy se objevily zprávy o tom, že začala ve velkém nutit vojáky základní služby, aby podepsali kontrakt a odešli bojovat na Ukrajinu.
Ruský nezávislý portál Meduza zveřejnil se souhlasem jejich rodin některé poslední zprávy, které ruští vojáci poslali z fronty svým nejbližším. Je to znepokojivé čtení, protože vojáci často mluví o tvrdé šikaně ze strany nadřízených, programové likvidaci zraněných vojáků anebo situacích, kdy se ocitli bez jakékoli logistické podpory. Podání stížnosti pak má představovat jednosměrnou jízdenku na onen svět.
„Lásko, právě mě pustili z nemocnice a věci v naší jednotce se změnily. Rozkazy velení zní: žádní nemocní, nemohoucí nebo zranění vojáci. Kluci se děsí jenom zmínit o zdravotních problémech — okamžitě je pošlou (bojovat) na Charkov s odpírači. Známý z druhé čety měl zranění nohy, které mu začalo hnisat. Nechtěli ho uvolnit, ale trval na tom. V podstatě sepsal zprávu. Strávil pět dní v nemocnici, kde dostával antibiotika, a zranění se mu vyčistilo. Když se vrátil, hodili ho do díry. Chlap to nezvládl. Poslali osm dalších s podobnými problémy rovnou do nejtěžší palby. Připadá mi, že se tu všichni zbláznili; nezbylo tu nic lidského. Uvidíme, co se mnou bude — taky mě bolí nohy. Řekni Máše, že vás obě moc miluju,“ napsal domů třicetiletý Ildar z Tatarstánu. Pak už se neozval.
Pětvadvacetiletý Jevgenij zase poslal své matce následující vzkaz: „Jsme poblíž Hlybokeho. Umíráme tady v zákopech bez jídla nebo vody. (…) Za dvanáct dní v tomhle pekle, nám kluci shodili jeden bochník chleba a kus zkažené vepřové slaniny pro čtyři lidi. Kdo ví, kdy dostaneme další jídlo. Nejhorší je nedostatek vody v tomhle horku. Vytáhli jsme zinkový kýbl na sběr dešťové vody. Myslím, že za pár dnů začnu halucinovat ze žízně — anebo možná už halucinuji. Přemýšlím, že vylezu, abych to měl rychle za sebou, protože tohle už nezvládnu. Odpusť mi, mami.“ Jevgenij popsal, že zásoby jim měli dodávat určení vojáci. Ti to ale odmítli, protože se při pokusech o dodávky stali terči ohromného množství ukrajinských dronů a mnozí z nich zahynuli.
Deník FORUM 24 opakovaně popisoval stížnosti ruských vojáků na bezohledné velení, které neváhá obětovat své vlastní muže při nesmyslných útocích, nebo při sebemenším náznaku nesouhlasu se sebevražednými rozkazy. Jeden z podobných příběhů lze nalézt například zde. Nyní, během probíhající protiofenzivy, ztrácí armáda okupační mocnosti podle západních rozvědek až čtyřicet tisíc mužů měsíčně.
To vede k tlaku na nábor nových sil, který se podle amerického Institutu pro studium války nevyhýbá ani ruským vojákům povinné základní služby. „Ruské ministerstvo obrany stále častěji oklamává odvedené brance, aby podepsali smlouvy o vojenské službě pro boj na Ukrajině,“ upozornili vojenští analytici. Doplnili, že se tak patrně děje ve snaze vytvořit více útočných sil a udržet tempo ruských útočných operací na Ukrajině.
Odvolávají se přitom na rodiče branců odvedených z Čeljabinské oblasti, kteří se s tímto problémem obrátili na ruského prezidenta Putina. Ukrajinská televize TSN navíc připomíná, že v Záporožské oblasti z neznámých důvodů nedávno zemřel ruský branec z Pskovské oblasti, a to navzdory Putinově slibu, že Rusy odvedené v rámci povinné vojenské služby do války na Ukrajině posílat nebude.
Ruští branci se měli v počátku ukrajinské kurské operace rovněž účastnit bojů. Mnozí padli do zajetí. Podrobnosti naleznete zde.
