Babišova vláda hlasování o nedůvěře přežila, ale odhalila svoje chatrné základy. Premiér ztratil většinovou důvěru sněmovny, dostal jen hlasy ANO a KSČM. To signalizuje nestabilitu, kterou nepůjde snadno sprovodit ze světa. Jaké je další poučení z krizového vývoje?

[ctete postid=“222747″ title=“Farizejství ČSSD: Vyjádří nedůvěru premiérovi, ale vládní křesla si podrží“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/08/Hamáček-Babiš-2-385×230.jpeg“ excerpt=“Babišovy skandály nepovedou k pádu vládní koalice, ale k její destabilizaci. “ permalink=“http://forum24.cz/farizejstvi-cssd-vyjadri-neduveru-premierovi-ale-vladni-kresla-si-podrzi/“]222747[/ctete]

Především se znovu potvrzuje, že problém trestně stíhaného předsedy vlády setrvale zatěžuje politickou scénu. Kdyby se všichni členové minulých vlád včetně premiérů, kteří odstupovali kvůli mnohem menším prohřeškům, takto zuby nehty drželi svých křesel a hlásali, že nikdy neodstoupí, vypadala by dnes politická scéna jinak. Babiš by byl dodnes pouhým, i když významným lobbistou za zájmy svého ekonomického impéria.

Koaliční podraz

Premiér Babiš se tváří, že je mu ubližováno, ale ve skutečnosti se bojí z vlády odejít. Cítí se ohrožený, protože by se efekt jeho akvizice do státní správy a bezpečnostních složek mohl zhroutit jako domeček z karet. Ztratil by nad vývojem přímou kontrolu, což je vzhledem k jeho paranoidní nedůvěřivosti i vůči nejbližším spolupracovníkům z jeho pohledu nepředstavitelné.

I když hlasování ustál, ukazuje se, že současná vládní koalice je kolosem na hliněných nohou. Jediná reportáž odhalila křehkost jejích základů a rozvaděné vnitřní vztahy, jež mají ke koaliční selance a stabilitě hodně daleko. Nechá si Babiš toto ponížení a koaliční podraz ČSSD, která jeho vládu nepodpořila, líbit, nebo jí dá při první příležitosti za vyučenou?

Hlasování totiž v první řadě vyslalo signál, že premiér ztratil důvěru většiny sněmovny, ačkoli může donekonečna vykládat, jak je jeho vláda úspěšná a pracovitá. Pro nedůvěru jeho vládě se vyslovilo 92 poslanců a poslankyň, pro důvěru jen 90. Parlamentní většina jeho bajkám kolem hromadících se skandálů nevěří a považuje je v souladu s většinovým míněním veřejnosti za závažné.

Spolehlivý Zeman a KSČM

Současně se ukázalo, že se Babiš může plně spolehnout jen na skomírající komunisty, kteří ho ovšem pragmaticky podporují jen proto, že je legitimizuje jako demokratickou stranu a poprvé po Listopadu 89 jim umožňuje podíl na celostátní moci. Filipovu sebevražednou taktiku podporovat „třídního nepřítele“ přitom jistě „ocení„ jeho voliči v příštích volbách, podobně jako v nedávných komunálních a senátních.

Premiér se může nadále spoléhat i na prezidenta Zemana fungujícího v kremelském módu, pro kterého je stále relativně nejspolehlivějším spojencem při prosazování jeho zájmů. Proto se mu indispozice trestně stíhaného Babiše hodí a už avizoval, že mu věnuje další dva pokusy na sestavení vlády. Tím jen blokuje jiné smysluplnější řešení, ať už vládu s jiným premiérem, nebo apel na předčasné volby.

Samostatnou kapitolou je situace v rozpolcené ČSSD, v níž se protínají naprosto protichůdné názory. Pokud se její předseda Jan Hamáček diví postupu opozice, měl by si vzpomenout na chování sociálních demokratů, když byli v opozici sami. Hlasování o nedůvěře vládě využívali opakovaně, jen v letech 2010 až 2013 celkem pětkrát. Také neměli zajištěnou vládní většinu, získali méně hlasů než dnešní opoziční strany a neřešili plán B.

Důvody sociální demokracie shodit vládu přitom bývaly slabší váhové kategorie, než podezření z maření vyšetřování kauzy, kvůli které hrozí předsedovi vlády až deset let vězení. Případ byl řešen úřadem OLAF i na evropské úrovni a obviněný premiér nemůže očekávat, že opozice nevyužije každou skutečně vážnou příležitost, jak poukázat na jeho problémy a prověřit vládní většinu.

Pochybnosti trvají

Premiér Babiš sice hlasování ustál, ale nepříjemné otazníky zůstávají. Ani tentokrát ve sněmovně nevysvětlil zhola nic. Stále opakuje mantru „puč Palermo“, ale pochybnosti trvají.

Stále není jasné, proč jeho syn v době chystaného sdělení obvinění nelegálně vycestoval na okupovaný Krym v doprovodu řidiče ruského původu zaměstnaného Agrofertem. Nebo proč premiérovi a otci v jedné osobě nepřipadá divné, že tento „ošetřovatel“ jeho údajně těžce nemocného syna zanechá bez dohledu v nebezpečném Donbasu, odkud se dovolává pomoci policie.

Proč se premiér tolik obává, aby jeho syn nebyl vyslýchán? Proč neustále dehonestuje své děti vykládáním o jejich diagnózách a údajně vážných zdravotních problémech, čímž porušuje lékařské tajemství?

Mnoho dalších nezodpovězených otázek visí ve vzduchu, ale premiér se raději věnoval sebechvále jeho vlády. Ani s tím to přitom nebude tak slavné. Za vyšší výběr daní vláda vděčí hlavně hospodářskému růstu, tedy aktivitě podnikatelského sektoru. Skutečně „úspěšná“ je jen v posilování státní byrokracie a vládních výdajů. Babišova vláda je důsledně antireformní a nebezpečně projídá budoucnost.

Flagrantní střet zájmů

Hlavním důvodem, proč by měl Andrej Babiš z vlády odejít, však stále zůstává něco jiného. Na vysoce postavené politiky vždy platila přísnější kritéria a presumpce viny.

[ctete postid=“222855″ title=“Symptomy nové doby. Babiše se zastal Jaroslav Kojzar, pověstný bard Rudého práva“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/11/Kojzar-385×230.jpg“ excerpt=“Nová doba má nové symptomy. Miliardáře a „vykořisťovatele pracujících“ Andreje Babiše “ permalink=“http://forum24.cz/symptomy-nove-doby-babise-se-zastal-jaroslav-kojzar-povestny-bard-rudeho-prava/“]222855[/ctete]

Šéf hnutí ANO, které svoji popularitu vybudovalo na boji proti nekalostem všeho druhu, tyto nepsané zvyklosti boří, a dokonce se snaží z problémů své minulosti vytlouct politický kapitál. Je mu prý neprávem ubližováno, mafiánské Palermo na něj pořádá hon a zlí novináři údajně ničí jeho rodinu.

Tvrdit to může, ale před nezávislým soudem a mimo politické funkce. Jinak se nezbaví podezření ze střetu zájmů a až příliš okatých sklonů ovlivňovat vyšetřování, vždyť se týká jeho osoby a rodiny. Ministr vnitra Hamáček je přitom příliš slabý na to, aby vzbuzoval jakoukoli důvěru, že těmto atakům, které už v bezpečnostních složkách probíhají od jara, zabrání.

Pokud si ČSSD představuje, že odchodem ze sálu při hlasování o nedůvěře vlády vyklouzla z odpovědnosti, spíše jen do koaliční spolupráce položila miny. Stěží si lze při současném rozložení sil a nálad představit, že se podobná krize dříve či později nebude opakovat.