Předseda KSČM Vojtěch Filip a předseda poslaneckého klubu Pavel Kováčik FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Komunistická strana Čech a Moravy v čele s Vojtěchem Filipem chce zvrátit některé privatizační projekty 90. let a vrátit majetek do veřejného sektoru. Komunisté se tváří, jak velké mají plány a ambice, ale ve skutečnosti je to jen poslední záchvěv jejich politického vlivu před tím, než odejdou ze scény.
Na videu umístěném na webových stránkách KSČM předseda komunistů Vojtěch Filip ke schválenému rekordnímu půlbilionovému rozpočtovému schodku říká: „Je to velký deficit, ale velmi záleží na tom, kam je směřován. Máme před sebou dvě možné cesty. Buď dáme šanci zahraničnímu kapitálu, aby nás ještě více ovládal, anebo dáme šanci státu, aby zvrátil některé privatizační projekty 90. let a vrátil majetek do veřejného sektoru, ať už státu, obcím, nebo krajům.“
Komunisté tak svoji podporu schodku, jehož velikost nemá obdoby, odůvodňují tím, že směřuje „k navrácení majetku do rukou veřejného sektoru“. Zároveň však Filip tvrdí, že do sedmi let chtějí program vyrovnaného rozpočtu.
Jedna věc je, že Komunistická strana Čech a Moravy chce podporovat vodní hospodářství a návrat prodaných vodovodních a kanalizačních přípojek do rukou veřejného sektoru, zejména obcí, na což do státního rozpočtu prosadila více než 4,6 miliardy korun.
Podstatnější je, že KSČM prosazuje výkup podniků do rukou státu. „Nově ve státním rozpočtu je deset miliard korun věnováno na to, abychom mohli dál pokračovat v programu, který jsme spustili tím, že stát převzal OKD, ze kterého bývalí soukromí vlastníci vyváděli stamiliardy, a nyní, když je v rukou státu, už vydělává pro stát,“ chlubí se Vojtěch Filip.
A pokračuje: „Podobným způsobem jsme postupovali, když bylo potřeba zajistit ložisko lithia v severních Čechách, a to už je zajištěno pro Severočeské doly, a takto bychom chtěli pokračovat právě těmi deseti miliardami ve výkupu těch strategických podniků, které mohou tvořit páteř příští ekonomiky,“ nastiňuje svou vizi českého hospodářství předseda komunistů.
Komerční banka v rukou státu
Stejným směrem představitelé KSČM šli při čtvrtečním jednání se zástupci hnutí ANO. Komunisté předložili pět dalších požadavků, které přidali k dosavadním sedmi. Ty jsou součástí toleranční smlouvy, kterou mají uzavřenou s Babišovým uskupením.
Kromě prodloužení zákonné dovolené pro zaměstnance na nejméně pět týdnů a solární daně požadují také například vrátit se k otázce banky komerčního typu v rukou státu. „Poslední takový sporný bod byla otázka Poštovní spořitelny a toho, jestli je možné se vrátit k otázce banky komerčního typu v rukou státu,“ uvedl pro ČTK Vojtěch Filip.
Je hezké, že KSČM chce zvrátit nepříznivé důsledky privatizace 90. let, jak Filip rovněž tvrdí, ovšem důležitější je, kam tím hodlá celkově směřovat. Ne že by privatizace proběhla ideálním způsobem. Určitě je namístě ji kritizovat a problematizovat z mnoha různých důvodů. To, k čemu se však uchylují komunisté a jakým způsobem o tom hovoří, až příliš zavání návratem někam zpátky před rok 1989 a nepůsobí to úplně důvěryhodně.
Opravdu by stát měl provozovat komerční banku? Jak by to vypadalo v praxi? Je to ten nejefektivnější způsob? A má na to český stát vůbec know-how? Nedočkali bychom se jednoho velkého tunelu? Přece jen naše zkušenosti se státem ovládanými bankami a nekvalitními úvěry, které poskytovaly a nahromadily, než byly vládou Miloše Zemana zprivatizované, nejsou nejlepší.
A co se týče OKD, Filip o tom hovoří, jako by stát byl zárukou toho, že tato společnost bude fungovat a prosperovat až navěky, což tak samozřejmě být nemusí. A co těžba lithia? Filip o tom mluví způsobem, kdy se zdá, že těžbu bude mít na starosti stát, to ale není pravda.
ČEZ, pod který Severočeské doly patří, není státní firma. Je to akciová společnost, kde má stát pouze většinový podíl a zbytek vlastní menšinoví akcionáři, což je dobře. I když komunisté a spolu s nimi i Andrej Babiš (už dříve se vyjádřil, že byla chyba, že ČEZ vůbec někdo privatizoval) by si asi přáli, aby byl celý státu.
Celé to působí tak, že KSČM si vychutnává své poslední chvíle na politickém výsluní a snaží se tak trochu obrátit směr, kterým jsme se po roce 1989 ubírali, nebo alespoň vytváří ten dojem. Ve skutečnosti je to však jejich labutí píseň, kdy se ještě naposledy bijí v prsa a dělají ramena, jak velký mají vliv a co všechno dokážou prosadit – dokonce i zvrátit některé privatizační projekty 90. let. Ovšem zatím vše napovídá tomu, že komunisté se pomalu, ale jistě poroučejí a z české politické scény mizí.
