Po dlouhé době je tu konečně dobrá zpráva: hrozba komunistických a putinofilních kraválů a obstrukcí (a případná ostuda s tím spojená) vyhnala v posledních dnech do nepohody poměrně dost lidí: tedy dost na to, aby protesty zůstaly marginální záležitostí. Průjezd konvoje se odehrál v přátelské atmosféře a demonstrantů proti bylo tak akorát, aby byli ještě vůbec vidět a dokumentovali, že u nás jako ve slušné demokracii existuje názorová pluralita. A to vše bylo zřejmé i přes mediální blokádu z větší části koupených a zmanipulovaných „nechumelistických“ médií. Jistě, je to jen jedna z epizod našeho veřejného života. Dotýká se ale podstatné záležitosti, solidarity se spojenci v obraně společných zájmů a naší příslušnosti ke společenství západních demokratických států.
Je také třeba zvážit, že ve svobodných společnostech se daleko snadněji organizují protesty proti něčemu než podpora pro něco. A že komunisté mají k dispozici solidní, vybudovaný stranický background a solidní členskou základnu, což obojí při organizaci protestních akcích pomáhá. A navíc ještě, že putinovská pátá kolona jistě disponuje nějakým funkčním rublovodem z Moskvy. „Protesty proti protestům“ byly naproti tomu organizovány následně a narychlo.
Zdá se, že v naší politické krajině, zpustošené zemětřesením z let 2013-2014, pořád ještě existuje nějaký život. Je tu naděje pro demokraty zprava i zleva a hmatatelný zárodek společného zájmu.
Dobrá vůle a bezradnost
V něčem to trochu připomíná situaci v listopadu 1989: mnoho lidí plných dobré vůle, ale zároveň v řadě věcí bezradných. Pokud by vše mělo zůstat jen v této poloze, nevydrží tato pootevřená dvířka k lepšímu déle než dva tři týdny – stejně jako se to dělo opakovaně v minulosti, od akce „Děkujeme, odejděte“ až po protizemanovské protesty z loňského podzimu. Politický průvan, který v našich končinách fouká, je zase přibouchne.
Zásadní věc je dát dobré vůli, která tu vznikla skoro jako hezké počasí, nějaký politický tvar. A zároveň taky artikulovaný a širší politický obsah. To, o co tu už nějakou dobu jde, zcela obecně řečeno, je boj za demokracii (vládu lidu) a národní bezpečnost proti autokracii, oligarchii a buranokracii. Jenže to je příliš kusé.
Politická artikulace nějakého zájmu je možná jen tam, kde existuje fungující politický systém a fungující politické strany. Ty demokratické se u nás během posledních dvou let podařilo skoro úplně rozmetat. Mohou si za to všechny a je zcela neplodné přít se, která víc a která míň. V popředí politické scény tak nyní stojí hnutí, zdůrazňující svou apolitičnost a postavené na osobnosti (Andrej Babiš). Připomíná Vám to Občanské fórum? Není to žádná náhoda, máme před sebou karikaturu Občanského fóra.
Proti této karikatuře stojí demokratické strany ČSSD, ODS, TOP 09, KDU-ČSL a Strana zelených, které ztratily značnou část své důvěryhodnosti. Na jejich slabosti se podílí i nepřízeň a nedůvěra, s níž se od listopadu 1989 musely vypořádávat. Nedovedu si představit, že by se jim znovuzískání důvěry mohlo povést bez velmi důkladné perestrojky, a to taky personální. Zvlášť odstrašujícím příkladem je přitom ODS, která už několik let páchá na veřejnosti nedůstojné harakiri.
Kdo zaplní díru?
Navíc v systému českých politických stran zeje velká díra: zatímco pravicovými stranami se to po listopadu záhy jen hemžilo a dělná levice tu taky byla, nepodařilo se nikdy vytvořit věrohodnou a životnou středovou stranu. Taková strana nutně nemusí být zrovna ta nejsilnější ze všech, ale může řadě lidí poskytovat věrohodnou alternativu. Místo toho tu jako náhrady středových stran existovaly postupně trosky prvního polistopadového establishmentu, KDU-ČSL, která se k něčemu podobnému vzhledem ke své orientaci moc nehodí a středového je na ní vlastně jen to, že je ochotna vlézt do koalice s kdekým, a nejnověji Babišovo ANO, které se tak snaží být „pro všechny“ jako Občanské fórum a používá svou středovost jako momentálně neobsazenou a pohodlnou maškaru. Založit novou stranu je daleko obtížnější než reformovat stávající. Nicméně taková možnost tu teoreticky je, a chci na ni jen upozornit mladé politiky dřív, než se jí chopí nějaká tisíckrát odepsaná politická zombie nebo nějaký vykřičený protikorupční fanatik.
A závěr? Malounko se pootevřela dvířka do lepší politické budoucnosti. Pokud mezi ně nikdo včas nestrčí botu, rychle se zase zabouchnou.
