Opět se mluví o povinné vojenské službě. Přišel s tím senátor Čunek a našel podporu i u dalších politiků.

Nábory profesionálních vojáků se armádě celkem daří. Přesto z 27 tisíc klesly stavy na 21 tisíc. Armáda by ráda přijímala každý rok 2000 nových vojáků a loni se to povedlo o 148 lidí překonat. Celkem měla armáda na počátku roku 23 148 profesionálních vojáků a ministerstvo obrany by chtělo navýšení až na 30 000. Snížil se ale počet zájemců. Je to prý dáno tím, že klesá nezaměstnanost a nové lidi také nabírají jiné složky, jako je Vězeňská služba a policie. Dnes tedy není situace špatná, ale jde o to, co bude dál. Armáda láká momentálně lidi méně.

Proto se mluví o povinné vojenské službě, která by podle Čunka mohla trvat několik měsíců. Dnes prý nejsme na svou obranu připraveni. „Představte si, že by se v tomto státě stala nějaká katastrofa. Tady by všichni drželi mobil, mačkali displej a hledali nějakou aplikaci, jak se drží krumpáč,“ tvrdí Čunek.

Proti je prezident Zeman, který to považuje za vyhozené peníze. Armáda je podle něj postavena na složitých technologiích, nejen na samopalech. „To není samopal, kulomet ani granát. To je radar a spousta dalších sofistikovaných věcí. No a teď si představte, že se to dva roky učíte a potom odejdete do civilu. Tak jste vlastně vyhodili peníze, protože musíte učit další generaci vojáků,“ říká prezident. Mluví ovšem o dvouleté službě, kterou sotva někdo navrhne.

Nejsme jediná země, kde se vede taková debata. Třeba Švédsko rozhodlo v těchto dnech o obnovení povinné vojenské služby a navyšuje vojenský rozpočet a sbližuje se s NATO, protože se mu nelíbí neustálé ruské námořní manévry v Baltském moři a přelety ruských letadel nad oblastí.

Jaké důvody by byly pro? Uvádí se jich celá řada a navzájem spolu nesouvisejí. Tím podstatným je zřejmě menšiny. zhoršená bezpečnostní situace, kterou v našich končinách představují především ruské imperiální ambice. Těch se bojí především na severu Evropy a v Pobaltí, kde mají s Moskvou špatné zkušenosti.

Zatímco Čína volí spíše taktiku, že bojuje a ekonomicky, a co chce dobít, to si koupí a nenarážela zatím na velký odpor, Rusko si není nějak jisté, kde jsou jeho hranice, a neváhá použít ozbrojené síly aspoň tam, kde se nacházejí v „blízkém zahraničí“ jeho menšiny. Konflikt dejme tomu v Pobaltí, který se nedá vyloučit, by přitom jako členský stát NATO zasáhl i nás. Ruský režim, který stále zápasí se svou ekonomickou slabostí, může vojenskou agresi považovat za dobrou metodu, jak odvést pozornost od svých vnitřních problémů, a ruskou společnost stále pumpuje pocity vlastenectví a vnějšího ohrožení. Od anexe Krymu je myslitelné ledacos. Kdo by ještě před několika lety věřil tomu, že Kreml poruší mezinárodní právo tak otřesným způsobem?

Pak jsou tu ještě argumenty pomocné ve stylu „vojna udělá z chlapců muže“ a „hoši se naučí kázni a pořádku“, které nikdo soudný nemůže brát vážně. Po půl století experimentu s povinnou vojnou se musíme ptát, kam zmizely ty miliony skutečných chlapů, kteří se údajně naučili pořádku a mají vylepšenou fyzickou kondici.

A to ještě necháváme stranou, že není důvod, proč by se na povinné vojně neměly podílet také ženy, když jsou občany stejně jako muži a dokážou totéž a někdy i lépe.

Argumentů proti je také dost. Ten hlavní je, že služba v armádě je činnost, kterou si platíme ze svých daní, a chtít po občanech, aby se toho účastnili, je to totéž, jako kdyby byla povinná služba u policie nebo u hasičů. To jsou také potřebné služby a osobní přínos by to pro mladé lidi mohlo mít přesně stejný. Dokonce by to bylo svým způsobem docela zábavné a zdroj zajímavých zážitků, a to bez ironie.

Přiznejme si, že jde o otázku, kde neexistuje jednoznačná odpověď. Možná ano, možná ne. Je to věc rozhodnutí. Důležité je, jak by to vypadalo. Několik měsíců by se dalo nejen přežít, ale mohlo by to být svým způsobem docela zajímavé. Muži mají střílení a techniku celkem rádi a vypadnout z běžného životního prostředí třeba na dvanáct měsíců také není k zahození. Vojáky by bylo možné platit jako za každou práci pro stát, ostatně by jim jinde unikal příjem, který by měli.

Ďábel je v tomto případě skryt v detailech, jako vždycky.