Marek Orko Vácha FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
KOMENTÁŘ / To, co by bylo celkem banalitou, se na to, že žijeme ve značně odcírkevněné zemi, rozrostlo do kauzy. Pražský arcibiskup Jan Graubner odvolal známého kněze Marka Orko Váchu z jeho funkce pomocného duchovního pražské akademické farnosti, kde je farářem Tomáš Halík. Důvodem oficiálně bylo, že Vácha porušil církevní předpisy ohledně podoby katolické bohoslužby konané v rámci akce Hospodin v hospodě, který vysílala televize Noe. Zájem i mimo církev je celkem pochopitelný, protože Vácha je uznávaný kněz, jde o farnost Tomáše Halíka a postup arcibiskupství budí dojem selhání základní komunikace.
Pokud jde o věc samu, bude skutečně lidem neznalým církevních reálií poněkud nesrozumitelná, protože detaily předpisů, jak se má konat bohoslužba a co je, nebo není možné, nemusí být úplně přehledné ani běžným katolíkům.
Aby bylo nejdříve jasné, co bylo onou „hospodou“, jedná se o bývalou sýpku břevnovského kláštera, kde se bohoslužba konala se souhlasem břevnovského arciopata Petra Prokopa Siostrzonka. Bohoslužby se zúčastnili například také Daniel Herman, bývalý politik a laicizovaný kněz, ekonom Tomáš Sedláček a další známí lidé. (Obřad je možné zhlédnout na YouTube.)
Zdá se, že stížnosti přišly od lidí, kteří všechno viděli jen v televizi. Vadilo, že stůl, který byl použit, nebyl pokryt ubrusem, že jeden účastník stojící stranou od improvizovaného oltáře měl ruce v kapsách, na stolech, u kterých lidé seděli, zůstaly sklenice, a že hosté seděli, místo aby stáli, když už ne v některých okamžicích klečeli. Většina těch záležitostí byla dána složením účastníků, kterých přišlo hodně a nebyli všichni katolíci a bylo třeba se přizpůsobit televiznímu přenosu. K žádné úmyslné a vědomé neúctě nedošlo a těžko si představit, proč by někdo něco takového chtěl provádět, zvlášť u veřejné události přenášené televizí. Žádná vědomá neúcta tam nebyla a je absurdní si myslet, že by mohla být.
Reakce se pak v zásadě ubíraly třemi liniemi, oficiální prohlášení, debata o tom, jak má bohoslužba vypadat, a nakonec podoba zrušení částečného úvazku pro duchovního, který v salvátorské akademické farnosti působil 18 let. Tady má smysl se zabývat tou poslední věcí, kde nejsou nutné žádné spekulace. Došlo k tomu najednou prostřednictvím dopisu o dvou řádcích a bez zdůvodnění, natož poděkování za dosavadní vykonanou práci.
Tomáš Halík napsal na stránkách akademické farnosti, jejímž je farářem, reakci, kde píše, že kněz Vácha podle jeho sdělení nedostal nikdy ze strany arcibiskupství „žádnou výtku nebo pozvání k rozhovoru nebo případně příležitost k obhajobě, což před udělením jakéhokoliv trestu (a těžko si jinak takto rychlé nařízení interpretovat) vyžaduje církevní právo“. Halík píše, že byl rozhodnutím zaskočen a že to „komplikuje pastorační činnost naší farnosti“, navíc je tento postup „neobvyklý i v čistě civilních vztazích“ a není smiřitelný s důrazem papeže Františka na vzájemné naslouchání, transparentní jednání, společné rozhodování a společné hledání řešení. Čeká aspoň, že arcibiskupství rozhodnutí „alespoň dodatečně zdůvodní či přehodnotí“ a že navíc „jeho odezvu a důsledky v církvi i v celé české veřejnosti mohlo předvídat“.
Arcibiskupství pražské v prohlášení z 16. února tvrdí, že po odvysílání bohoslužby televizí Noe 29. ledna 2025 „se zvedla vlna pobouření a řada laiků i kněží se obrátila na arcibiskupa Jana Graubnera s žádostí, aby se k takovémuto způsobu slavení mše svaté vyjádřil“. Podle prohlášení liturgické komise „došlo k porušení liturgických předpisů církve“. K tomu se arcibiskupství navíc ohrazuje proti kritice, protože považují „za neuctivé a netolerantní, aby lidé, kteří nejsou katolíky, církvi předepisovali, „jak má, nebo nemá vypadat mše svatá“, a katolíci si prý mají uvědomit, že „v církvi je mnoho bratrů a sester, pro něž je mše svatá nejposvátnějším tajemstvím Boží přítomnosti a nevhodným chování P. Váchy se cítí zraněni“ a že Vácha může být v podstatě rád, že se nesáhlo k nějakému „kázeňskému řešení“ a že Vácha se nedostavil na jakýsi kněžský den, takže mu nikdo o propuštění z částečného pracovního poměru nemohl říct.
Vyjádřil se již smířlivě a otevřeně brněnský biskup Pavel Konzbul, který je Váchovým biskupem, arciopat Siostrzonek a samotný kněz Vácha, existuje stanovisko liturgické komise biskupské konference, napsal známý kněz Ladislav Heryán a vznikla už petice na Váchovu obranu.
Zájem části širší veřejnosti (většina lidí v republice pochopitelně doteď o existenci kněze Váchy neměla tušení, ale to nemají o hodně lidech) je pochopitelný, protože Vácha svou činností jako odborník na etiku a autor mnoha knih není jen nějakou neznámou církevní postavou. Patří k těm, o kterých se ví ne kvůli jejich funkci, ale byli by známí, i kdyby žádnou neměli.
Základní problém je v nezvládnuté komunikaci a tady leží odpovědnost zcela na arcibiskupu Janu Graubnerovi, protože on všechno inicioval. Personální záležitosti by se takhle řešit neměly a nebylo by to lidsky (a pracovně) vhodné ani v případě neznámého kněze v nějaké zapadlé venkovské farnosti, nemělo by to tak vypadat ani v nějaké firmě. Sebrat najednou po 18 letech duchovního akademické farnosti, kam docházejí stovky lidí a pocházejí (jako studenti) ze všech koutů republiky, narušit bez varování tamní práci, to všechno se nedá smést ze stolu s tím, že Vácha někde nebyl, tak mu to nemohli říct. Komunikace některých (ne všech) církevních institucí připomínají slona v porcelánu. Po nějakém počinu mnohdy přicházejí vysvětlení, která všechno ještě zhoršují a dělají spíše dojem útoku.
Charakter tohoto postupu pak pochopitelně probouzí spekulace, o co šlo „doopravdy“ a zda to, že někde chyběl při mši ubrus, není jen záminka. Vadilo, že promluvu měl Daniel Herman, který byl jako kněz laicizován, tedy propuštěn z duchovního stavu? Vadí roky Váchovy názory na etiku? Nebo všechno dohromady? Proč si o tom hlavní aktéři nemohli všechno v klidu říct a nezpůsobit takovou vichřici, která nic dobrého nepřinese? Marek Orko Vácha je přitom známý tím, že proti církevním autoritám nikdy nevystupoval a do žádných „kauz“ nevstupoval.
Církevní představení by neměli chtít dvě věci, které se navzájem vylučují. Hrát nějakou roli ve společnosti a zároveň chtít, aby se společnost k jejich činnosti nijak nevyjadřovala, a dokonce něco takového podrážděně požadovat. Lidé budou církev posuzovat podle toho, jak se chová ke svým vlastním, a podle toho si představují, jak by se chovala k nim, kdyby se stali její součástí. Nelze si stýskat, že se nikdo nehrne do duchovního stavu a do kostelů, když lidé mají dojem, že by se jejich život ještě zhoršil. Kdo by se chtěl ubytovat v domě, ze kterého otevřeným oknem ven pronikají podivné výkřiky pana domácího?
