Bývá to tak často – strany, které se do sněmovny jen tak tak dostanou, nakonec stojí na klíčové pozici, protože mohou hrát hlavní roli v odpovědi na otázku, jestli se nakonec podaří sestavit koalici. Konec konců i v současné koalici máme stranu, která onu funkci jakéhosi „černého koně“ posledních voleb plní; vítězná ČSSD a v pořadí druhé hnutí ANO totiž daly z posledních voleb dohromady 97 mandátů a chyběly jim čtyři mandáty do složení sněmovní většiny. Potřebovaly tak další stranu, která alespoň tyto čtyři mandáty má, a stala se jí KDU-ČSL. Nakonec tak strana, kterou chtělo pouhých 7 % voličů, hrála v sestavování koalice naprosto stěžejní roli.

A podobná situace může snadno nastat i po příštích volbách, tentokrát ale s výrazně nahořklým nádechem. Na příštích řádcích budu trochu nahodile předpovídat, takže je berte čistě jako jakýsi pravděpodobnostní odhad, nikoli jako dogma, které je dáno.

Řekněme, že hnutí ANO může dostat něco mezi 60 a 80 mandáty. Potenciál komunistů, se kterými by mohlo jít ANO do vlády, se pohybuje někde mezi 20 až 30 mandáty. Situace je tedy taková, že s trochou souhry okolností mohou dát potřebných 101 mandátů dohromady pouze tyto dvě strany, což by znamenalo, že jednou ze dvou vládních stran bude autoritářský oligarcha a druhou následovníce komunistického režimu v Československu.

Další možností je, že čísla pro obě tyto strany nebudou tak optimistická a dohromady nakonec složí jen kolem 90 mandátů. Budou tak potřebovat dalšího „pána na holení“, aby koalici úspěšně sestavily. Vzhledem k tomu, že valná většina stran dlouhodobě odmítá vládu s komunisty a dnes už odmítá i vládu s trestně stíhaným Babišem, jednou z mála reálných variant se zatím zdá Okamurova SPD, která může získat zhruba mezi 10 a 20 mandáty.

Situace by vlastně mohla vypadat i tak – a není to vůbec nereálné –, že ANO a KSČM dají dohromady jen něco málo pod 101 křesel, a budou tak potřebovat někoho, kdo koalici doplní pouhými několika křesly, nakonec třeba jen jedním, dvěma, třemi. Předpokládejme, že s dnešní mediální a politickou rétorikou související s migrační krizí, terorismem a problematikou islámu se SPD přinejmenším na těchto pár křesel skutečně dostane. V případě, že by se Babiš, Filip a Okamura na koalici dohodli, potřebných 101 mandátů by měli dát dohromady poměrně pohodlně. SPD jako „černý kůň“ – strana, která třeba bude tou poslední, jež se do sněmovny dostane, a tudíž fakticky vzato tou nejméně oblíbenou ze všech sněmovních stran – bude tak nakonec tím, kdo bude ve svých rukách držet šach mat proti současné demokracii.

ANO samozřejmě bude chtít sestavit koalici za každou cenu, KSČM jakbysmet, pokud mezi stranami bude fungovat nutná kooperace, kterou nelze vyloučit. Tím, že obě strany – třebaže se nemusí dostat přes 100 mandátů – budou mít zájem na tom koalici sestavit, budou existenciálně závislí na některé z malých stran s několika křesly, která s nimi bude ochotná koalici utvořit, aby ony chybějící hlasy doplnila. A když to bude třeba právě SPD, se kterou nakonec k této koalici dojde, bude to pro Českou republiku znamenat několik děsivých skutečností:

Za prvé, nejsilnější stranou v republice bude hnutí ANO, které patří miliardáři vlastnícímu nejvýznamnější mediální dům v Česku, člověku, v němž se za zdánlivou filozofií paternalismu skrývá egocentrický a teď navíc i trestně stíhaný autoritář zvyklý na to, že vždycky bylo po jeho. Za druhé, další klíčovou koaliční stranou bude KSČM, strana vycházející s dřívější KSČ, která nese spoluodpovědnost za komunistické zločiny v Československu včetně mnoha vražd z let 1948–1989. Za třetí, poslední koaliční stranou bude SPD, extremistické xenofobní hnutí, které bude mít dostatečně silný mandát na to stanovovat si celou řadu podmínek, na které ANO a KSČM rádi přistoupí, protože budou Okamuru pro složení koalice potřebovat.

Přestože se jedná pochopitelně pouze o neověřenou a zatím neověřitelnou hypotézu, a nikoli o přímou predikci příštích událostí, zmíněná varianta patří zcela nepochybně mezi ty, které jsou relativně pravděpodobné, a to je pro náš národ velmi děsivá předpověď. Vzhledem k častým nepřesnostem průzkumů veřejného mínění je samozřejmě na stole ještě celá řada dalších variant, včetně těch, které z případné budoucí koalice vylučují jak ANO, tak KSČM a tak i SPD. Na druhé straně jsme nikdy nestáli před hrozbou potenciálního budoucího obrazu vlády, ve které by v zásadě neseděl zástupce žádné ryze demokratické strany, ale pouze zástupci stran s diametrálně odlišnými, ale veskrze vzájemně si vyhovujícími cíli ne zcela slučitelnými se zdravou demokracií moderního světa.

Na závěr přidávám, už jen s mírnou nadsázkou, pár tipů, jak by třeba mohla vypadat příští vláda za předpokladu, že by se zmíněná předpověď skutečně vyplnila: Premiérem by byl bezpochyby Andrej Babiš; ministrem vnitra by mohl být třeba současný ministr spravedlnosti Robert Pelikán; ministryní školství Marta Semelová; ministrem zahraničních věcí Tomio Okamura; ministrem spravedlnosti snad Vojtěch Filip; ministry zemědělství, životního prostředí a průmyslu a obchodu určitě zástupci hnutí ANO; ministrem obrany bez diskusí někdo z SPD; ministrem práce a sociálních věcí možná někdo z komunistů; a v neposlední řadě ministrem pro lidská práva by mohl být… vlastně kdokoliv, to už by nakonec bylo celkem jedno.