Ministr životního prostředí a místopředseda hnutí ANO Richard Brabec naznačil před týdnem pro Hospodářské noviny, že možným koaličním partnerem pro hnutí ANO je strana Tomia Okamury „Svoboda a přímá demokracie“ (SPD). Naznačil tím, jak může vypadat povolební vyjednávání Andreje Babiše, zřejmého favorita voleb.
Babišův dlouholetý zaměstnanec a manažér doslova uvedl: „U Okamurovy strany jsou věci, na kterých bychom se asi shodli. Třeba v ekonomické rovině. Jistě, hrají na strunu migrace. Já také patřím mezi lidi, kteří chtějí, aby si Česko zachovalo křesťanskou tradici. Netajím, že mám výhrady k tomu, co se v Evropské unii stalo ve vztahu k migraci,“ uvedl, že v obecné rovině chápe názory SPD ohledně uprchlíků.
Babišovu strategii vůči Okamurovu hnutí lze vysledovat nazpět až do roku 2013, kdy na začátku srpna uzavřel s Okamurou tzv. pakt o neútočení. Tento pakt také Babiš více či méně dodržuje. Na Okamuru a jeho politické uskupení (dříve Úsvit a nyní SPD) Babiš neútočí, zatímco na strany, které tvořily polistopadový liberálně-demokratický režim nenechá nit suchou. Jeho logika je zřetelná. Okamura Babišovi neškodí, neboť stejně jako on bojuje proti polistopadovým demokratickým stranám. Může si ho i vysloveně pěstovat jako svou menší koaliční stranu. Podobně jsou ve hře i Robejškovi Realisté či STAN. Všichni se musejí vůči Babišovi vymezovat, přitom mu ale svojí existencí velice pomáhají, neboť tříští politickou nabídku pro voliče na změť nesmyslných trpaslíků, vedle čehož je hnutí ANO ještě dominantnější.
Oproti tomu Okamura v posledním roce mluví o Babišovi velmi kriticky. Podle něj voliče zklamal a „nezlepšil jejich finanční situaci“. Jakkoli však Okamura Babiše kritizuje, dává si pozor, aby si nechal otevřená vrátka ke koalici. Na přímou otázku, zda by šel do koalice s Babišovým hnutím ANO, Okamura odpovídá, že to se uvidí podle toho, zda by případná vláda akceptovala Okamurův antiimigrační program.
Pakliže se vyplní předpovědi a hnutí ANO vyhraje říjnové parlamentní volby, tak by jeho přirozeným koaličním partnerem bylo skutečně Okamurovo hnutí a zřejmě i komunisté. Všechny tři strany, ANO, SPD i KSČM jsou ostrými kritiky polistopadové demokracie. Hnutí ANO se pouze dosud hlásilo k Evropské unii, ale i to se může změnit. V Evropské komisi leží totiž návrh od německých poslanců Evropské lidové strany, aby se členům vlád i jejich spřízněným osobám zamezilo v pobírání evropských dotací. Návrh je přitom šitý přesně na míru Andreje Babiše, neboť obdobný případ, že by člen vlády některé ze členských zemí Evropské unie pobíral mnohamilionové dotace, historie dosud nepamatuje. Přijetí návrhu by přitom zřejmě i Babiše vyléčilo z předstíraného eurooptimismu, který beztak u něj naráží na antiimigrační populismus.
Strašidlo vlády ANO, SPD a KSČM však zároveň není jedinou variantou povolebního vývoje. Už proto, že jde o strašidlo. Tímto strašidlem může Babiš donutit demokratické strany k účasti na vládnutí v takové vládě, která by byla pro zahraniční partnery České republiky přijatelnější a také by dala demokraticky orientovaným voličům naději na udržení alespoň zbytků liberálního polistopadového režimu. Zbývá však otázka, zda by to demokratické strany již definitivně nezničilo. Zkušenost ČSSD totiž ukazuje, že vládnutí s Babišem má téměř smrtící účinky. Proto TOP 09 i ODS koalici s Babišem vylučují, zatímco pro KDU-ČSL a Starosty je zjevně taková představa přijatelná.
V poslední době se mezi pozorovateli objevují spekulace, že v případě volebního vítězství by Andrej Babiš přenechal premiérskou pozici některému ze svých zaměstnanců, které může snadno řídit. Jmenovitě se takto hovoří o Faltýnkově vládě, v níž by pak někteří demokraté mohli zasednout poněkud pohodlněji, než ve vládě s Andrejem Babišem. Snad jen Miroslava Kalouska bychom si v takové vládě představili opravdu jen těžko. Na svém facebookovém účtu o možnosti vlády ANO bez Babiše začal hovořit jeho důkladný letitý znalec Miroslav Motejlek, známý ekonomický novinář a analytik.
A co by pak dělal Andrej Babiš, kdyby nebyl premiérem, což je poněkud otravná úřednická práce, na níž možná nemá při svém temperamentu trpělivost? Inu, řídil by stát. A měl by také otevřenou možnost kandidovat na prezidenta.
Že je to zlý sen? Vítejte v zemi, která se odvrací od toho nejlepšího, co ji po roce 1989 potkalo. Od vlastní hrdosti.
