Přes neustálé ujišťování minulého i současného vedení Ministerstva zemědělství o tom, že na půdě EU dojednali, aby se největším zemědělským podnikům nekrátily dotace, zveřejnila nedávno Evropská komise opakovaně svůj plán skutečně peníze velkým zemědělcům ubrat. To se samozřejmě týká i firem donedávna vlastněných Andrejem Babišem, které patří k jedněm z největších příjemců zemědělských dotací. Tento úmysl je proto v ČR vykládán jako diskriminace našeho zemědělství a jako riziko úbytku pracovních míst v zemědělství a ohrožení potravinářské soběstačnosti země. Skutečností je ale pravý opak.

Evropská zemědělská produkce je v celé EU i na celém světě postavena na rodinných farmách, přesto v zemích EU soběstačnost neklesá a naopak roste, na což upozorňují i sami naši agrární bossové. Naopak v naší zemi se zásobování vlastního trhu zemědělskými surovinami a potravinami z nich vyrobenými trvale v některých oblastech (jako je vepřové maso, ovoce nebo zelenina) snižuje. Údajná výhodnost koncentrace výroby se tak v praxi po celé polistopadové období, a je to už skoro 30 let, vůbec neprojevila. Ilustrativní je v tom mimo jiné situace na sousedním Slovensku – tam dominují velké zemědělské podniky ještě více než u nás, a Slovensko také patří z pohledu soběstačnosti na chvost EU podílem vlastní produkce na vlastním trhu na úrovni 39 procent.

Pojem potravinová soběstačnost je nicméně překonaný, v praxi jde o relikt studené války, v níž obě strany dokazovaly svým občanům nezávislost na straně druhé. V současné době je podstatně důležitějším pojmem „produkční potenciál“ krajiny, laicky řečeno zachování dostatečné plochy kvalitní nedegradované zemědělské půdy a dostatečných a kvalitních zdrojů pitné vody. Právě tyto zdroje ale naše megazemědělské podniky ničí prostřednictvím produkce za každou cenu na velkých nepřerušovaných plochách polí. Tyto plochy jsou oproti průměru EU téměř desetinásobně větší, a už jen tím zvyšují riziko vodní a větrné eroze. Kvůli erozi mizí z polí nekvalitnější svrchní část zemědělské půdy, a tím také klesá její produkční potenciál.

Plánované krácení dotací největším zemědělským podnikům (zastropování) lze proto vnímat jako opatření přínosné pro krajinu a tím i zachování možnosti využití zemědělské půdy a zdrojů vody v naší zemi pro budoucnost. Mimo jiné tím, že jde o opatření, které by mohlo vést ke zvýšení pestrosti naší krajiny rozčleněním na menší celky, což je v zájmu všech občanů země.