Kdo viděl titulek na první straně středeční MF DNES, mohl by se snadno vyděsit. „Armáda chystá odvody. Povinně pro muže i ženy.“ Kdo si pamatuje povinnou vojnu v době komunistického režimu, mohl mít hned asociaci, že by mohlo jít o něco podobného. Ve skutečnosti se nic zásadního neděje a není ani nic nového. O tématu povinných odvodů se mluví už od loňského podzimu, a to v souvislosti s chystanou novelou branného zákona. Ministerstvo obrany proto hned ten samý den upozorňuje na to, jak se věci mají. Nejde o základní vojenskou službu ani o povinná cvičení. Tím senzační nádech v podstatě končí.
Dřív prý byli chlapi…
Lid na internetu už se stačil preventivně vyděsit a při představě domněle povinné vojny – ještě navíc i pro ženy – se dal do běžné literární tvořivosti:
„Vojnu ANO, na dva roky, z kluků udělala chlapy, dnes jsou z chlapů ukňourané, prolhané coury, co nedrží slovo a neví, co je být gentleman, kázeň a disciplína.“
„Ukažte mi někoho psychicky zdravého, kdo by u nás za tu chátru zlodějskou chtěl bojovat a položit za ni život.“
„Dvouletá služba je akorát tak, aby se voják stačil důkladně seznámit se zbraňovými systémy a taktikou, kratší je k ničemu, to je lepší nezavádět nic.“
Panika je ovšem zbytečná. Armáda v době míru zůstane postavena na profesionálních vojácích. Hlavní navrhovanou změnou je obnovení povinných odvodů, u kterých jde o posouzení zdravotní a osobnostní způsobilosti občana vykonávat vojenskou činnou službu. Podle toho, co se při odvodech zjistí, se budou aktualizovat evidence ohledně branné povinnosti. Kdyby došlo k ohrožení, armáda by mohla občany rychle zapojit do akce. V evidenci budou vedeny i záznamy o odmítnutí vojenské služby. Armáda tak bude vědět, jaká je ochota lidí podílet se na obraně země.
Výcvik nebude
Ministerstvo uvádí, že od varianty, že by po odvodu následoval i povinný měsíční výcvik, se upustilo a v novele není. Veškerá příprava vojáků v záloze bude i nadále dobrovolná. Pokud všechno proběhne hladce, nebudou povinné odvody dříve než po 1. lednu 2017.
Zajímavým tématem tak je především to, jak se občané země staví k představě, že by měli vlast bránit. Češi sami sebe často nahlížejí podle klišé, že jsou národem Švejků, což je zavádějící. Nebyli jimi ani za první světové války, ať už bojovali na straně mocnářství, nebo v legiích. Před Mnichovem to – podle svědectví pamětníků – rozhodně nevypadalo na švejkovskou atmosféru. I druhá světová válka měla české hrdiny na několika frontách. Situaci pokazila komunistická moc, která vytrhla mladé muže zcela nesmyslně na dva roky z normálního života, aby z nich vytvořila potravu pro kanony. V případě konfliktu by byli samozřejmě obětováni. Všichni, kdo pobrali rozum, o této absurditě věděli. Ochota podílet se na takovém podniku byla mizivá, proto bylo třeba „nejčestnější povinnost“ represivně vynucovat. Dnes už má armáda podstatně lepší pověst. Důvěra v armádu se pohybuje podle průzkumů stabilně kolem 70 procent. V 90. letech to bylo kolem 50 procent.
Jak je vidět, občané nemají pocit, že by tu armáda byla kvůli tomu, aby chránila nějakou „chátru zlodějskou“, ale aby chránila všechny. Můžeme být zatím rádi, že jsme do NATO vstoupili, dokud byl ještě čas. Teď jde o to, abychom nebyli nejslabším článkem řetězu.
P.S.: Fakta o odvodech a branné povinnosti
Jak je to dnes? Ministerstvo obrany na svých stránkách uvádí, jak je to dnes s odvody a brannou povinností.
Přestože má ČR od roku 2005 profesionální armádu, vždy platila a nadále platí branná povinnost. Týká se všech mužů i žen od 18 do 60 let. K výkonu vojenské služby je však občan povoláván až za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.
Co je odvodní řízení?
Řízení, ve kterém se posuzuje zdravotní a osobnostní způsobilost občana k výkonu vojenské služby. Pro občana účast v tomto řízení znamená zejména vyplnit dotazníky, dostavit se před odvodní komisi a podrobit se zkoumání svého zdravotního stavu.
Koho by se odvody týkaly?
Každého občana, který by od účinnosti zákona dosáhl 18 let věku. Pamatuje se samozřejmě na výjimky v podobě těžce zdravotně postižených osob nebo těhotných žen, těch by se odvody netýkaly.
Může odvedený občan odmítnout v případě vyhlášení stavu ohrožení státu či válečného stavu službu v armádě?
Ano, do 15 dnů od vyhlášení těchto stavů, a to z důvodů svědomí nebo náboženského vyznání. V tom případě se na něj vztahuje zákonná pracovní povinnost.
