Miloš Zeman FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Jmenování nové vlády zatím probíhá přesně podle předpokladů. Nejprve z něj prezident udělal nedůstojnou frašku, když kandidáty na ministry přijímal v plexisklovém boxu, potom přišlo avizované „veto“ jednoho z adeptů na post ve vládě. Vrchol ovšem teprve přijde a Miloš Zeman po něm bude už pouze mstivým, nemocným mužem, kterého nikdo nebere vážně.
Když se hlava státu po hospitalizaci opět začala zajímat o politické dění, chvíli se zdálo, že by mohlo jmenování kabinetu nahrazujícího ten Babišův proběhnout rychle a bez větších problémů. Jak se však Zemanovi čím dál více ulevovalo, objevovaly se náznaky, že to tak poklidné nebude.
Když totiž začal prezident mluvit o vetování jednoho z kandidátů na ministra, začala atmosféra houstnout. Petr Fiala totiž nechtěl o ničem takovém slyšet a přes média Zemanovi vzkázal, že pokud chce rozhodovat o složení vlády, musí počítat s kompetenční žalobou.
Prezident si zřejmě myslel, že stále jedná s Andrejem Babišem, který vyměňoval adepty na ministry podle toho, jak Zeman pískal. Když navíc lídr koalice SPOLU nenamítal nic proti tomu, aby se budoucí vláda chodila ukazovat k prezidentovi před akvárium, hlava státu nabyla dojmu, že je vítězem situace.
Proto bylo téměř jasné, že si svůj způsob obstrukce určitě neodpustí. Důvod je nasnadě. Pokud by vláda Petra Fialy dokázala fungovat bez větších problémů, stane se ze Zemana důchodce, zavřený před veřejností na zámku v Lánech, jehož existenci si veřejnost uvědomí pouze v momentě, kdy bude muset opět navštívit nemocnici. Stejně vlastně prezident fungoval i dlouhé měsíce před volbami, jenže to ho ještě občas do mediálního prostoru vracel Andrej Babiš.
Když se nyní ukázalo, že by majitel hnutí ANO nejraději co nejdřív vystřídal Zemana na Hradě a tím pádem by skončilo jejich mocenské propojení, musí si prezident hledat vlastní způsob, jak na sebe upozornit. Vzhledem k tomu, že to nedokáže jinak než ostudně, nastal očekávaný problém s Janem Lipavským.
Přestože měl Zeman poslední možnost ukončit svou aktivní politickou kariéru bez náznaku sprostoty, nevyužil ji. Místo toho riskuje všechno, jen aby se o něm psalo, mluvilo a někdo se o něj zajímal i jinak než ve spojitosti s článkem 66.
Tentokrát však s největší pravděpodobností Zeman na svou mstivou povahu doplatí. Fiala totiž ukázal, že není typem politika, který by si nechal diktovat. Navíc prezident svým pátečním oznámením důvodů, proč mu nevyhovuje pirátský aspirant na šéfa české diplomacie, zřejmě porušil dohodu, kterou s designovaným premiérem měli.
Zatímco Fiala i jeho budoucí vládní kolegové celých 14 dní mlčeli o tom, kdo prezidentovi vadí, a ono jméno mělo padnout zřejmě až po pondělní schůzce hlavy státu s předsedou ODS, Zeman chtěl mít navrch.
Dosáhne však s největší pravděpodobností pouze toho, že mu za pár týdnů Ústavní soud oznámí, že jeho pravomoc rozhodovat o tom, kdo může být ministrem, se rovná nule. Tím ovšem nevnese pouze jasno do všech dalších podobných sporů, ale také se rázně ukáže, že Miloš Zeman ve svém posledním velkém sporu prohrál.
Pro egoistického prezidenta, který neuznává jiný názor než ten svůj, půjde o definitivní důkaz, že ztratil veškerou moc. Do konce svého mandátu si tak bude moci každý den připomínat, že už mu zbyli jen jeho „kamarádi“, které vyšetřuje policie kvůli tomu, zda nevyužívali jeho špatný zdravotní stav k tomu, aby polepšili sami sobě. Za to, jak se Zeman zachoval k naší zemi i jejím občanům, se ničeho lepšího ani dočkat nemůže.
