Není lehké pohledět pravdě do očí, ale je to tak. Ocitli jsme se v novém a nebezpečném světě, v němž je jednou z možných variant vývoje válka, která se může konat nedaleko za našimi humny. Stát, který se jmenuje v rozporu se svým vnitřním uspořádáním Ruská federace, shromažďuje ohromné vojenské síly na hranicích s Ukrajinou. Jedná se o hru nervů, napětí neustále houstne.

Rusko není žádnou federací. Federace předpokládá jistou dávku samostatnosti a svéprávnosti svých částí. Dělba moci je přitom právě to, co se v této východní mocnosti nepěstuje. Ideálem tohoto státu je bohužel samoděržaví. Vladimír Putin také není žádným prezidentem ve smyslu prvního úředníka republiky. Jeho roli se na Rusi často přikládají jakési mystické vlastnosti nadpřirozeného vůdce, následovníka carů i generálních tajemníků strany. Už jsme se dokonce dověděli i to, že Vladimír Putin je inkarnací kyjevského knížete Vladimíra, jehož křest v roce 988 stojí na počátku ruské i ukrajinské historie.

Dále čtěte

Týdeník FORUM přináší velký rozhovor s Danuší Nerudovou, rektorkou, ekonomkou a možná příští prezidentkou

Do pražské kavárny Louvre přišla deset minut před dohodnutým srazem. Elegantní, uvolněná a naprosto bezprostřední – prostě člověk, jemuž se…

V roce 2013 se Putin při návštěvě Kyjeva zasnil nad duchovní jednotou Ruska s Ukrajinou. Ukrajinské dějiny jsou prý i ruskými dějinami, ukrajinská mentalita je podle něj shodná s ruskou mentalitou a jejich jazyky si jsou velmi podobné. Hned v následujícím roce dostala tato láska konkrétní obsah v okupování východních částí Ukrajiny ruskými ozbrojenci a v ukradení Krymu, kde Putin nechal zfalšovat referendum tamních občanů.

O Ukrajině jsme toho nevěděli mnoho. Splývala nám s celým Sovětským svazem. Věděli jsme jen, že jsme po válce museli Stalinovi odevzdat Užhorod, a tím skončil sen o velkočeském kolonialismu. Pak jsme ještě znali Černobyl.

Ukrajina je přitom země, která je větší než Francie a má více obyvatel než Polsko. Větší část historie má společnou právě s Polskem a Litvou. Ukrajinští národní buditelé vyrůstali ve Vídni, kde za Habsburků fungovala škola pro ukrajinské kněze, kteří pěstovali východní ritus mše, ale zároveň poslouchali papeže v Římě. S Ruskem pojí Ukrajinu hořká zkušenost potlačování národní identity a ukrajinského jazyka v 19. století a pogromy na židovské vesnice vedené carskou administrativou, což byl v podstatě akt státního terorismu. Ve 20. století se bolševické Rusko vrhlo na ukrajinské sedláky s cílem je okrást a zničit. Výsledkem byl obrovský hladomor, který zabil miliony lidí. I takhle může vypadat láska mezi národy. Abychom ale byli spravedliví, tak za destrukcí ukrajinských měst a vyvražděním židovského obyvatelstva stojí německý nacismus.

Kyjev je město, kam dorazila evropská renesance i evropské baroko. Historická souvislost Kyjeva s moskevskou Rusí nezakládá žádné právo ruského státu strkat nos do ukrajinských záležitostí.

Ukrajinci se v současné době odlišují od Rusů jednou zcela zásadní věcí. Jsou schopni provozovat demokratický režim. Při veškeré úctě k ruské kultuře a ruským výkonům v oblasti techniky a vědy, tak toto Rusové dosud neumí. Je nám líto statisíců liberálních Rusů v Moskvě a v Petrohradu, ale oni jsou v nešťastné menšině. Drtivá většina ruské společnosti žije v dezinformačních bludech o obklíčení homosexuálním Západem, v temnu svého zaostalého náboženství i v nostalgii po komunismu. Vladimír Putin jim jako lék na jejich komplexy ordinuje militaristický nacionalismus. A proto tento ryzí fašistický zločinec potřebuje válku. Aby neztratil moc v zemi, kde jde všechno od desíti k pěti.

Ukrajina není Rusko a nechce být v Rusku. Ukrajina je náš partner a my bychom měli cítit spoluzodpovědnost za tamní vývoj. Ukrajina chce být suverénní zemí a má na to naprosté právo. Ukrajina trpí za svůj „hřích“, že jednala s Evropskou unií o asociační smlouvě. To je celý důvod, proč se na ni snesla ruská pomsta. Ukrajina chce žít společně s námi v moderní civilizaci. A to se v Rusku neodpouští.

Postavme se za Ukrajinu.