Dnes to bude naposled, kdy Miloš Zeman přijede na jednu z pražských škol k setkání s prvňáčky v roli prezidenta. Pokud by jej přepadla hvězdná vteřina upřímnosti, nemohl by pronést nic jiného než následující slova:

Vážená paní ředitelko, milé děti,

zde, na stupínku před tabulí, na němž jsem obvykle převyšoval své učitele, a pod vlastním portrétem, na němž je vzácně vidět jen jedna brada, vám děkuji za pozvání do vaší školy, která má skvělou pověst a jako první v Praze 5 vymýtila sexuální obtěžování v kotelně, od níž měl klíč pouze školník.

Co popřát dnešním prvňáčkům?

Předně, aby si našli kamarády. Ne jako já. Jediná parta, kterou jsem v životě měl, byla až na stará kolena „hradní partička“, jenomže, milé děti, to nebylo ryzí kamarádství jako Rychlé šípy nebo Čtyřlístek. Mynář s Nejedlým se tvářili jako kámoši, zásobovali mě ruskou vodkou, ale nakonec jsem zjistil, že na mě ty dva pitomce nasadila ruská tajná služba.

Býval jsem namyšlený samotář, míval jsem oprávněný pocit, že jsem chytřejší než ostatní děti, ale šťastnějšího mě to ne­udělalo. V životě jsem se dočkal úspěšné kariéry, šel jsem po krku vládě, do jejíhož čela jsem se nakonec sám postavil, a nakonec jsem se stal i prezidentem této země. Ale to prokletí samotáře, které jsem si odnesl ze školy, to mě, milé děti, nikdy ne­opustilo. Vzpomínám si, že když jsem kolem sebe vídával kámoše, co dělali společné věci, hráli fotbal, kouřili na záchodě, anebo holky, co chodily s klukama a mně nedaly a říkaly mi fouňa, mě vám vždycky popadl takový zvláštní vztek. Úplně se ve mně vařila krev. A tehdy jsem, milé děti, poprvé poznal, co je to nefalšovaná, ryzí závist.

Nikdy si nezáviďte, děti. Buďte si jisté, že když třeba tady ten chlapec v první lavici má červené autíčko a vy nic, není nutné mu ho závidět. Stačí mu ho sebrat. Je jasné, že to nebudete dělat sami, to by vás mohli chytit. Stačí si na to někoho najmout. Stačí nakecat největšímu klukovi ve třídě, že o něm tady ten chlapec všude prohlašuje, že je hloupý jako český novinář, a on to udělá za vás. Zbije ho a autíčko mu sebere. Tomu se milé děti, říká účelové spojenectví. Kolik já jich jen za svůj život…