NÁZOR / „Povodně nebudou. Pokud budou, byly vytvořeny uměle. Pokud nebyly vytvořeny uměle, ukazují neschopnost státu.“ Spirála dezinformačního tlaku, jemuž čelí česká společnost, se enormně prohlubuje. Jak si poradit s tímto orkánem rozpoutaným na sociálních sítích na úkor státních institucí, evidentně netuší ve vládě nikdo. Spoléhat se na „zdravý kořínek národa“ určitě nestačí.
Upřímně mne pobavil příspěvek českého vicepremiéra a ministra vnitra Víta Rakušana na sociální síti X. Jakýsi pán s mně povědomým příjmením se v něm řečnicky dotazoval, jak jen mohla vláda dopředu vědět o povodních.
Rakušanova reakce je na první pohled skvělá, bryskní, vtipná, naprosto neagresivní, zkrátka sympatická a koneckonců úspěšná. Kdyby ji vyslovil blogger, upřímně bych se pobavil. Problém je v tom, že ji vyslovil ministr vnitra, zodpovědný za vnitřní bezpečnost České republiky. Když jsem si to uvědomil, naopak jsem se trochu zhrozil.
Ve chvíli, kdy ministr vnitra doporučuje „zdravý rozum a trochu nadhledu“ jako lék proti průmyslově šířeným konspiračním teoriím, připadám si tak trochu jako pacient, jemuž lékař na oboustranný zápal plic doporučuje klidový režim, čaj z heřmánku a procházky v přírodě. Může to pomoci. Ale od doktora bych čekal přece jen o něco víc.
Přiznám se, že ve mně stále ještě trochu rezonuje postřeh českého vojáka bojujícího na Ukrajině, že boj s dezinformacemi, které u nás v průmyslovém měřítku šíří Rusko, selhává a že za to, že se to dále děje, je přece jen zodpovědný především ministr vnitra.
Ten, jak se mi zdá, ani po třech letech, možná v posledním roce, který mu na postu zbývá, nepokládá téma dezinformačního tlaku za zónu, jíž by se měl stát (potažmo jeho rezort) mimořádně aktivně věnovat.
Ministr Rakušan čelí dezinformacím s grácií, nepodléhá jim, o tom není pochyb. Jeho práce ale je, aby před nimi aktivně ochránil právě ty Jirky Vrabely, kteří mu teď píšou. Opakuji, jeho práce není jen to, aby se dezinformacím vysmál. Jeho práce, stejně jako celé vlády, je, aby nás před těmito tlaky chránil. Jenomže právě to se v téhle zemi už roky ani trochu nedělo. A vlastně ani neděje.
Nastoupit musel voják Otakar Foltýn, který se jim statečně postavil a jako první si dovolil nakreslit červenou čáru, za kterou začíná vážné ohrožení národní bezpečnosti. Taky si to pěkně odnesl. Není divu. Foltýn nemá pro tento boj potřebné nástroje, pravomoci. Ale i kdy je měl, nemůže sejmout z vlád(y) zodpovědnost za roky zanedbávání strategické komunikace a bezesporu pasivní (já bych řekl nulovou) snahu o ochranu veřejnosti před informačními šmejdy, kteří jí prodávají dezinformace stejně snadno a bezohledně jako jiní nekvalitní hrnce.
Pokud se to nezmění, následky tohoto, troufnu si říct, lajdáckého přístupu k informační hygieně poneseme nejen my, ale ponesou je celé generace našich potomků. Absence obrany proti informačním virům a patogenům nevyhnutelně povede k masivní dezinformační epidemii. Potřebujeme léky, ne úsměvy. A Rakušan lék zatím nedodal. Doporučil optimismus, procházku a heřmánek neboli zdravý rozum a trochu nadhledu.
Historie nás ovšem bohužel učí, že hodnotová bažina, která se pod heslem „zdravý rozum a nadhled“ v naší veřejnosti rozlila již několikrát, nikdy neměla žádné dno, pane ministře.